Mladí sekáči zachraňují valašské louky

Dříve se na valašských horských loukách pásla stohlavá stáda ovcí. Dnes se na ně vydávají mladí sekáči s křovinořezy v rukou. Starají se o ty nejvzácnější lokality, kde rostou orchideje a vzácné mechy. Chodí kosit louky, které dodávají charakteristický ráz valašské krajině. Bez péče by totiž palouky zarostly a zpustly. "Náletové rostliny by z nich vytlačily vzácná květnatá společenstva. Ta jsou přitom nejvzácnějším bohatstvím zdejší krajiny," vysvětlil valašskomeziříčský ochránce přírody Milan Orálek. Mladí ekologové - brigádníci vyráží do terénu už od začátku července. Když neprší, čeká je od šesti hodin ráno slušná dřina. "Tráva se musí ručně posekat, potom usušit a seno spálit," popisuje svou práci na úbočí hor dvacetiletý ekolog Miroslav Dvorský. Poetické sečení kosou sice většinou nahradila práce s moderními křovinořezy, ale terén v horách je někdy tak nepřístupný, že staré nářadí do ruky brigádníci přeci jen vzít musí. Jako například včera v místě zvaném Lůčky-Roveňky u Růžďky, kde roste vzácný kruštík bahenní. "S kosou to umím, celý den by to ale bylo náročné," přiznává mladý sekáč. Romantika je to prý i tak. Ne nadarmo patří všechny sečené lokality mezi chráněná území. Říká se jim botanické poklady Valašska. Z orchidejí tady rostou například pětiprstka žežulník nebo vstavač mužský, v mokřadních oblastech jsou botanikové pyšní na vzácné mechy. Přes snahu ekologů však desítky hektarů horských luk pustnou. "Vlastnictví půdy je tady velmi roztříštěné, a ne každý, kdo ji v restitucích získal, má zájem nebo možnosti se starat. Rychle ubývá i hospodařících zemědělců. Chov ovcí upadl," soudí ochránce přírody Milan Orálek. Sami ekologové mohou pečovat o vzácné louky jen díky státnímu Programu péče o krajinu.