Ekologické zemědělství je šancí i pro zlepšení kvality vod

EU má zájem na tom, aby zemědělství znečišťovalo životní prostředí co nejméně. Kontrolované ekologické zemědělství je jasným a komplexním řešením i pro zlepšení jeho kvality včetně kvality vodních zdrojů.

Značná část znečištění životního prostředí pochází ze zemědělství (pesticidy, hnojiva i zvířecí exkrementy) a zasahuje i vodní zdroje. Zasaženy jsou zdroje pitné vody, která se stává strategickou surovinou a do intenzivně využívaných zemědělských oblastí se musí přivádět ze stále větších vzdáleností. Znečištěny jsou vodní plochy a toky, o čemž svědčí řada případů úhynů ryb, kontaminace sedimentů či eutrofilace vodních nádrží. Přebytek dusíku dodávaného do půdy ve formě hnojiv, který rostlin nevyužijí a je z půdy vyplaven do vody, představuje 45 kg N na hektar. Nejzávažnější je však kontaminace vod sloučeninami dusíku (N) a fosforu (P), zemědělství se podílí 40 % u N a 32 % P. Kontaminace pesticidy je rovněž závažným problémem. Vody jsou znečišťovány nejen chemickou ochranou rostlin, ale i haváriemi při výrobě pesticidů, jejich skladování, přepravě a likvidaci nepoužitých zásob.

Evropská unie zásadně změnila od roku 2003 svou zemědělskou politiku (Reforma SZP), což bylo vyjádřeno v Agendě 2000. Dotace jsou vypláceny nezávisle na množství produkce a jejich poskytování je podmiňováno dodržování Správné zemědělské praxe, která se snaží plošně o to, aby evropské zemědělství produkovalo kvalitní a bezpečné potraviny a co nejméně znečišťovalo životní prostředí.

K dosazení těchto cílů EU vydala řadu nařízení a směrnic. Ve vztahu k ochraně vod jsou to například.:

* Směrnice Rady 91/676/EHS – tzv. Nitrátová směrnice, která řeší zejména ochranu povrchových a podzemních vod dusičnany ze zemědělských zdrojů. Nařízením vlády ČR č. 103/2003 Sb. byly stanoveny tzv. zranitelné oblasti a vypracovány Akční programy týkající se především pravidel pro aplikaci a skladování hnojiv.

* Nařízení Rady (ES) 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci SZP a režimy podpor pro zemědělce. Jedním z hlavních principů tohoto nařízení je tzv. gross compliance – křížová shoda. Jedná se o to, že zemědělec dostane přímou platbu pouze v případě, že plní požadavky na ochranu životního prostředí (18 směrnic EU, které mimo ŽP postihují i oblast zacházení se zvířaty – welfare).

Ani v konvenčním, ani v integrovaném zemědělství nejsou přijata jasná a striktní pravidla, která by vylučovala používání průmyslových hnojiv a syntetických pesticidů. Ekologičtí zemědělci si však sami již před několika desítkami let stanovili přísná pravidla, jejich dodržování logicky vede k menšímu zatížení životního prostředí. Tato pravidla byla v EU uzákoněna Nařízením Rady č. 2092 v roce 1991.

Nejdůležitější na celém systému ekologického zemědělství je jeho komplexnost. Například: Nejsou-li povoleny žádné herbicidy, musí ekofarmám dbát na prevenci (střídání plodin, včasná příprava půdy, nahrazení agrochemie mechanickými zásady). Takto může ekofarmář hospodařit pouze v rozměru, který zvládne. Obdobně je to i s výživou a ochranou rostlin a chovem hospodářských zvířat – ekozemědělství nefunguje v obrovských celcích, nelze využívat monokultur ani úzké specializace podniků.

Ekolické zemědělství má řadu pozitiv, která se promítají kromě ochrany životního prostředí i do jiných oblastí – kvalita potravin, welfare zvířat, rozvoj venkova. Vliv ekologického zemědělství na kvalitu povrchových i podzemních vod zkoumalo mnoho výzkumných projektů v Evropě i USA. Výsledky 40 uznávaných výzkumných prací v roce 2003 srovnával dr. Haas z univerzity v Bonnu a zjistil, že 28 prací nezvratně prokázalo, že vyplavování dusičnanů je v EZ výrazně nízké v porovnání se zemědělstvím konvenčním. Tento fakt dokazují i dánské výzkumy (např. Kristensen v roce 2003).