Muflonům, jelenům a divočákům těžící velkostroje vůbec nevadí

Lesní zvěř, především mufloni, se dnes naučila žít v moderním světě a beze strachu se chodí pást i do blízkosti těžké důlní techniky na lomu ČSA na Mostecku. Tato zvířata se stala běžnou součástí míst, kde se ještě nedávno těžilo nebo dokonce dosud těží uhlí. V důlní oblasti jsou stále častěji vidět dvě zcela rozlišné skupiny - plachá zvěř a hlučící stroje. Přitom obě se naučily "žít" vedle sebe a strojů se zvířata kupodivu nebojí.

Josef Štýbr, veterinář Okresní veterinární správy v Mostě a zároveň myslivec, vysvětluje, že zvěř se techniky nebojí, pokud je v chodu. "Viděl jsem jeleny, kteří přeskakovali běžící pasovku nebo se klidně pásli, když kolem jelo auto. Jakmile se ale stroje zastavily, zvěř se vyplašeně rozutekla. Dnes, na prahu nového tisíciletí, má zřejmě zakódováno, že stroj v chodu jí neublíží, ale když se zastaví, může z ní vystoupit člověk, a toho se bojí," dodává.

Skutečnost, že v prostoru povrchového lomu a jeho okolí je stále více zvěře a především zvětšující se stádo muflonů, je možné také vcelku prozaicky zdůvodnit. Existují dvě verze, jak se sem mufloni dostali. Podle jedné z nich je současné stádo pozůstatkem dávné obory z Červeného Hrádku, podle druhé sem přišli v rámci přirozené migrace, a když zjistili, že jim zdejší klima vyhovuje, už tu zůstali. "Zejména na rekultivovaných plochách pro ně roste potrava, která jim chutná. Bodláčí a další rostliny jsou podobné rostlinstvu z Korsiky, která je prapůvodním domovem muflonů. Zřejmě to mají geneticky zakódováno, a tak se pasou především na těchto rostlinách. I když se jim myslivci snažili přilepšit kvalitním vojtěškovým senem, mufloni dali přednost bodláčí," popisuje veterinář.

Dalším druhem, který se v této oblasti vyskytuje, je jelen. Znalci mu říkají "Krušnohorský jelen", byť to není jeho zoologické jméno. Ovšem jelení zvěř, která se vyskytuje v Krušných horách, je drobnější postavy a má menší nároky na potravu. Nevadí jí poněkud tvrdší podmínky pro život, a proto také pobývá i v okolí lomu a na rekultivovaných plochách, kde si k pastvě umí vybrat své místo.

Dobré žití má díky důlní činnosti například i černá zvěř. V okolí Mariánských Radčic je v uzavřeném důlním prostoru stále více divokých prasat. Ta naopak pohrdají výsypkami, protože ráda ze země vyrývají myši, a ty se na rekultivovaných plochách příliš nezdržují. Naopak v oblasti, kde je nenarušená půda, protože se tu těží hlubinně, je drobných hlodavců dost, tím pádem i dost potravy pro všežravá prasata. "V tomto prostoru je mnoho remízků, kde se mohou ukrývat. Mají tu svůj klid, a tak se dobře rozmnožují. V podstatě je občas ruší pouze myslivci, když je jdou přikrmovat," míní Štýbr.

Podle veterináře je velká část prostoru, kde působí Mostecká uhelná, všeobecně dobře "zazvěřená", což popírá mýty o měsíční krajině, jak se Mostecku mnohdy říkalo. "Situace se tu velmi zlepšila. Já osobně například nevím o případu, kdy by zvěř doplatila na to, že se pohybuje v blízkosti velké důlní techniky. Za uplynulých pět let jsem se nesetkal s případem, že by zvíře bylo zabito nějakým důlním strojem a ani jinak se průmyslová činnost v našem regionu na zvěři nepodepisuje. Děláme například rozbory masa černé zvěře, zjišťujeme obsah škodlivin v něm a zatím jsme nezjistili nic, co by mohlo ohrozit zvířata nebo člověka po požití masa divočáka," uzavřel Štýbr.