Leon Swientek, amatérský sokolník
09.08.2000 | Zemské noviny
LIDÉ V NAŠEM MĚSTĚ
Svého prvního dravečka, jak svým svěřencům říká, našel Leon Swientek vypadlého z hnízda a s kamarády se ho ujal, když mu bylo devět let. Teď, v sedmatřiceti, jich ve svém pražském domku nad motolskou nemocnicí chová třiadvacet. Od poštolky, která ho k tomuto koníčku přivedla, přes sovu pálenou, jestřába, sokola a další po orla stepního. "Toho mi přivezl otec z Mongolska, když jsem byl na vojně, a bylo rozhodnuto. V mládí jsem se totiž věnoval mimo jiné i teraristice," říká Swientek, povoláním elektrikář, kterému však sokolnictví zabírá veškerý další čas. Se svěřenci kromě základní péče chodí totiž denně létat na Vypich. Od jara do podzimu tráví navíc letos víkendy v Jelením příkopě na Pražském hradě, kde živou sbírku vystavuje a rovněž vypouští k letu. "Sokolníci v tuzemsku, to jsou především chovatelé a ochranáři, ekologičtí aktivisté, kteří se věnují osvětě. Například ve Francii je to jiné. Tam se dravci k lovu využívají, a to zejména na vinicích, kde zabraňují invazi špačků, nebo také na letištích, kde loví holuby, kteří jsou pro motory letadel velice nebezpeční," uvádí Swientek. Aby se stal členem klubu sokolníků musel vstoupit do České myslivecké jednoty a složit předepsané lovecké zkoušky. Registrovaných sokolníků jsou v tuzemsku něco přes čtyři stovky a čas od času se scházejí například v Zelenči nebo v Opočně. Leon Swientek má své svěřence pojmenované a o každém dovede poutavě vyprávět. "Toto je Merlin, mladý sokol stěhovavý. Narodil se v líhni. Člověka, který ho vychoval, bere za svůj druh, a tak já jsem pro něj jakýsi táta-máma. Proto když se k němu přiblížím, spustí pěkně nahlas. A toto je Rocky, samec jestřába lesního. Samička by byla jako u většiny dravců o dvě třetiny větší. Je to bojovník, opravdový lovec, jeho temperament dotvrzuje i žlutě zbarvené oko. V sokolnictví je oblíbený, samice dovede ulovit zajíce nebo bažanta," vypráví Swientek. Je rád, že jeho zálibu manželka toleruje a že pro ni získal i své tři děti, Leona, Jitku i sedmiletou Olgu, která již cvičí vlastní poštolku. A co takový chov dravců a sov ještě obnáší? Jednou za tři měsíce sehnat potravu, což znamená pět až šest tisíc jednodenních kuřat z líhní, vyrábět pro ptáky posedy - jestřábí oblouk či sokolí špalek -, shánět chvatová pouta - obratlíky či dlužce - nechat si vyrábět kožené ozdobné čepičky a pro sebe také rukavice. Inu, každý koníček, když se z něho stane kůň, něco stojí.
Další články v kategorii Ekologie
- Akademický ústav pokračuje ve sledování bělozubky tmavé (24.09.2026)
- Lidstvo překročilo sedm z devíti mezí bezpečné planety. Stav se nadále zhoršuje, říká nová zpráva (24.09.2026)
- Vláda schválila plán adaptace na změnu klimatu. Zaměří se na vodu, odolnou krajinu, připravenost obcí a nový portál s informacemi o rizicích (23.09.2026)
- Na jižní Moravě vznikly stovky tůní, příklady dobré praxe prý ale chybí (23.09.2026)
- GRAB Autumn School 2026 ukáže, jak může mezinárodní vzdělávání přispět ke klimatickým řešením (23.09.2026)
- Na Sumatře zbývají necelé tři tisíce slonů. Ohrožují je lesní požáry (23.09.2026)
- Ochránci přírody a dobrovolníci zatím na Slapech zachránili přes 30.500 škeblí (22.09.2026)
- Nová zelená úsporám: banky mohou začít poskytovat bezúročné úvěry na energeticky úsporné renovace (22.09.2026)
- Ministerstvo se musí znovu zabývat výškou hladiny Nových Mlýnů, potvrdil NSS (22.09.2026)
- Sedláci předali své požadavky ministrovi životního prostředí (22.09.2026)

Tweet



