Předjarní toulky lesy u Plané

V polovině března se můžeme už setkat s povícero příznaky blížícího se zázraku jara. Jestiže jaro astronomické přijde za necelý týden, vlastní meteorologické jaro nastává většinou o něco později, obvykle koncem března. To nastupuje nad evropskou pevninou převládající proudění od západu a na nebeské báni začíná pak jaro v plném lesku. Jak sdělují pro nynější období lidová řečení, svatý Řehoř (12.3.) prý vytlouká ledy z lesa.

Ve většině pořekadel se nyní setkáváme v různých obměnách s jedním z poslů jara, totiž s čápem. Na svatého Řehoře čáp letí do moře, žába hubu otevře, líný sedlák, který neoře. Kdo však ještě na vycházce čápa nezahlédne, nemusí si zoufat. Určitě uvidí a uslyší někde na stromě první skupinky špačků, kteří se letos v krajině mezi Tachovem a Planou ukázali už ve druhé polovině února. Ještě než jaro zavelí k nástupu, zveme vás na vycházku povícero historickou, a to do okolí Plané. Právě zde byly lesy velmi poškozeny vichřicemi z konce minulého roku. Rozsáhlé polomy často změnily ráz některých přírodních zákoutí u Kosího potoka i jinde.

Plánsko - krajina utajených půvabů

Jak uvádí v historicko turistickém průvodci po Plánsku Zdeněk Procházka, je okolí Plané krajinou planin. Ty spadají svými okraji do temných zalesněných údolí potoků, kde již dávno doznělo pravidelné klepání kol vodních mlýnů a papíren.

O hodně dříve vyfárali z útrob Lazurové hory a dolů v okolí Michalových Hor poslední šlikovští horníci. S nimi pohasla i sláva plánské mincovny, v níž se razily třpytivé anenské tolary, které dodaly lesku nejen Jindřichu Šlikovi, ale zviditelnily i samotnou Planou.

Svým krajinným charakterem i historií se Plánsko podobá sousednímu Bezdružicku, s nímž v minulosti tvořilo společný okres. K místům hodným navštívení patří především údolí Kosího potoka s jeho přítoky, tajemná Lazurová hora. Mimořádně působivý pohled na krajinu, lesy i vsi a samoty u Plané otevírá se ze západního úbočí majestátné Vlčí hory u Černošína.

Z nejstarších zpráv o hlubokých lesích

Historické zprávy o pradávném zalesnění naší země jsou velmi staré. Už Kosmas (zemřel 1125) dobře poznal hluboký pomezní hvozd, jehoř středem šla zemská hranice. Kolonizace lesní půdy započaly u nás ve větší míře až ve druhé půli 12. století kláštery. Tak zakladatel tepelského kláštera Hroznata osidloval okolní lesnatou krajinu.

Území mezi Mží a Úhlavkou vlastnilo opatství v Kladrubech. Rostoucí zalidněnost, rozvoj pivovarnictví a dolování zvyšoval od 13. století spotřebu dříví. Proto Karel IV. okolo roku 1350 ve svém zákoníku Maiestas Carolina stanoví přísná ustanovení pro ochranu lesů. Kdo by vezl nebo plavil v lese ukradené dříví, tomu měla být uťata pravá ruka. Při zapálení královského či panského lesa měl být žhář ohněm až do skonání života pálen.

Už roku 1554 je v Plané pociťován nedostatek dříví, kam je dováženo z Tachovska. S dřívím se tehdy spekulovalo, proto nejvyšší mincmistr ukládá roku 1561 sepsat osoby, které je nechtějí prodávat, "na drahotu chovajíce".

O vichřicích i ochraně lesa

Velké vichřice, které napáchaly mnoho škod, postihly v minulých stoletích také lesy Plánska a Tachovska. Podobně jako vloni se v listopadu a prosinci 1740 strhly vichřice, které postihly polomy a vývraty mj. i lesy na panství Planá. V květnu 1830 zpustošil vítr lesy patřící panství Velké Dvorce a statku Přimda.

Už v 18. století byly pro ochranu lesa vydány lesní řády. Ty stanovily, že pro velkou spotřebu dřevěného uhlí ve sklárnách a železárnách smí se k pálení uhlí a popela používat jen polomové dříví. Milíře se musí stavět na nových pasekách tak, aby nepoškozovaly mlází a růst lesa. Smolaření a výroba kolomazi byla povolena jen z pařezů. Bednářům, šindelářům a košíkářům bylo zapovězeno vybírat si v lese dříví a pruty bez přítomnosti lesníka. K zamezení lesních požárů zakazovalo se zakládat v lesích ohně, a to od sv. Jiří do sv. Havla. Místo dřevěných měly se stavět domy i místy kamenné. Významným pokusníkem byl nadlesní Josef Kučera z Chodové Plané, který se již roku 1832 snažil vypočítat, kolik sáhů dříví dají pně a kolik větve a pařezy.

Od poloviny 18. století vede nedostatek užitkového dříví k pěstování rychle rostoucích dřevin. A tak již Köferl píše r. 1890 o monokulturách smrku na Tachovsku. Ty sice přinášejí ekonomický efekt, ale také nižší odolnost porostů proti větrným vývratům. Svědčí o tom také současný smutný pohled na některé lesní partie u Plané či podél Kosího potoka...