K BIOLOGII KUNY LESNÍ (MARTES MARTES)

Polský autor A. Zalewski postupně zveřejňuje výsledky svých odborných prací věnovaných biologii kuny lesní. Problematiku sledoval v podmínkách Bielowiezského národního parku na celkem 14 jedincích (8 samic, 6 samců). Zvířata byla odchycena z volné přírody, opatřena vysílacím zařízením a opět vypuštěna. Sledování jejich životních projevů bylo prováděno radiotelemetricky po dobu 4 let.

Sledování celkové aktivity kuny

Kuna patří k savcům s vývojově nízkou schopností účinné adaptace na klimaticky chladné podmínky. Přesto je geograficky rozšířena i do oblastí, které pro ni nejsou příliš příznivé. Podle přírodních podmínek proto volí strategii životní aktivity, a to jak během dne, tak i v průběhu roku. V podmínkách sledování v Bielowiezském národním parku byla celoroční denní aktivita kun v průměru 8,5 - 9,0 hod., nejkratší byla v zimních měsících (2,8 - 5,6 hod.), nejdelší v letních měsících (11,6 - 12,7 hod.). V chladnějších dnech kuna snižuje svou aktivitu, loví větší kořist, příp. využívá méně obvyklých zdrojů obživy (např. padliny kopytníků). Počet aktivních výpadů z úkrytu za jeden den kolísá mezi 1 - 6 v závislosti na ročním období (1 - 2 v zimě, až 6 na jaře a v létě). Kuna nezkracuje trvání výpadů, ale omezuje jejich počet. V průměru téměř 70 % aktivity se odehrává v noci. Sledované parametry podléhají kromě jiného i vlivu pohlaví a období reprodukce.

(J. Zool., Lond. 251: 439 - 447, 2000).

Faktory ovlivňující využívání odpočinkových míst

Odpočinková místa mají pro kunu význam jednak jako ochrana před nadměrným výdejem tělesného tepla, jednak jako ochrana před predátory. Kuny upřednostňují bezpečná místa na stromech. V průběhu roku použily samice v průměru 159 a samci 191 míst. Z nich samci průměrně obydlili 86 stromových dutin a 91 hnízd převážně veverek.

Nejintenzivnější návraty do shodných úkrytů byly prokázány u samic s mláďaty na jaře, nejnižší (bez rozlišení pohlaví) v letním období. Během podzimu a zimy opakované návraty ustávaly při vysoké sněhové pokrývce, naopak narůstaly v případě nálezu vydatného zdroje potravy (padliny kopytníků aj.). V létě samci využívají více odpočinkových míst s lokalizací blízko teritorií samic. Průměrná celoroční vzdálenost mezi dvěma současně obydlenými místy je 419 - 690 m (pro samce platí vyšší hodnota). V létě samci končí aktivitu mezi 7 - 9 hod. dopolední, v zimě nastupuje okolo 17 hod. Průměrná rozloha domovského teritoria byla 223 ha (samci) a 149 ha (samice).

(Acta Theriol. 42: 153 - 168, 1997).

Faktory ovlivňující výběr odpočinkových míst

Kuny v průběhu roku odpočívaly z 95 % v dutinách stromů, v hnízdech veverek apod., zbytek volně ve větvích a jiných úkrytech. Rozdíl byl zjištěn mezi pohlavími, samci v jarním období (na rozdíl od samic) upřednostňovali hnízda. Samice s mláďaty odpočívaly zásadně v dutinách stromů, samice bez mláďat často v hnízdech. Intenzitu sledovaných projevů v průběhu roku ovlivňovaly také klimatické podmínky (teplota, vlhkost vzduchu, vítr). Za silného větru a vysoké sněhové vrstvy si kuny vybíraly i dutinové kryty v blízkosti terénu. Ze stromů upřednostňovaly úkryty v dubu, lípě a smrku.

(Acta Theriol. 42: 271 - 288, 1997).

Možnosti rozlišení pohlaví kun a jednotlivců měřením stop na sněhu

Byly měřeny různé parametry stopních tras kun, z dat byly též vypočítávány další parametry. Pouze však parametr průměru 5 nejkratších skoků (měřený při klidovém pohybu kun) byl spolehlivě použitelný pro určení pohlaví sledovaných zvířat. Jako jediný odpovídá celkové délce těla. Žádný ze stopních znaků již však není použitelný k rozlišení individuálních zvířat ve skupinách podle pohlaví.

(Wildlife Soc. Bull. 27: 28 - 31, 1999).