Bolívijci zapalují pralesy. Jako každý rok

Zemědělci v Bolívii každý rok v září a říjnu vypalují stovky tisíc hektarů pralesa a pastvin. V nehostinných podmínkách s málo úrodnou půdou tak získávají nová pole a pastviny.

Nejedná se však o žádné malé ohníčky, jako je vypalování trávy, které známe z českého venkova. Ohně dosahují obřích rozměrů.

Černé nebe po celé zemi

Kouř z bolivijských ohňů je vždy tak silný, že znečišťuje vzduch v celé zemi a zhoršuje život lidem trpícím alergií. V polovině září byla dokonce kvůli neviditelnosti způsobené kouřem uzavřena letiště ve městech Rurrenabaque a Trinidad.

Velkým problémem je, že zemědělci nejsou schopni ohně kontrolovat a ty pak přerůstají v požáry."Shořelo mi všechno. I slepice a dům, kterému jsem v neděli odpoledne dodělal střechu," řekl serveru Bolivia.com Pedro Nina, obyvatel východobolivijské provincie Santa Cruz. Zemědělci navíc oheň rozdělávají všude - v běžném lese i národním parku.

Mezinárodní inspekce?

La Razón, jeden z hlavních bolivijských deníků, dokonce ve svém úvodníku vyzval, aby chráněná území proti devastujícím ohňům hlídalo mezinárodní společenství. Bolivijské úřady na to podle mínění listu nestačí. "Zmírnil se systém kontrol lesních porostů v zemi a s tím se také snížila schopnost orgánů státu zabránit požárům způsobeným zemědělci. V Bolívii se lesy a životní prostředí ničí tak nezodpovědným způsobem, jaký se hned tak nevidí," píše se v úvodníku.

Zem se zapaluje nejen v nížinách, ale také v horách, kde se pole připravují pro kultivaci koky. Ta se v Bolívii pěstuje legálně pro žvýkání nebo pro výrobu čaje. Chaqueo, jak se této aktivitě říká, je bolivijskou tradicí již po staletí. Světová banka odhaduje, že je tímto způsobem každý rok vypáleno mezi 115.000 a 200.000 hektary bolivijských lesů.

Všeobecně se v Bolívii věří, že zapalování lesů podporuje srážky, ve skutečnosti tomu je však naopak. Narušuje se totiž cyklus, kdy se z výparů tropického lesa vytvářejí mraky.

Problém nabývá na intenzitě s postupným rozšiřováním silnic, díky kterým se dnes mohou zemědělci dostat do pralesů mnohem snadněji. Protože však pralesní půda není příliš úrodná, po třech letech ji zemědělci opuštějí, aby vypálili další hektary lesa někde jinde.