CHOV JELENÍ ZVĚŘE VE ŠTÝRSKU

Osud jelení zvěře leží v rukou myslivců. Plánování jejího chovu není všemocným prostředkem ani proti škodám, jež působí, ani podnětem k udržování nadměrných stavů.

Štýrští myslivci se na své konferenci podrobně zabývali otázkami udržení jelení zvěře ve stále intenzivněji využívané krajině, kterou z pohledu ekologie zvěře rozdělili na několik oblastí. Základem je komora, kde je zabezpečena a zlepšována vysoká jakost životního prostředí. Zpravidla má mít rozsah 10 000 ha a stav zvěře má být 150 kusů (tj. 15 ks na 1000 ha). Dalším typem jsou spojovací území, umožňující vzájemný styk jednotlivých populací. V nich je stav zvěře poměrně nízký. Tyto prastaré ochozy musí bránit vzniku izolovaných jeleních populací. Vlastníci pozemků v těchto oblastech si však stěžují na škody, jež zvěř působí. Dále jsou to okrajová území, v nichž se jelení zvěř objevuje jen občas. Jsou to oblasti s nízkou jakostí životního prostředí, ve kterých zvěř působí značné škody. Konečně jsou vymezeny oblasti, v nichž zvěř není vítána, objevuje se jen nahodile a její chov není řízen.

Pro všechny oblasti byly vypracovány zásady přikrmování a zvláštní pravidla odstřelu, soustředěná především na holou zvěř. Např. v posledně uvedené oblasti je zakázáno jelení zvěř přikrmovat. Jelení zvěři musí být zabráněno v návštěvě srnčích krmelců. Jakékoli přikrmování černé zvěře je ve všech oblastech zakázáno.

Podrobné směrnice chovu mají udržet jelení zvěř v přírodě bez hrubého narušení práv vlastníků pozemků a mají být zakotvena do zemského mysliveckého zákona.

Der Anblick, 12/2001, Rš

Svět myslivosti č. 5/2002