Zákon o myslivosti a tlumení predátorů

Ing. Vojtěch Poles

Celá léta jsme zdůrazňovali myslivcům jak je nezbytné při výkonu práva myslivosti zajistit řádnou péči o zvěř včetně její ochrany před predátory (dříve škodnou). Značné škody na drobné zvěři působí toulavé kočky (mladí zajíčci) a toulaví psi, ti rovněž i na zvěři srnčí. Právo jejich lovu má podle nového zákona o myslivosti pouze myslivecký hospodář a myslivecká stráž. Podle mého soudu toto omezení bude na škodu drobné i srnčí zvěři. Pro svoje pracovní i jiná vytížení nebudou moci v některých případech myslivecký hospodář ani myslivecká stráž věnovat potřebný čas tlumení predátorů, přičemž někteří z ostatních členů mysliveckého sdružení by tento čas měli.

Vím velmi dobře, kolik námahy, času, ranního vstávání i peněz na dopravu do honitby je třeba vynaložit k tomu, aby se někdy podařilo zneškodnit pytlačícího psa, zkušeného "zabijáka", který dokáže během krátké doby strhnout několik kusů srnčí zvěře. Ještě horší je, naučí-li se lovit ve smečce, byť i jen dvou psů. Domluva jejich majitelům bývá většinou neúčinná, potom nezbývá než použít zbraň.

Ze svojí mnohaleté myslivecké praxe uvedu pro ilustraci pouze dva případy, jejichž vyřešení stálo nesmírnou námahu a obětování mnoha volného času. V prvém případě nám němečtí ovčáci pana Š. F. po delší dobu dávili mladé zajíce a trhali srnčí zvěř. Moje osobní domluvy byly zbytečné. Bylo zapotřebí důkazu. Po dlouhém sledování se mi podařilo zastřelit jednoho ovčáka přímo když požíral zajíce uloveného na poli u potoka. Zajel jsem pro majitele a teprve když viděl ještě půlku teplého zajíce v mordě svého vlčáka, tak připustil, že jsem měl pravdu. Roztrhanou srnu na pastvině u Boříčka již ani nechtěl vidět.

V dalším případě majitel také dvou německých ovčáků a jednoho menšího psa mi stále nevěřil, že jeho psi občas v noci štvou a strhávají srnčí zvěř. Koncem února, asi 800 m pod jeho usedlostí, byla roztrhaná srna se dvěma plody. Prokousnutý krk, břicho a část hrudníku sežraný. Tak to vždy dělali. Podle stop na místy již úplně roztálém sněhu jsem zjistil, že jsou to jeho psi. Přivezl jsem rozčileného majitele, ten však v žádném případě nepřipustil, že by to byli jeho psi. Za 15 dnů ve stejném místě byla opět roztrhaná další statná srna, opět se dvěma srnčaty v děloze. Zajistil jsem si svědka a zajel pro majitele. Tehdy jedině pomocí stop na poprašku čerstvého sněhu byli psi dotyčného majitele usvědčeni. Škodu za srnu zaplatil a také delší čas nevypouštěl psy na noc mimo oplocení svého domu.

Mohl bych takto pokračovat dál a se mnou jistě i mnoho dalších myslivců, kterým není lhostejné, co se děje v jejich honitbě. Snad jen ještě jeden případ z konce června letošního roku. - Srna, která deset roků spokojeně žila za vesnicí poblíž Račího potoka, přežila všechna dosavadní nebezpečí včetně strašné povodně v roce 1997. Ani její značný věk a silné napadení spodní čelisti aktinomykózou (dolní část nímku) jí nebylo na překážku, aby mohla přivést na svět i letošního roku jedno statné srnče, to jí však již nebylo dopřáno. Podle vývinu plodu asi tak den - dva před kladením byla uštvána, zakousnuta a načata nějakým velkým psem (horní část snímku). Poválené obilí svědčilo o jejím statečném, však marném boji.

Kolem lánu obilí vede polní cesta, po které přejde denně mnoho majitelů psů - především ovčáků a jim podobných. Psi kolem nich pobíhají volně a bez náhubků. Domluvy jejich majitelům končí většinou malým úspěchem.

Svojím příspěvkem bych nechtěl v žádném případě kritizovat nový zákon o myslivosti. Dovedu si představit, co úsilí dalo mnohým, aby byl alespoň v této podobě schválen. Doporučuji ke zvážení pouze jen to, zda by nebylo vhodné připravit a realizovat takovou novelu nebo změnu zákona, která by tak, jak tomu bylo předtím, umožňovala a dávala právo všem myslivcům podílet se na zabraňování škod na zvěři působených především pytlačícími psy. Je samozřejmé, že by myslivci neměli v žádném případě tohoto práva zneužívat a tím dávat sdělovacím prostředkům zbytečně podněty a záminky k oprávněné kritice.

Myslivost č. 10/2002