Co se hned tak nevidí

Získání silné trofeje je životním snem všech myslivců, co si budeme namlouvat. Ale životní trofej může být i trochu jiná. Začalo to takhle.

Někdy před rokem se dostal k mému známému - myslivci - vzkaz, že v jedné pohraniční krušnohorské obci je na zahradě, na hromadě dřeva vyhozená a připravená ke spálení jakási dřevěná jelení hlava a že si ji může vzít. Vlastně jen proto, že tehdy vytrvale pršelo, ještě "nelehla” popelem.

Samozřejmě, že myslivec tam hned jel, a to, co našel, mu zrychlilo tep: silné paroží jelence viržinského, na sedm kusů rozpadlou dřevěnou hlavu a neobvykle tvarovanou dřevěnou podložku. Hlava a podložka byly mimořádně kvalitně vyřezané.

Protože nový majitel trofeje je mimořádně zručný a řezbářským pracím znalý, začal s restaurováním. Padlo na to více než tři sta hodin práce, ale výsledek stál zato. Hlava byla velmi poškozená, paroží téměř šedé ("vyšisované”), ale podložka byla poměrně zachovalá a díky ornamentům velmi neobvyklá.

Během restaurování byla snaha získat podrobnější informace o této zvěři, ale dostupné literatury je bohužel velmi poskrovnu. A protože i trofej je jaksi netypická a má neobyčejně vyvinuté abnormální výsady, padla otázka č. 1: jde skutečně o jelence běloocasého (Odocoileus virginianus)? A otázka č. 2: na podložce byl celkem čitelný letopočet 1830. Že by tato trofej byla dovezena přímo z Ameriky?

Jediné vodítko, kam a do jakého období trofej zařadit, je pravděpodobně pouze podložka. Její tvar a perfektní zpracování je totiž velmi neobvyklé a svádí k domněnce, že trofej byla součástí sbírky některého významného šlechtického rodu. Ale podobné typy štítků se u nás, na české straně Krušnohoří, nevyskytují. Trofej byla vyhozena z půdy jedné rekreační chalupy a ani lesnický personál, který v této vesnici bydlel a působil, si nepamatoval, že by o takové zvláštnosti někdo hovořil.

Nakonec jedna neověřená, ale dosti pravděpodobná domněnka. Pamětníci říkají, že státní hranice byla do roku 1948 děravá jako ementál, a protože domovní zástavba byla na obou březích hraničních potoků, byl oboustranný neoficiální "pohraniční” styk celkem běžný. A za pár bochníků chleba se na německé straně dalo sehnat cokoliv. A protože lesy na protější straně patřily po staletí saské královské koruně, mohla tato trofej pocházet z některého loveckého zámku. No a nakonec, kde se "to” našlo. Je to taková malá zapomenutá krušnohorská obec jménem Načetín.

Tak myslivečtí odborníci - co vy na to?

Jiří Šafránek

Svět myslivosti č. 11/2002