Mezinárodní konference Acid Rain 2005 je u konce

Konference Acid Rain 2005, která se tento týden konala v Praze, se zúčastnilo více než 600 vědců ze 40 států světa, Evropské komise a několika mezinárodních organizací (EHK OSN, Světové meteorologické organizace, Evropské agentury pro životní prostředí, Světové zdravotnické organizace, UNDP). Acid Rain 2005 byl v pořadí již sedmou mezinárodní konferencí zaměřenou na téma kyselých dešťů. Pražské mezinárodní setkání se zaměřilo zejména na nástroje sloužící k odstranění kyselých dešťů a překyselení půd, posuzování míry a úspěšnosti obnovy a na vztahy s dalšími znečišťujícími látkami, zejména s dusíkem.

Emise síry od 70. let 20. století díky národním i mezinárodním opatřením významně poklesly. Acidifikace půdy a povrchových vod byla na mnoha místech světa úspěšně snížena (severní Amerika a částečně i Skandinávie a střední Evropa) a ekosystémy se zvolna vracejí do udržitelnějšího stavu. Je však třeba zdůraznit, že cesta k úplnému odstranění problému je stále dlouhá. Obnova je pomalá, na mnohých místech není dostatečná (středoevropské horské lesy) a je komplikovaná mnoha dalšími faktory. Pokles oxidů dusíku zdaleka nebyl tak výrazný jako v případě oxidů síry. Navíc jejich emise rostou zejména v automobilové dopravě.

V dalších regionech světa zůstává kyselý déšť a znečišťování ovzduší obecně problémem, který na řadě míst světa dokonce narůstá. Emise síry a dusíku mimo Evropě a východ Severní Ameriky rychle rostou. Nebezpečí poškození lidského zdraví, sladkých vod a terestriálních ekosystémů je dnes největší zvláště v Číně, Japonsku a na Indickém poloostrově. Prognózy říkají, že v těchto oblastech míra využívání fosilních paliv a zemědělských činností doprovázených emisemi síry, dusíku, polétavých částic a dalších látek navíc dále poroste.

Výzkum kyselého deště a prosazení jeho výsledků do politických rozhodnutí proto musí posilovat. Prvním nástrojem, který se těmito riziky vážně zabývá, je Göteborgský protokol. Stále důležitější je dálkový přenos přes oceány; u některých látek je potřeba globálního přístupu.

Za prozkoumáním komplikovaných detailů kyselého deště a jeho účinků jsou roky pečlivé mravenčí vědecké práce. Klíčem k pochopení se stal dobře organizovaný, harmonizovaný a kvalitní monitoring ovzduší, deště, vod, půdy a lesů. Zvláště důležitá byla práce Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států a Programu pro monitorování a vyhodnocování dálkového přenosu znečišťujících látek v Evropě (EMEP). Monitoring ukázal, že implementace protokolů sjednaných k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší má významný efekt.

Je stále zřetelnější, že okyselení půd a jejich obnova jsou ovlivněny mnoha dalšími faktory. Roste obava z role změn klimatu, stejně jako dalších typů narušení ekosystémů a ze synergických účinků několika druhů znečišťujících látek působících najednou. Příběh kyselého deště ukazuje, jak může dobrá vědecké práce sloužit jako základ pro dobrou politiku. Další informace:

http://www.acidrain2005.cz