Krátkodobá stabilizace?

Ing. David Vaca, Ph.D.

Přelom března a dubna letošního roku byl ve znamení prvních výběrových řízení na vlastní honitby LČR. V "pozoru" byli dosavadní uživatelé uplatňující právo přednostního pronájmu i zájemci o nově utvořené honitby nebo honitby, které nebyly pronajaty v tzv. prvé fázi výběrového řízení. Po uzavření prvních smluv lze konstatovat, že hořké pilulky přirozeně polykali ti, kteří ve výběrových řízeních neuspěli, ale snadno se nebude spát ani jejich kolegům, již vyšli z výběrových řízení vítězně.

Po zveřejnění informací k pronájmům honiteb svitla většině jejich současných uživatelů naděje na relativně snadné získání honitby na základě přednostního pronájmu, který ukládá státním firmám zákon o myslivosti. Jednoduše řečeno, kdo sekal dobrotu - platil nájem, plnil plán lovu u spárkaté zvěře a nehádal se o škodách působených zvěří - a souhlasil s novou výší nájemného, měl honitbu "v kapse" a tím pádem zajištěnou i mysliveckou budoucnost. Otázka je, jakou. Mnoho současných nájemců totiž poté, co si přečetli v návrzích nájemních smluv, co na ně hradečtí vymysleli, začalo skřípat zuby. Takto přísně sešněrované nájemní smlouvy totiž ještě neviděli.

Podobně jsou na tom i zájemci o honitby nepronajaté v prvé fázi výběrových řízení. Kvůli malé nabídce museli zúžit své zorné pole, v důsledku čehož došlo na území některých lesních správ k neuvěřitelnému roztočení spirály nájemného. Nutno však dodat, že pokud chtěli tito většinou majetní myslivci či firmy honitbu získat, nemohli dělat nic jiného. Konkurence byla silná a bylo jí dost. V praxi to znamená, že v mnoha oblastech ČR spolu budou sousedit honitby se stejnými přírodními podmínkami, stavy zvěře a parametry smluv, ale s několikanásobně rozdílným nájemným.

Taková je realita vyplývající z podmínek pronájmů LČR. Nutno dodat, že LČR ve svých smlouvách nijak nepřekračují meze zákona a jejich jednání je zcela legitimní. Přesto se jistě nevyhnou kritice od myslivců. Otázkou je totiž budoucnost jejich honiteb, i když i ta se dá do určité míry předvídat. Pokud budou LČR nekompromisně požadovat dodržování smluvních podmínek, bude se v jejich honitbách v několika málo příštích letech velmi intenzivně lovit. Poté však stavy zvěře klesnou na úroveň, při které se nájemné již nebude moci z větší části hradit z prodeje zvěřiny (jejíž cena navíc klesá) či poplatkových lovů a mnozí uživatelé budou nuceni sahat stále hlouběji do kapes. Na to však většina myslivců z tradičních mysliveckých sdružení není zvyklá, takže již dnes někteří upozorňují na neudržitelný stav a variantu, že budou muset honitbu záhy opustit. A jak se zachovají noví nájemci? Letos získají honitby za statisíce korun s ještě relativně vysokými stavy zvěře. Za tři roky to však již nemusí platit. "Pustí" tyto honitby? Jsou jejich současné ceny "přehřáté" a poklesnou? Nebo budou takto vysoké ceny normální, i když zvěře bude méně? Od lesníků je sice slyšet, že podobné obavy panovaly již před deseti lety, ale k výraznějšímu snížení stavů spárkaté zvěře přesto nedošlo. Tomu však lze lehce oponovat: nájemní smlouvy z první poloviny 90. let neobsahovaly ani desetinu sankčních ustanovení, která jsou součástí dnešních nepoměrně propracovanějších nájemních smluv.

Kdo z této situace vyjde jako vítěz? Především LČR, které zřejmě dokáží díky smluvním podmínkám dotlačit staronové i nové nájemce k tomu, co požadují již od svého vzniku: k výraznému snížení stavů spárkaté zvěře. A ještě za to dostanou zaplaceno. V případě jejich honiteb je však na váhách stabilizace nájemních vztahů, kterou proklamovaly ještě v polovině loňského roku. A co bude se zvěří? Asi těžko lze očekávat zlepšení dnešního tristního stavu v jejích volně žijících populacích.