POZNÁMKA K NOVÝM DOBÁM LOVU

Ing. Petr Ziegrosser

V současné době, kdy se v odborných mysliveckých časopisech vede diskuse o spárkaté zvěři - jak ji lovit (článek dr. Vodňanského “Vliv lovu jelení a srnčí zvěře na škody na lesních porostech”, Myslivost 6/2002) a kdy ji lovit (článek dr. Menzela “Laňky a špičáci v červnu - hájit nebo lovit?”, Wild und Hund 12/2002; stručný obsah naleznete v tomto čísle časopisu v rubrice Ze zahraničí - pozn. red.), vyšla nová vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 245/2002 Sb. o dobách lovu jednotlivých druhů zvěře v ČR.

Zrušení celoroční doby lovu v oborách považuji za krok zpět. Pokud předpokládáme, že personál zajišťující průběrný odstřel v oborách tvoří odborníci, které vede snaha chovat kvalitní populace zvěře, pak jim musíme vytvořit podmínky k tomu, aby tuto zodpovědnou činnost mohli vykonávat. Výrazné zkrácení doby lovu mezi tyto podmínky určitě nepatří. “Průběrný odstřel” prováděný ve stresu a s vědomím, že denně musím ulovit několik kusů holé zvěře, že musím doprovázet hosty, krmit zvěř, lovit za krátkého dne a v nepříznivém počasí, za podmínek, kdy je zvěř pod velkým loveckým tlakem, není průběrný odstřel. Nikdo zřejmě také nevzal v potaz veterinární problematiku. Když v oboře potkám zjevně nemocný kus zvěře, měl bych ho okamžitě ulovit, aby se nákaza nerozšířila mezi ostatní zvěř. Podle nové nového právního předpisu bych měl žádat o výjimku z doby lovu. Než mi ji však orgán státní správy myslivosti schválí a doručí, může už být pozdě.

Proto pro obory navrhuji návrat k celoroční době lovu a ve volných honitbách dobu lovu jelení, daňčí, sičí a mufloní zvěře opětovně prodloužit. Rozhodnutí, kdy začít s lovem, by mělo zůstat na mysliveckých hospodářích, kteří nejlépe znají podmínky a situaci v honitbách.

Svět myslivosti č. 8/2002