Člověk musí ctít přírodu

Epidemie hospodářských zvířat, ale také třeba povodně nebo nadlimitně kontaminované potraviny - to je dnes obraz zejména evropského zemědělství v očích spotřebitele. Cesta, jak z tohoto problému ven, zřejmě nebude jednoduchá a současné aféry s riziky představované zemědělskými produkty asi ještě nejsou poslední. Jedna generální teze možného východiska je však již nyní docela zřejmá - agrární politika, a nejen ta, se musí změnit především v přehodnocení přístupu člověka k soužití s živými organismy vůbec. Intenzivní chovy hospodářských zvířat jsou však jen vrcholem ledovce.

Pro příklad jen pár tezí, které v přírodě platí od počátku vývoje života na zemi a na které jakoby zemědělství naprosto rezignovalo. Tak například zoologové, ale i paleontologové velmi dobře vědí, že čím je organismus více specializován (čili v případě zemědělství více vyšlechtěn), tím méně je odolný vůči jakýmkoli vnějším vlivům (čili v zemědělství rozličným chorobám). Důvod je prostý - specializovaný organismus má nižší schopnost reagovat na změny.

Anebo jiná pravda. Predátor - v tomto případě člověk - má daleko vyšší odolnost proti alergiím a celé řadě dalších rizik při konzumaci organismů, které pocházejí z prostředí, ve kterém se on sám pohybuje. Anebo příklad z rostlinné výroby. Takzvaná hluboká orba - obdivovaný produkt intenzivního zemědělství, pomáhá sice vytvářet v půdě zaoráním rostlinných zbytků živiny pro příští úrodu, pro organismy žijící v půdě ovšem znamená asi to, co pro lidi žijící v tektonických zónách pravidelné zemětřesení. Všechno je prostě třeba postavit znovu. Pro lepší přiblížení - jeho stav je v podstatě srovnatelný s životem člověka, který je například po havárii, a přestože žije, pohybuje se, třeba na invalidním vozíku.

Jistě, ekonomické ztráty likvidace zvířat postižených slintavkou a kulhavkou jsou obrovské, a opravdu se vyplatí je zlikvidovat. Ale nejde jen o peníze. Mimochodem - ony ekonomické ztráty rozhodně nejdou na vrub vakcinacím - jedna dávka stojí asi deset korun, což je zanedbatelné. Ty hlavní ztráty přicházejí až potom, kdy vyléčené, ale přesto nezdravé zvíře málo dojí, pomalu roste a krávy nedávají telata.

A ještě jedna, ryze praktická informace týkající se současného stavu. Vakcinací se v těle zvířete vytvoří protilátky až za několik týdnů - virus se však šíří tak rychle, že vakcinace, navíc v době, kdy přichází jaro a s ním sluníčko, jehož paprsky virus likvidují, je prakticky zbytečná.

Likvidace stád je proto skutečně nejlepším řešením. Zcela opačně je tomu ale u nemoci šílených krav - BSE. Tam je, při pravděpodobnosti nakažení člověka jedna k miliónu, vybíjení zvířat naprosto nehumánní, populistické. Je to ryze emotivní, psychologický tlak na obnovení důvěry spotřebitele.

Málokdo si přitom uvědomuje, že riziko autohavárie s následkem smrti je tisíckrát vyšší než nákaza BSE, a přesto nezakazujeme jízdu autem. Na dopravní rizika jsme si prostě zvykli, na rizika potravinová zatím ne. Ona však existují a vždy existovala a výzvou doby je jejich výskyt minimalizovat. A o tom je předpokládaný obrat společné zemědělské politiky Evropské unie - ekologizované zemědělství není v podstatě nic jiného, než zodpovědnější přístup k prostředí, v něm se potraviny vyrábějí.