Krátkosrstý ohař Saint Germain

(Braque Saint Germain)

Saintgermainský krátkosrstý ohař má ve svém původu krev francouzských krátkosrstých ohařů a pointra, plnokrevníka mezi ohaři. I když nemá stejně daleké hledání, jako král planin - pointr, je přesto nejušlechtilejším mezi francouzskými ohaři. Má rychlé, prostorné hledání, pohybuje se pružným cvalem. Je to typický ohař, elegantní, stylový, s jemným nosem. Jeho pózy při vystavování, často velmi půvabné, z něj dělají aristokrata. Je učenlivý, inteligentní a silně závislý na svém pánovi, což mu dává předpoklady pro snadnou cvičitelnost. Je tedy zvláštní, že si nedokázal vydobýt mezi lovci místo, které by mu, vzhledem k jeho kvalitám, právem náleželo.

Jeho původ je na rozdíl od většiny ostatních plemen velmi dobře popsán panem de la Rue, který byl svědkem samotných počátků chovu tohoto plemene. Na jeho vzniku se podílela bílooranžová pointerka Miss, která byla dovezena do Francie za vlády Karla X. Ta byla kryta francouzským krátkosrstým ohařem z pařížského regionu. I když sama Miss měla tmavě pigmentovaný nos a sliznice, dnešní saintgermainský ohař musí mít nos i sliznice tmavě růžové. Upevnění tohoto znaku bylo dosaženo příbuzenskou plemenitbou s bílooranžovými ohaři, kteří byli chováni na královském dvoře a které nám na svých obrazech zachytili malíři Desportes a Oudry. První psi tohoto nového typu byli chováni revírníky v Compićgne a pak se dostali i do St. Germain, podle něhož mají své jméno. Původní saintgermainský ohař byl velký a těžký pes, s kohoutkovou výškou mezi 65 - 72 cm, jak uvádí Feuillot v časopise "Aclimatation" z roku 1878. Ale již v roce 1885 byli tito psi popisováni ve výstavním katalogu s výškami 55-60 cm pro feny a okolo 60 cm pro psy. První jedinci tohoto plemene byli zapisováni do plemenné knihy v letech 1880 až 1885. V této době, až do I. světové války, bylo plemeno velmi vyhledávané, ale během této války jeho rozšíření významně pokleslo a svoji oblibu z předválečného období již nikdy nezískalo zpět.

Vzhledově je tento ohař velmi hezký, jemný a ušlechtilý, s nádherným svalstvem, které mu dodává vzhled atleta. Jeho pohyb v poli je pomalejší než u pointra a prut ani při vystavování nesmí být držen nad úrovní beder. Jeho zbarvení má matně bílý základ, na němž se výrazně odrážejí jasně oranžové plotny. Stříkání je nežádoucí. Se zbarvením srsti ladí jasně jantarový odstín jeho očí, s milým a důvěřivým pohledem.

V pojednáních o tomto plemeni je zdůrazňováno, že tento talentovaný a schopný pes nepatří do rukou příliš autoritativního cvičitele, neboť nesnáší žádnou hrubost. Je také žádoucí, aby byl chován spíše v bytě, než v psinci, neboť pro svůj rozvoj potřebuje mnoho kontaktu s lidmi. Jako většina francouzských ohařů i on má mnoho vrozených schopností, které stačí rozvíjet během lovu.

Proto je velmi zarážející, že jeho rozšíření je ve Francii mizivé a jeho popularita nízká. Nedokázala ji pozvednout ani špičková fena Duchesse du Clos de la Mérouée, která získala titul šampionky práce a udivovala znalce svými výkony na soutěžích Field Trials.

Do České republiky nebyl zatím Saint Germainský ohař dovezen, i když by si pro svoje nesporné lovecké kvality i aristokratický vzhled jistě našel svoje obdivovatele.

Helena Dvořáková