Jak je to s bubnováním datlů

Miloslav MATULKA

V průběhu mnoha desetiletí jsem při různých příležitostech položil přátelům a myslivcům (především jim) a i učitelům základních škol otázku, proč datli dávají o sobě vědět tak zajímavým způsobem. Snad bez jediné výjimky (a tím jsem zděšen) zněla odpověď: ano přece tím získávají hmyz pod kůrou stromů a v jeho dutinách.

Konstatuji, že inkriminovaný článek nejen že nevysvětluje, proč datli “bubnují”, ale nepřímo potvrzuje, že to je způsob získávání potravy, hmyzu pod kůrou stromů, dokonce (cituji): “po celý rok si podobnou živností opatřují potravu vysekáváním ze dřeva, často i tvrdého”.

Skutečnost je jiná. Bubnování datlů je možno v přírodě slyšet a pozorovat již od časného jara. Je to jakási náhrada za ptačí zpěv a ten u všech druhů je součást výhradně svatebního rituálu. Je to lákání samičky, stavění se na obdiv, později oznamování sokům, že “zde vládnu já” a vstup jiným je zakázán. Je to totéž, jako jásavý zpěv pěnkavy a lze bezpečně pozorovat, jak mu sok z blízkého okolí nebo vzdálenějšího odpovídá, lze rozpoznat dle zpěvu mladého samečka, který se musí skutečné svému zpěvu (ačkoliv je mu geneticky dán) od staršího, již zkušeného zpěváka naučit. U datlů je tomu stejně, i u nich podle rytmu bubnování a hlasitosti lze poznat rozdíly.

Je známo, že i v ptačí říši dovedou některé druhy ptáků používat nástroje, ale vždy je to jen za účelem lepšího se dostání ke zdroji potravy. Nejsem zoolog, ale myslím si, že v ptačí říši je to ojedinělý úkaz, kdy pták (datel) používá nástroje jako náhradu za ptačí zpěv.

Datel si vyhlédne suchou větev, zásadně bez kůry, u které je možné její ozvučení. V našich lesích to bývají nejčastěji suché větve borovic, někdy modřínů, hojně buků a dubů. Nikdy nejde při bubnování o dobývání hmyzu, nebylo by ani možné při tak rychlém rytmu. Každý může pozorovat, že za účelem dostat se ke hmyzu datel nebubnuje, ale pomalu, úplně pomalu vysekává třísku po třísce, třísky zobákem i vylamuje a takto pracně a dlouho na jednom místě doluje. Nejčastěji to bývají smrky, pod jejichž kůrou nachází hledanou potravu.

A takto - výhradně takto, zcela pomalým a nezvučným dobýváním se za potravou - pracuje datel po celý rok, přirozeně i v zimě. Bubnování datlů je naproti tomu možno slyšet jen v jarním období, stejně jako ptačí zpěv je postupně méně časté až v létě zcela přestává.

Toto vysvětlení bubnování datlů článek Jana Rysa postrádá, naopak nesprávně napovídá, že jde o způsob získávání potravy.

Mezi lidmi se nepochopitelně udržují mylné představy o zvěři a zvířatech vůbec. Už mne ani nepřekvapuje, že lidé neznají rozdíl mezi parohem a rohem, že neví, že paroh jelen či srnec každoročně shodí a že mu (světe div se) naroste po shození nový, že tatínek v zoo považuje nesmírně vzácnou australskou ježuru za “pitomého ježka” a mnoho a mnoho dalších případů.

Již jen pro pobavení - i když jde o poznatek hrůzný: Zkusil jsem se několikrát zeptat mladých chlapců a děvčat tak ve věku kolem: 14-15 let, proč vlastně ptáci zpívají. Odpovědi byly alarmující: např. proto, že se jim to líbí, že tím dávají najevo svůj hudební sluch, nebo dokonce proto, aby nám (lidem) udělali radost...