Pravda o přípravě mysliveckého zákona

Po přijetí mysliveckého zákona Poslaneckou sněmovnou (21.září 2001) se opět vzedmula mediální vlna odporu proti myslivcům a myslivosti. Nebylo jediné celoplošné televizní stanice, která by ve své hlavní zpravodajské relaci o přijetí kontroverzního mysliveckého zákona neinformovala. Rovněž všechny významné celostátní deníky ve stejném duchu týž den informovaly o této záležitosti den poté - v sobotu.

"Ptám se, kdo tuto kampaň financuje a kdo má zájem na tom, aby neinformovaná veřejnost byla manipulována směrem proti přijatému návrhu zákona," uvádí autor článku ing. Palas, předseda zemědělského výboru parlamentu. Z čeho vlastně prezentovaná kontroverze zákona vyplývá? Především z nedostatečné informovanosti o posunu pojetí přijatého zákona o myslivosti oproti v závěru loňského roku mediálně kritizovanému návrhu - sněmovní tisk 788. Proto je třeba uvést základní rozdíly mezi návrhem 788 a přijatým zákonem.

Základem je honitba ve vztahu k vlastníkům

Již v úvodu zákona je vymezena honitba jednoznačně ve vztahu k vlastníkovi nebo vlastníkům honebních pozemků ji

tvořící. Naopak byli vypuštěni nájemci honiteb jako prvořadí činitelé při užívání honiteb. Je jednoznačně stanoveno, že normované stavy určuje na návrh vlastníka nebo vlastníků orgán státní správy myslivosti, vypouštět zvěř do honitby může jen vlastník nebo ten, komu k tomu dal vlastník souhlas, k zřizování mysliveckých zařízení je nutný předchozí souhlas vlastníka. Podle návrhu 788 mohl státní orgán na žádost uživatele omezit nebo zakázat v některých obdobích vstup do honitby i vlastníkovi, kdežto v přijatém zákonu se uvedená omezení nebo zákaz nevztahují na hospodářskou činnost vlastníka nebo nájemce honebních pozemků. Nový zákon oproti návrhu 788 umožňuje účast na tvorbě honiteb všem vlastníkům honebních pozemků bez rozdílu výměr vlastněných pozemků. Byly podstatně sníženy velikosti honiteb. Došlo k posílení postavení honebních společenstev, zatímco v návrhu 788 byl této problematice věnován jeden paragraf, v přijatém návrhu je honební společenstvo upraveno deseti paragrafy. Na ochranu zemědělské a lesnické činnosti na honebních pozemcích zákon nově zavádí minimální stavy zvěře a vlastník honitby při návrhu na uznání honitby navrhuje druhy zvěře, minimální a normované stavy zvěře v honitbě. Zákon oproti návrhu 788 upravuje změny honiteb a ukončení nájmu honiteb v souvislosti se změnou

vlastnictví honebních pozemků. V návrhu 788 nebyla řešena účast vlastníka honitby na sčítání zvěře a ani v procesu přípravy plánu mysliveckého hospodaření. Přijatý zákon řeší obojí, přednost před rozhodnutím státního orgánu má dohoda vlastníka a nájemce honitby, nově upřednostňuje zájem vlastníka nebo nájemce honebních pozemků při snížení počtu některého druhu zvěře. Vstupovat a lovit zvěř na nehonebních pozemcích je možné jen po předchozím souhlasu vlastníka nebo nájemce pozemku. Totéž platí i u dohledávky poraněné nebo mrtvé zvěře.

Jak zákon vznikal

V minulém roce byly předloženy Poslanecké sněmovně z iniciativy poslanců dva poslanecké návrhy zákona o myslivosti, sněmovní tisk 788 a sněmovní tisk 836. Po předepsané ceremonii vytvořili předkladatelé expertní skupinu k přípravě jednoho komplexního pozměňovacího návrhu. Ve skupině působili 2 zástupci jmenovaní předkladateli návrhu 788 a 3 zástupci jmenovaní předkladateli 836. Zemědělský výbor sněmovny vzal za základ pro své červnové jednání návrh této skupiny ve znění po poslední korekci bez účasti zástupců návrhu 788. Bylo rozhodnuto, že členové výboru k návrhu zpracují své pozměňovací návrhy v písemné formě a předají je do 3.září 2001 tak, aby

se s nimi mohli všichni členové výboru seznámit s dostatečným předstihem před jejich projednáním dne 13.září 2001.

Po celé toto období jsem vedl jednání s vlastníky lesů reprezentovanými Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR s představiteli Lesů České republiky, s. p. , příslušných ministerstev, ale i s ČMMJ a některými dalšími celostátně působícími mysliveckými organizacemi. Cílem těchto jednání bylo dosáhnout shody na skutečně kompromisním návrhu zákona o myslivosti, přijatelném pro většinu účastníků právních vztahů tímto zákonem upravených. Proto mohu s plnou zodpovědností prohlásit, že komplexní pozměňovací návrh schválený na zasedání zemědělského výboru Poslanecké sněmovny dne 13.září není žádným diktátem myslivců reprezentovaných ČMMJ, ale je výsledkem dlouhých vyjednávání. Jak strana myslivců, tak i strana vlastníků musí strpět různá omezení, jejichž smyslem není pošlapávání vlastnických práv, ale pouze vytvoření právního rámce fungování vztahů při provozování myslivosti vznikajících a existujících.

Přes uvedené skutečnosti jsou stále ze strany některých poslanců uváděny zavádějícím a často i nepravdivým způsobem argumenty navozující nepřátelskou atmosféru proti právě přijatému zákonu o myslivosti.