Kdo se bojí rodinných farem?

Novelu zákona o zemědělství, která zakotvuje do legislativy principy rodinného zemědělského hospodaření (RZH), projednávají v tomto týdnu členové Senátu Parlamentu ČR. Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) tuto novelu podporuje, přestože obsahuje zatím pouze základní pojmy. Hlavním a možná jediným ideologickým odpůrcem novely je Zemědělský svaz ČR, který v podání svého předsedy M. Pýchy tvrdí, že novela rozděluje zemědělskou veřejnost. Pravdou přitom je, že tato změna zákona o zemědělství větším zemědělským podnikům neuškodí a soukromě hospodařícím sedlákům pomůže. Strach proto vyvolává pouze mezi těmi podniky a organizacemi, kterým vyhovuje současný stav nastavení systému podpory bez lokálního ukotvení zemědělské produkce.

Tím, co skutečně zemědělskou veřejnost rozděluje, je neustálé vyzdvihování produkční funkce, kterou přitom z logiky věci naplňují všichni aktivní zemědělci žádající o podporu formou dotací. Definice rodinného způsobu hospodaření v zákoně může výhledově (po rozumném naplnění jejího obsahu) konečně postavit rodinné farmy na srovnatelnou startovní čáru s těmi, kdo mají výhody vyplývající z velikosti podniků a rozsahu zemědělské výroby.

Současná podoba novely zákona o zemědělství, obsahující definici rodinného způsobu hospodaření, zdaleka nesplnila očekávání sedláků a její podoba je také výrazně pozadu za sliby zástupců stran vládní koalice. Přesto vyvolává novela silný odpor některých zástupců již zmíněné nevládní organizace. Jak je možné, že model rodinných farem, které zajišťují v zemích EU většinu zemědělské produkce a tvoří základ venkova, v ČR tak vadí? Produktivita tuzemského zemědělství přitom oproti mnoha evropským zemím spíše zaostává, a právě systematická podpora rodinných farem by tento stav mohla výrazně zlepšit.

Klíčovým argumentem odpůrců definice rodinného způsobu hospodaření v zákoně je zachování rovných podmínek pro všechny zemědělce bez ohledu na jejich právní formu, velikost, strukturu nebo rodinné zázemí. Obávají se, že zvláštní kategorie zemědělských podnikatelů bude následně využita k vytváření nerovných podmínek v přístupu ke státní podpoře či k dotačním nástrojům. Zakotvení rodinného způsobu zemědělského hospodaření v zákoně ale naopak představuje důležitý krok ke zrovnoprávnění všech hospodařících zemědělců.

Podpora ekonomicky slabších subjektů v zemědělství s potenciálem rozvoje je plně v souladu s principy Společné zemědělské politiky EU. Rozlišování a směřování podpory k těm, kdo ji skutečně potřebují, patří mezi základní nástroje politiky i na národní úrovni, jak ukazuje i nedávný nález Pl. ÚS 34/24 k redistributivní platbě v zemědělství. Obecný důvod podpory malého a středního podnikání ve všech oborech tkví v tom, že menší a flexibilnější firmy mají velký potenciál k inovacím a růstu. Specificky v případě zemědělství představují rodinná hospodářství zcela zásadní a unikátní příležitost pro mladé lidi se zkušenostmi a zájmem o obor. Ti pak mohou své schopnosti uplatnit k rozvoji celého odvětví.

Definice rodinného způsobu zemědělského hospodaření nemá za cíl poškodit větší zemědělské podniky. Navržená formulace v zákoně také nikoho neomezuje v užívání termínu „rodinná farma“. Novela má poskytnout základ pro administrativní zjednodušení podnikání těch nejmenších zemědělsky hospodařících subjektů a v současném znění pouze konstatuje, že se farmy uplatňující rodinný způsob zemědělského hospodaření věnují lokální produkci. Velikost obhospodařované plochy, která by určila příslušnost ke kategorii rodinného zemědělského hospodaření, stanoví teprve vyhláška – aktuálně se diskutuje o maximální hranici 1000 hektarů. Cílem uzákonění definice rodinných zemědělských hospodářství je zejména uznání specifik nejmenší velikostní kategorie podnikatelských subjektů v oboru.

Dosavadní nižší podíl produkce z rodinných farem v ČR oproti jiným zemím je totiž důsledkem jejich znevýhodnění na trhu. Kritici novely, kteří se snaží zabránit jejímu přijetí, tedy mají s největší pravděpodobností zájem na zachování této nerovnosti ve prospěch větších zemědělských podniků.

Specifický historický vývoj zemědělství v ČR, který vedl k vytvoření jeho současné struktury s převahou podniků hospodařících na rozsáhlých plochách, pokračuje další koncentrací zemědělské výroby zaměřené v rostlinné výrobě na několik rentabilních plodin a v živočišné výrobě pak na formu velkochovů. Rodinné farmy mají zpravidla diverzifikovanější výrobu a jsou ochotnější k náročnější produkci. Proto vykazují také evropské země s vyšším podílem rodinných farem vyšší produktivitu zemědělství i větší soběstačnost díky širšímu spektru produkovaných komodit.

Zakotvení rodinného způsobu hospodaření v zákoně, které je navíc v současné podobě spíše symbolické, také rozhodně nevnáší do oboru nové administrativní kategorie ani potenciální překážky. Principem novely je ale naopak cesta zjednodušování administrativy. Rodinný způsob hospodaření v rámci RZH nevytváří žádnou další množinu žadatelů, s níž by byly spojené případné další náklady spojené s administrací dotační podpory. Rodinné farmy už reálně existují a jejich zákonná definice přinese naopak zjednodušení pro jejich cílenou a současně nediskriminační podporu. Formálně vzato spadají rodinná zemědělská hospodářství do existující kategorie mikropodniků, daňově jde o běžné právnické osoby nebo OSVČ. Definice nepřináší nic nového ani v otázce příbuzenské propojenosti vlastníků hospodářství a vychází pouze z občanského zákoníku účinného od roku 2014.

ASZ ČR jako podporovatel této novely také ani netvrdí (jak je předsedou Pýchou ze Zemědělského svazu vyčítáno), že každý zemědělec hospodařící formou rodinných farem je automaticky odpovědný vůči krajině, životnímu prostředí či společnosti. Na základě zkušeností a reálných výsledků rodinných farem si ale stojíme za tím, že jako lokální a generačně navazující podnik k tomu má obecně rozhodně blíže než velký korporátní podnik, jehož vedení zkrátka nebydlí ve vesnici nebo v blízkém okolí, ve kterém hospodaří.

Zakotvení rodinného způsobu zemědělského hospodaření v zákoně pouze zohledňuje specifické potřeby kontinuálně hospodařících a lokálně ukotvených sedláků a tím jim zajistí alespoň trochu srovnatelné startovní podmínky pro rozvoj, jako mají velké zemědělské podniky. ASZ ČR bude bedlivě sledovat, jak bude probíhat celé jednání a hlasování v senátu a věří, že si vládní novela zákona o zemědělství, kterou v poslanecké sněmovně podpořilo i několik desítek opozičních poslanců, získá patřičnou podporu i členů horní komory parlamentu.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR