Biopaliva včera, dnes a hlavně zítra

Biopaliva znamenají výrazně menší zátěž na životní prostředí. S povděkem lze kvitovat, že se bionafta dostala do nádrží městských autobusů i mnoha dopravců. Základ podpory biopaliv byl položen už v roce 1991 schválením programu na výrobu bionafty vládou ČR, a to v rámci potřebné restrukturalizace zemědělské prvovýroby. Od roku 1992 tak byly za pomoci státu vybudovány zpracovatelské kapacity pro methylester řepky olejné (MEŘO).

Před tímto rozhodnutím zůstávalo použití biopaliv spíše v experimentální rovině bez větších ambicí, jednotného zastřešení a využití. Po několika organizačních i jiných změnách se od roku 2001 i na tomto úseku postupuje v souladu s pravidly Evropské unie. Výroba MEŘO se až do 30. dubna 2003 podporovala v rámci programu uvádění zemědělské půdy do klidu. Jak se dívat na stručně nastíněné postupy a kroky s odstupem času?

Myslím si, že v první řadě je nezbytné přihlédnout k celkovému významu programu. Záležitosti nelze vytrhávat z kontextu, natož uvažovat v čistě ekonomickém srovnání využití fosilních zdrojů a biopaliv. Na prvním místě musím zmínit ekologický přínos a význam. Biopaliva znamenají výrazně menší zátěž na životní prostředí. S povděkem lze kvitovat, že se bionafta dostala do nádrží městských autobusů i mnoha dopravců. Zároveň bionafta přispívá též k racionálnímu využití zemědělské produkce na orné půdě.

MEŘO je vyráběn ze semen řepky vypěstované v ČR, a i proto její osevní plocha vzrostla ze 105 tisíc hektarů v roce 1990 na 344 tisíce hektarů v roce 2002. Po roce 1989 nelze opomenout ani sociální hledisko, tedy zajištění pracovních míst jak v zemědělství, tak v dalších navazujících odvětvích. Vyskytly se však i některé problémy. Například v letech 1996-98 nebyly optimálně využity výrobní kapacity. Za tím ale stála vysoká světová cena řepky jako vstupní suroviny. Některé firmy přestaly MEŘO zpracovávat a zanikly.

Nedávná zpráva NKÚ hovoří o 40 procentech výrobních kapacit. Není to pravda, šlo pouze o tři podniky z dvaceti, které navíc skončily již v první etapě výstavby a půjčky jim byly pozastaveny. V tržním prostředí, k jehož optimu se postupně snažíme přiblížit, je ale přece vznik, rozvoj i zánik nejrůznějších podnikatelských projektů normální a sotva se mu lze vyhnout. Ve vyvracení chybných závěrů NKÚ bych mohl dále pokračovat, ale myslím, že objasnění principu využití biopaliv po 1. dubnu 2004 bude pro čtenáře přínosnější. Právě toto datum totiž přinese zásadní změnu. Dosavadní program se změní od pobídkové formy k příkazové. Motorová nafta po tomto dni bude muset obsahovat 3 až 5 procent objemových MEŘO.

Od 1. ledna 2005 pak vznikne výrobcům pohonných hmot povinnost přimíchávat minimálně 5 procent biopaliv do všech fosilních paliv, tedy i do benzínů. Tento závazek vyplývá z přijaté směrnice Evropské unie, v níž už v té době bude ČR plnoprávným členem. Ano, jsem si vědom, že zvýšené náklady spojené s povinným přimícháváním biopaliv se mohou promítnout do mírného nárůstu cen pohonných hmot.

Považuji to však za lepší řešení, než abychom platili na dotační titul na levnější naftu, která není pro všechny. Nový systém přinese lepší využití zemědělské produkce a tedy i práce našich lidí. Stane se také přínosem pro celé životní prostředí, a tím i zdraví nás všech.

Jaroslav Palas