Obcházející strašidlo McDonaldu
29. 8. 2000 | Lidové noviny
Kdybyste se skutečně nudili, můžete vytáhnout starý exemplář Komunistického manifestu a zkusit slovo "komunismus" nahradit slovem "McDonald". "Evropou obchází strašidlo - strašidlo McDonaldu. Všechny síly staré Evropy se spojily ve Svatou alianci, aby toto strašidlo zahnaly."
Takový "McDonaldův manifest" by byl ke čtení spíš než většina těch nesmyslů, sestavených obrovskými a mocnými silami, jež se postavily proti síti provozoven s rychle připravitelnými pokrmy. Jste-li proti Světové obchodní organizaci, máte-li antiamerické a antikapitalistické postoje, vystupujete-li proti globalizaci a biotechnologiím a téměř proti čemukoli, je velmi pravděpodobné, že se na Ronalda McDonalda díváte jako na úhlavního nepřítele. Vaším nejpádnějším argumentem bývá, že před slovo, jehož význam se vám nelíbí, připojíte "Mc". Hlavní produkty levicových protestů po světě jsou "McNenasytnost" a "McZnečištění" (pro lidské jednání) či "McDominantní postavení" (pro společnost). V Americe si zase museli zvyknout na stížnosti bojovníků za zaopatřovací stát. Ti odsuzují "McVytváření pracovních míst" - asi si myslí, že vytvoření pracovního místa je také špatné. Problém však tkví v něčem podstatnějším, než je hanlivé užití názvu. Provozovny sítě v Belgii, Švýcarsku, Anglii, Číně, Spojených státech a - světe, div se! - ve Francii byly loni vystaveny protestům, bojkotům, plenění, a dokonce bombovým útokům. V posledních pěti letech došlo k nepřátelským projevům vůči této firmě ve více než padesáti zemích. Mezinárodní koalice řeckých komunistů, bojovníků za práva zvířat, farmářů, bohatých anarchistů, levicových intelektuálů, pravicových nacionalistů, luddistů, čínských komunistů, radikálních pákistánských muslimů, místních separatistů a dalších nespokojenců tisícera druhů hlásá, že tato síť restaurací je středo-bod veškerého zla moderního světa. Přesto je táž síť mezi lidmi tak oblíbená, že může každých sedmnáct hodin otevřít někde ve světě novou provozovnu.
Francouzský antiamerikanismus
Velkou částí problému nepochybně je, že vystupování "proti McDonaldům" se mnohde na světě rovná "antiamerickému" postoji a že nezpochybnitelná nadvláda Ameriky vyvolává v řadě lidí nepřátelské nálady. To platí zvlášť pro Francii - McDonaldy jsou (vedle pedofilie a vína v krabicích) jediné, k čemu může každý projevit nenávist, aniž by se musel bát postihu. Kdyby nešlo o Francii, mohl by být takový antiamerikanismus opravdu znepokojivý. Protiamerický aktivista, spisovatel José Bové, se stal francouzským národním hrdinou - vedl skupinu rozlícených farmářů, kteří zdemolovali místní McDonald, a rozzlobený soudce udělil Bovému strašlivý trest dvaceti dnů vězení. Načež politici firmu odsoudili. Francouzský prezident Jacques Chirac nedávno prohlásil: "Jsem zcela solidární s Francouzi, kteří pracují v zemědělství. Hnusí se mi jídlo prodávané v McDonaldech." Antiamerikanismus však tento fenomén vysvětluje jen částečně. Protestující útočí na McDonaldy i v případech, kdy by příhodnějším objektem bylo velvyslanectví USA. