Můžeme si za to sami

Zdeněk Klubal ml.

Již delší dobu se zájmem čtu problematiku kolem chovu a lovu černé zvěře, stále víc uzrávala ve mně nutnost napsat také několik slov k této bohatýrské a inteligentní zvěři, kterou naše černá beze sporu opravdu je. Přiměl mě k tomu až článek Václava Chmela z čísla 4/2003.

Jsem řadový myslivec a všechny moje poznatky jsou pouze z mého pozorování a setkání se s touto zvěří v praxi. Netajím se tím, že o této zvěři jsem přečetl snad každou dostupnou literaturu, aby teorie byla spojena s praxí.

V naší honitbě, převážně polní, není černá zvěř zvěří stálou. Průměrný odlov se pohybuje okolo šesti kusů ročně. Jedná se o selata a lončáky, ovšem samičího pohlaví. A tady je ten problém! Málokdo z nás si uvědomuje, že odstřel jednotlivých kusů je o mnoho jednodušší jako odstřel selete z tlupy čítající i několik desítek kusů. Kdo to zažil, ví o čem mluvím. Každý odstřelený, tedy skoro každý jednotlivý kus ve věku lončáka, říká, že jsem ulovil nadějného kňourka. A tím vlastně odstartoval nekontrolovatelnou reprodukci této zvěře.

Říká se mi to těžce, ale my myslivci si vlastně za nárůst populace černé zvěře můžeme sami! A je jenom na nás, jestli to včas pochopíme! Zatím to tak nevypadá. Nepochopíme-li, tak boje se zemědělskými podniky budou stále vyhrocenější. A naše pokladny budou nakonec prázdné. Doby, kdy se škody přehlížely jsou ty tam a v některých podnicích, ve kterých chybějí myslivci, o spolupráci nebude ani řeči.

Několik poznatků z praxe

Dovolte mi uvést některé moje zkušenosti a poznatky o správném a možném lovu černé zvěře. Především je třeba se vyvarovat lovu jednotlivých silných kusů. Jedná se o lončáky kňourky - čím více jich v honitbě přežije, tím méně se zapojí v příštích letech mladá samičí zvěř do reprodukce. Je málo pravděpodobné, aby 30kilogramová bachyňka unesla 100kilogramového kňourka. V tlupě si pak kňour v době chrutí pořádek udělá sám. Tedy k oplodnění slabých bachyněk by nemělo docházet, ovšem vše záleží na pochopení, tedy na nás myslivcích. Tím ale nechci, aby se lončáci nelovili - z praxe mohu potvrdit, že na jaře až do léta tlupa lončáků, čítající nejčastěji okolo čtyř i více kusů, jsou nevodící bachyňky a jestliže je mezi nimi kňourek, je to slabší kus s hmotností do čtyřiceti kilogramů. I když pro začínající myslivce pozor - výjimky někdy potvrzují pravidla!

Stalo se mi, i když pouze jednou, že na čerstvě posečenou louku vyšlo téměř za světla šest kusů, jeden jako druhý! Jen jeden byl vyhublý - samá kost. Moje pravidlo je vždy střílet nejslabší kus. Asi po deseti minutách pozorování tohoto kusu, i když nebylo pochyb, že je to lončák, mě zaujaly jeho hustě osrstěné slechy. Nechybělo mnoho, a mohl jsem udělat šest sirotků! Odlovil jsem lončačku, která již stála na okraji lesa, a z protějšího lesa vyběhlo šest selat a přidalo se k této vyhublé mámě. I v tomto případě jsem byl rád, že spojuji teorii s praxí. Často jsem mezi kamarády žertovně nazýván “sčítačem prasat”. Ano, vidím jich mnoho, střelím málo, ale mohu říci, že i někdy čtyřhodinové pozorování této zvěře řekne mnoho o jejich způsobu života v tlupě. A že to není život jednoduchý, víme my myslivci nejlépe. A abych mohl lovit, měl bych nejen já, ale každý každý myslivec dobře znát, co lovím. Pak bychom se všichni vyvarovali omylů, vždyť vystřelená kule už zpátky vrátit nejde.

