Je čas začít s obnovou rozměru českého zemědělství

Pokud bych měl výstižně pojmenovat českou agrární politiku za posledních nejméně pět let, označím ji slovem defenzivní. Možná ještě přesnějším výrazem je eurochápající. Přitom víme všichni velmi dobře, že současné problémy, které provázejí zemědělce nových zemí, EU nevyřeší.

Problémy zemědělství a potravinářství si musí každá země vyřešit sama a to v mezích pravidel, která stanovuje EU pro všechny členské státy.

Výchozí postavení

Zemědělskou výrobu původních zemí EU nelze přímo omezovat.To proto, že zemědělci těchto zemí disponují určitými privilegii, která získali v dřívějším období a snižování nadprodukce potravin musí být proto uplatňováno v ostatních zemích EU. Přitom české zemědělství je schopno zvýšit svou produktivitu na úroveň vyspělých zemí jako je například agrárně zaměřená Francie. Odborníci odhadují, že jsme schopni zvýšit roční obrat na 140 miliard korun ve stálých cenách.(Zatím je to o téměř polovinu méně). Pro tuto produkci ale není odbyt. Nastavené podmínky nedávají k tomu šanci.Je proto nutné pracovat na nových směrech odbytu a užití této produkce. Existují pro to tři různé směry.

Jak nejlépe zhodnotit produkci

Pro směr první hodně znamená odbyt na východě.Jsou to země bývalého SSSR , s nimiž jsem měli velmi dobré obchodní vztahy.Bohužel se nerozvážností politiků v letech po roce 1990 zpřetrhaly a nyní je pracně znovu dáváme dohromady. K tomu směřují i různá jednání a pracovní mise zástupců agrární komory. Mimo jiné je to i navázání dobrých vztahů s vedením ukrajinské agrární komory, s níž máme zatím ústní dohodu o předávání důležitých závěrů z jednání V-4 a výstupů pracovních schůzek nevládních zemědělských organizací EU, což je Copa a Cogeca.

Směrem druhým označujeme nepotravinářské využití zemědělské produkce. Významným se může stát zejména příspěvek zemědělství k energetické bilanci státu a splnění závazků ČR v EU ke zvýšení podílu alternativních zdrojů . Třetím směrem jsou nové programy cílené na dosud neuspokojované potřeby spotřebitelů. Mám na mysli například dodávky čerstvých potravin rostlinného a živočišného původu přímo ke spotřebiteli do bytu, rozvoj produkce netradičních druhů mas apod. Přibývá lidí, kteří netouží po přeplněných hypermarketech. Zde je pole neorané.

Nové pojetí regionálních trhů

Dějiny jsou pohybem ve spirále a vrací se význam toho, od čeho se částečně ustupovalo. Je to především význam regionálních trhů a nosných výrobních závodů. S růstem cen pohonných hmot a tím zdražováním dopravy zřejmě stoupne úloha místních trhů a toho chceme využít. Rád proto připomenu slova jednoho z nejlepších českých podnikatelů Tomáše Bati, který již ve své době zdůrazňoval stále platné motto: Mysli globálně, jednej lokálně. A také slova pana prezidenta Klause, které nám řekl před třemi týdny – „já jako liberální ekonom si dokáži představit podporu regionálních potravin“.

Nechceme připustit další snižování zemědělského prostoru

Nechceme a nemůžeme se smířit s dalším zužováním prostoru pro zemědělskou produkci. Vždyť jen od roku 1989 se snížila zemědělská produkce o více než 41 miliard korun, ze 108,6 na 67,2 miliard korun. Podstatně se zvýšily dotace. Snižujeme výrobu a zvyšujeme dotace, které doznají po roce 2013 citelné redukce. Přišel čas, kdy je třeba začít s obnovou českého zemědělství. Nyní finalizujeme po připomínkách terénu a pracovišť výzkumných ústavů a zemědělských univerzit materiál, který jsme nazvali „Východiska ze snižování rozměru českého zemědělství“. Z toho se chceme odrazit.

Jan Veleba, prezident AKČR

(výňatky jsou z vystoupení na Žofínském fóru pořádaném ministerstvem zemědělství)