Ejpovické jezero bývala čirá studna

Když praotec Čech vystoupil na horu Říp, uviděl zemi oplývající medem a strdím. A nejen strdím. Bývaly tu kdysi krásné lesy, řeky plné ryb, v polích se do sítí odchytávaly koroptve, bažanta v remízku trefil i poloslepý myslivec a ejpovické jezero byla velká čirá studna, v níž se utopil sen o českém Dombasu.

Než se utopil, bagrovalo se. Než se bagrovalo, vrtalo se. Před tím vším tu byla louka až k dnes už okousanému lesu na stráni s vilou primátora města Plzně. A byl tu i mlýn s letitými lipami a raci v jezu pod kameny tu také byli.

V šachtách u Ejpovic se těžila železná ruda, zpracovávaná v Klabavě. Po první světové válce se těžit přestalo, ve slévárně v Klabavě se udí salám. Po roce 1948 se zrodil smělý plán na smělé dílo. Poručíme větru, poručíme zemi, poručíme všemu a všem. Do Ejpovic přišli vrtáci. A vrtalo se ostošest. Celý metr za týden. Jen ruda, ta potvora! Někdo se rozpomněl na opuštěné šachty.

V lidské povaze je zakódovaná škodolibost. "Jen počkejte až se řeka zjara rozvodní. Ha, ha, ten potok!"

Hráz praskla, voda se vlila do jámy, lžíce bagru trčící nad hladinou výhružně kývla. Dva tunely pod kopcem spolkl potok. Z břidlice železo nepoteče ani v největších hrudkovnách v Evropě. Z pěti komínů se valí hustý dým, lanovka vrší dočerna upraženou hlínou pyramidy, bory přestaly šumět po skalinách...

Až hlas trubky ukončil sen, hrudkovny otřáslo pět silných explozí. Do opuštěné jámy si našla cestu spodní voda. V hlušině měsíční krajiny se uchytla bříza, pod břízou křemenáč, do hněda opálený kluk skočil ze skály do vody. Čas ejpovického jezera odtrhl další rok z kalendáře.

Avšak i pramenitá voda se zkazí, když se v ní koupají špinaví kluci. Řeka setřásla pouta tunelu. K čemu čistá voda, když kapři raději bahno a zelené řasy. K čemu vůbec břízy, osiky, borovice, houby, když pohled na kus přírody peníze nepřináší a odhozené láhve z kempinku nikomu neškodí? Kdo z ejpovického jezera dělá jímku páchnoucí hnědozelené břečky, nemohu soudit. Jen jsem si vzpomněl na tunely pod vrškem. Třeba se budou někdy hodit.