Ale abych se vrátil k možnostem lovu černé zvěře - popíšu moje pozorování z praxe v honitbě. Nejčastěji používáme vnadiště, má svoje zastánce i kritiky. Podle mého mínění je to nejúčinnější způsob selektivního lovu vůbec, v našich poměrech nejlepší. Používám zavezení jedné vlečky obilního odpadu až v době mrazů, tedy žádné hnijící zbytky brambor atd. Dále pak čisté jádro - ječmen, kukuřice, hrách. Jádro se schovává pod hromádky kamenů, tím se zamezí přístupu ostatní spárkaté zvěři a bezpečně rozpoznáme návštěvu vnadiště. Dříve jsem používal i děrovaných soudků, což byl dobrý způsob, až do té doby, než některý “také kamarád” tento soudek “naparfemuje” tak, že bachyně “udělá prvně pět kotrmelců než stačí fouknout”.

I na tento nešvar chci upozornit. Dříve jsem se jen smál, když mi kamarádi ze sousedství vyprávěli o fekáliích na jejich vnadištích. Lidé jsou vynalézaví! Vždy, když prasata přestala chodit na vnadiště, bral jsem to tak, že změnila stávaniště. Dnes jsem již obezřetnější. Takový pytel vlasů, anebo osvěžovač na WC, to jsou často trofeje moje i mnohých mých kamarádů. To se pak dělá velmi dobře průběrný odstřel - černou neuvidíte i měsíce! Lončákům kňourkům to sice tak moc nevadí, ale ty já nestřílím, možná, že u sousedů ano. Další způsob lovu, který já upřednostňuji, je čekaná u polí po sklizni kukuřice - ať již v zimním období, anebo na jaře při setí jařin. V podzimních a zimních měsících vychází černá za žírem okolo 22 hodiny a zatahuje zpět nejčastěji okolo druhé hodiny ranní. V jarním i letním období vychází okolo 23 hodiny, zatahuje často již za světla až mezi pátou až šestou hodinou. Pokud známe místa nejčastějších ochozů a místa pracovní činnosti černé zvěře, která jsou zvláště na jaře nepřehlédnutelná, je možné nějaký kus ulovit. V letním období je problém řepka, obilí, kukuřice - známe skoro všichni ty gigantické nepřehledné lány. Je to sporné, ale já mám vypozorováno, že bez vody to nejde. Všímám si všech ochozů - vedou k vodě, anebo k atraktivnějším plodinám, než jsou ty, které jim nabízí jejich současné bydliště v polích. K vodě a ke kalištím za veder se z pole vydávají i za poledne. Nejčastěji je však můžeme ulovit ráno, kdy se vracejí do kultury odpočívat, je to od páté do šesté hodiny ranní. Večer chodí pít okolo 21 hodiny, ale kulturu opouštějí až po 23 hodině.

Mohl bych takto pokračovat stále, nikdy nebudeme dokonalí, pořád se musíme učit, a to je dobře. Vím, že jsem nenapsal nic nového pro myslivce s praxí, ale pro mladé a začínající myslivce, myslím, že je to několik postřehů k zapamatování. Vím, že málokterý myslivec se vzdává svých, často i několik desetiletí střežených úspěchů. I já jsem začínal od nuly. Ostatně - položme si ruku na srdce - stárneme, ty doby, kdy jsme mrzli i při 25stupňových mrazech a čekali a snili o své černé, jednou budou minulostí. Ulehčeme tedy v této uspěchané době svým nástupcům alespoň malý kousek a podělme se o poznatky, třeba na stránkách našeho oblíbeného časopisu Myslivost. Nebýt tohoto časopisu, dnes již nemám svoji oblíbenou honitbu. A úplně na závěr - říkejme jim pravdu, ať již nemusím poslouchat: “Jak to vystrčí ryj z lesa, je po něm, každé zhaslé prase - dobré prase.” Vždyť tato zvěř si obzvlášť zaslouží naší úcty.

Tisk

Další články v kategorii Ekologie

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info