Český les mysliveckou farmou?

Skladba českého lesa se za posledních 50 let změnila: z původních vzrostlých a zdravých smíšených kultur zůstalo pramálo. Stromy byly vytěženy a místo nich sázeny rychle rostoucí, snadno využitelné monokulturní jehličnany. Les měl tak právo na existenci jen pokud sloužil člověku a změnil se v jednu velkou farmu, kde se jako dobytek v chlévě pěstuje spárkatá a pernatá zvěř včetně muflonů, kteří do českého lesa vůbec nepatří. V bažantnicích jsou jako v drůbežárnách chována bažantí kuřata, jejichž schopnost přežití ve volné přírodě nebyla vlastně nikdy ověřena. Přirozený výběr je tak vzhledem k účelovému množení zpochybněn.

Oslabování geofondu lovem kapitálních kusů bylo výsadou prominentů minulého režimu a devizových cizinců. Časy se sice změnily, ale lidé nikoli. Dál se loví zdravá zvěř, protože stará a nemocná je pro prominentní myslivce nezajímavá. Samotní myslivci pak mají k lesu často "bačovský" vztah a běda tomu, kdo se na jejich hospodaření křivě podívá. Argument, že les a zvěř tu byly dávno před nimi a měly by zůstat i po nich, bohorovně přehlížejí. Představme si, kdyby mezi přikrmované a přirozeným výběrem nedotčené kusy vtrhla vlčí smečka. Příšerná vize? Za normálních okolností by predátorům většina stáda unikla, varována nezdegenerovanými smysly a vlci by odstranili pouze slabá a nemocná zvířata. Jenže za současného stavu věcí je vlk nebezpečná šelma, kterou je nutné bez milosti hubit. Možná, že jednou zvítězí zdravý rozum a naše lesy přestanou plnit nepřirozenou funkci mysliveckých farem a najdou v nich místo i přirození predátoři: vlci, rysové, draví ptáci.