Můžeme být hrdi na myslivecký stejnokroj

Dodnes oblíbená zelená barva se stala součástí mysliveckého stejnokroje již koncem středověku. Máme o tom dokonce písemný záznam: císař Maxmilián I. (1459-1519), vynálezce kančího meče a arcilovčí, jak se rád dával nazývat, nařídil ve své Tajné lovecké knize (Geheimes Jagdbuch), že myslivci musí jako služební označení nosit zelenavý nebo šedý kabát (v barvě bukové kůry) a šedé kalhoty se šedivým kloboukem. Límec, výložky, lemování a případné manžety byly zelené.

Myslivecký stejnokroj je nejstarší známá uniforma. Vojenské stejnokroje vznikaly teprve později, zároveň se žoldnéřskou armádou, v době třicetileté války.

Střih stejnokroje předepsán nebyl a měnil se, jako dosud, podle módy, ale oděv měl být vždy pohodlný, přizpůsobený k pohybu v přírodě, měl být lehký, dostatečně tepelně izolovat a nesměl šustit, aby nezrazoval zvěř. Později byla, v převážně jehličnatých lesích, přípustná také hnědá barva uniformy, jak ji známe u schwarzenberských lesníků, avšak zelené doplňky na stejnokroji zůstaly.

Stejnokroj myslivců z povolání, vlastně jeho podstatné součásti, zelený límec a doplňky a později lovecký tesák a borlice, byly chráněny několika císařskými patenty, tedy nařízeními panovníka, z nichž nejznámější je patent císaře Karla VI. z r. 1713, jímž nemyslivcům zakazoval nosit oděv se zeleným límcem a ostatními uniforemními součástkami. Výjimka byla udělena jen šlechticům.

Když se v průběhu 18. století proměnili myslivci v lesníky, zůstaly zelený límec a zelené doplňky součástí lesnické uniformy. Teprve v posledních letech byla pro některé lesnické uniformy volena jiná barva. Na stejnokroji myslivců zůstala zelená barva i nadále. Dosvědčuje to i snaha o zavedení jednotné uniformy pro členy ČMMJ.

Ctirad Rakušan