Krize v české myslivosti

Chtěl bych několika řádky reagovat na stav v naší myslivosti po 1. červenci 2002, kdy vstoupil v platnost nový zákon o myslivosti č. 449/ 02 Sb., tak obhajovaný ČMMJ, naší největší organizací. Celé toto období je charakteristické hektickými změnami v celém odvětví myslivosti, nevraživostí a zhoršením vztahů mezi myslivci a to zejména tím, že končí nájemní smlouvy v honitbách a nastává chaos v podobě vzniku nových honiteb, transformací a potýkání se s nedokonalým a pro tvorbu honiteb naprosto nekvalitním zákonem, a dle mého názoru i nepoužitelným zákonem .

Vzhledem k tomu, že velmi početnou část vlastníků honebních pozemků tento zákon vůbec nezajímá a je jim přítěží vůbec přemýšlet o tom, že je jim vraceno jakési právo, kterého v minulosti pozbyli a které bylo v minulosti běžnou věcí pro každého vlastníka, chápou se zcela logicky v mnoha případech opětovné šance ovládnout honitby v ČR tzv. lidoví myslivci bez jakéhokoliv vztahu k honebnímu pozemku a pouze na komerčním základě. Tomu by bylo zčásti zamezeno , kdyby zákon jednoznačně spojil výkon práva myslivosti s vlastnictvím pozemků se všemi povinnostmi a právy z něj vyplývajícího tak, jak to bylo zakotveno ve všech mysliveckých zákonech před nástupem komunistické vlády k moci po roce 1948 .

Pro soukromé vlastníky honebních pozemků je v mnoha případech tragédií, že přechod ke komerčnímu provozování myslivosti se, v mnoha případech, odehrává před jejich zraky a za jejich souhlasu, aniž by byli informováni o svých právech a možnostech. Zákon právě svou nedokonalostí, dává těmto snahám velkou šanci a umožňuje dokonce zvolit do čela honebních společenstev fyzické osoby, které vlastníky honebních pozemků nejsou, čehož je hojně těmito fyzickými osobami využíváno. V další řadě jde o vysokou finanční náročnost související s tvorbou nových honiteb, případně s transformací, která dosahuje na průměrnou honitbu okolo 1000 ha částky v průměru cca 20 000- 30 000 korun, a kterou nechtějí vlastníci honebních pozemků platit, protože je pro ně v mnoha případech zbytečná a tak z povděkem přenesou svá práva na kohosi z řad komerčních myslivců, který ochotně finanční náročnost vezme na sebe, čímž vzniká vážný precedens do budoucna, kdy se v našich honitbách budou pohybovat myslivci, bez jakéhokoliv bližšího zájmu o ochranu myslivosti a zvěře. Pak již bude pozdě hovořit o vlastnických právech a poškozování vlastníků honebních pozemků .

Vážnou a neodpustitelnou chybou MZ ČR, v tomto procesu, je nevydání vyhlášek o jakostních třídách honiteb a o normovaných a minimálních stavech zvěře současně s platností zákona o myslivosti, což přispívá k chaosu jak na okresních úřadech, tak i mezi vlastníky pozemků, kteří jsou nuceni v nejistotě vyčkávat, než MZ ČR konečně splní to co od něj i jako voliči očekáváme. Vydání vyhlášky o dobách lovu a jejich následná novelizace prakticky po měsíci, neodborně odůvodněná, je praktickým příkladem nezájmu státních složek o myslivost v ČR.

Jsem přesvědčen, že konec činnosti okresních úřadů k 31. 12 2002 a zahájení činnosti pověřených obcí, bude pro myslivost obrovským problémem, protože správní orgány na úrovni pověřených obcí nebudou prostě schopny požadovanou agendu ze zákona odpovědně zkontrolovat a posoudit, čímž celý proces zřejmě sklouzne k automatické kontrole papírové činnosti a archivaci mnoha a mnoha dokumentů a chaos v oblasti myslivosti se adekvátně zvětší . Stav na konci října 2002 je alarmující , stejně jako stav, kdy na OÚ v mnoha případech nastupují brigádníci k práci na uznávání honiteb, kteří mnohdy postrádají odbornou kvalifikaci úředníka státní správy a budou tak působit v rolích jakýchsi statistů, rozhodujících v mnoha případech, pro vlastníky pozemků o důležitých a vážných věcech pro celou naši myslivost na další desetileté období.

Jistým kladným krokem v tomto procesu je návrh novely zákona o myslivosti, která prošla prvním čtením v parlamentu ČR a, která podstatně tvorbu honiteb zjednodušuje. K čemu , ale zjednodušení tvorby honiteb bude, když většina zainteresovaných na tvorbu honiteb již vynaložila nezměrné úsilí a mnoho finančních prostředků, které jim nikdo v této zemi nevrátí ?? To, že tato novela přišla pozdě, je jen potvrzením krize, kterou naše myslivost prochází.

Rád bych se pak zeptal těch, kteří tak vehementně ohajovali tento zákon a byli v časopise Myslivost na začátku roku označováni za zachránce naší myslivosti, s tím, že jejich činnost bude doceněna za několik desítek let, stejně jako ing Palase, ministra zemědělství ČR a jednoho ze spolutvůrců zákona, jak se nyní dívají na tento stav a proč nyní mlčí.