Nepříliš "zelené" vodní elektrárny

Výroba elektrické energie ve velkých hydroelektrárnách, všeobecně považovaná za jednu z nejčistších technologií, paradoxně může škodit životnímu prostředí dokonce více než výroba elektřiny spalováním fosilních paliv. Rozsáhlé přehradní nádrže totiž obsahují množství organických látek, z nichž vznikají skleníkové plyny. Posoudit ovšem míru znečištění z konkrétní přehrady je velmi složité, neboť vodní díla jsou velmi odlišná.

K těmto překvapivým závěrům došla Světová komise přehrad WCD, skupina vědců, techniků a ekologů podporovaná Mezinárodním svazem pro ochranu přírody a přírodních zdrojů a Světovou bankou, která se nejvýrazněji podílí na financování velkých hydroelektráren. Zpráva uvádí, že zbytky lesů zatopené při napouštění přehrad se na produkci skleníkových plynů podílejí jen zlomkem. Daleko vyšší podíl připadá na organický materiál přinášený přítokem přehrad. Vyplývá z toho, že plyny vznikají i po vyhnití zatopených lesů, tedy po celou dobu existence přehrady.

Přehradní nádrže na celém světě přitom pokrývají rozlohu odpovídající Francii. Stojaté vody produkují nejhorší emise, neboť tlením vegetace vzniká metan, dvacetkrát nebezpečnější skleníkový plyn než CO2, který vzniká díky kyslíku ve vodě. Nádrž tak může produkovat daleko více metanu než před stavbou přehrady, kdy místem ještě protékala řeka.