Metoda odhadu rizik nedostatku síry u ozimé řepky

Pokusy prováděné v letech 1999–2002 ve Francii byly zaměřené na hnojení ozimé řepky sírou s cílem zdokonalit metodu odhadu rizik nedostatku tohoto prvku. Pomocí této metody, která vychází z agronomických, pedologických a klimatických kritérií, bylo možné objasnit 85 % výkyvů výnosů v důsledku hnojení sírou.

Nejdůležitějšími parametry pro rozdělení rizik do bodů seřazených podle jejich významu byly horninové podloží, procentuální obsah jílu v půdě, organická hmota a dostupný dusík. Mezi další parametry patřily srážky v období od října do března, obsah kamenů v půdě a četnost aplikace statkových hnojiv.

Riziko deficitu síry bylo rozděleno do tří kategorií. Pro nízké riziko bylo jako mezní hodnota stanoveno 24 bodů. V této kategorii se hnojení sírou nedoporučuje. Při středním riziku (15–23 bodů) bylo stanoveno optimální hnojení sírou ve výši 35 kg . ha–1. Kategorie s vysokým rizikem nedostatku síry (<15 bodů) se v pokusech neobjevila. Zde byla stanovena doporučená dávka síry na 60 kg . ha–1. Hnojení sírou vede k podstatnému zvýšení příjmu tohoto prvku rostlinami.

Obsah glukosinolátů v semenech byl v důsledku aplikace síry ve všech pokusech, kde bylo stanoveno střední riziko deficitu síry, a ve třech z šesti pokusů s nízkým rizikem výrazně vyšší. Obsah oleje ve čtyřech z devíti pokusů se středním rizikem deficitu mírně stoupl, zatímco v pokusech s nízkým rizikem se nezvýšil. Tato metoda odhadu rizik deficitu síry umožňuje zemědělcům cílené hnojení ozimé řepky sírou.