Jak to chodívá při soutěži ohařů

Poprvé v historii se mezi sebou na několika místech pardubického okresu utkala kompletní špička z celé České republiky, Slovenska, Polska a Německa o cenné vavříny z 63. ročníku Memoriálu Karla Podhajského, který je podle organizátorů nejstarší a nejvýznamnější vrcholovou soutěží ohařů u nás. Na dvacítku loveckých psů a jejich pánů čekala zhruba třicítka soutěžních disciplín, během nichž museli prokázat připravenost na práci ve vodě, v lese a na poli.

Při zkouškách ve vodě v honitbě Mysliveckého sdružení Řečany nad Labem měl každý pes za úkol přinést na rozkaz již střelenou kachnu, projevit ochotu k práci v hluboké vodě, či schopnost orientovat se v rákosí.

V poli byli soutěžící v řečanských a jankovických honitbách hodnoceni například za nalezení ukrytého střeleného bažanta a zajíce. "Každý lovecký pes zároveň musel předvést dobré a rychlé hledání v prostoru či takzvané vystavení zvěře. Když ucítí její pach, měl by se v plném cvalu zastavit a počkat, až přijde jeho vůdce. V momentě, kdy začne jeho pán střílet, musí zůstat po výstřelu klidný. Postřelenou zvěř pak uchopí, a až na pokyn vůdce pustí," vysvětlil správce soutěže Ladislav Valášek z řečanského mysliveckého sdružení.

K nejzajímavějším disciplínám v lese patřila práce na pobarvené stopě.

"Na dráze asi pět set metrů dlouhé a dvakrát lomené jsme nakapali jednu osminu litru dančí krve. Na konci tratě pak ležela postřelená zvěř," popisoval průběh jedné ze soutěží člen organizačního štábu. td )