Rybáři: Vymyslet návnadu pro kapra je stále těžší

Ani nedělní oběd není tak pestrý jako návnada pro kapra: červ, k tomu foukaná kukuřice nebo rýže a třeba taky kousek rohlíku. Na tom, že vymyslet dobrou návnadu je věda, se shodlo všech 57 účastníků sobotní soutěže Vojkovický kapr 2002. Jejím cílem bylo z rybníku Šejba vylovit co nejvíc kaprů.

"Bylo strašné horko, a tak moc nebrali," posteskl si jeden z organizátorů soutěže Bedřich Nečas. "Také možná cítili změnu počasí, která má přijít v neděli," doplnil jej kolega Luděk Herberger. Zatímco loni vítěz nalovil tolik kaprů, že dohromady měřili 16 metrů, letošní šampion Martin Mikoláš dosáhl délky čtyř a půl metru. "Těší nás ale, že vyhrál člen naší organizace, z Brna 5, která patří do Moravského rybářského svazu," řekl spolupořadatel Herberger.

Největší kousek, který měřil sedmdesát pět centimerů, vytáhl Jaroslav Pavílíček ze Ždáru nad Sázavou, celkovou délkou ale Mikoláše netrumfl. Ten zvolil taktiku tzv. lovu ryb na plavanou, která spočívá v tom, že nahodí více druhů návnad do různé hloubky. "Základem každé návnady by měl být červ. Ti se dnes liší co do druhu, tak do barvy," prozradil část tajemství Nečas. Rybáři si prý mohou opatřit červy masité, moučné nebo kostní, lišit se mohou i barvou, od bílých přes červené až po fialovou. "Nedá se ale říct, že by kapři brali na určitý druhy barvy," zdůraznil. Jisté podle něj ale je, že ve vymýšlení návnad musí být rybář stále nápaditější. "Doby, kdy kaprům stačil kus rohlíku, jsou dávno pryč. Dneska už jsou rozmlsaní, takže vymyslet pro ně pochoutku je hotové kulinářské umění," podotkl Nečas.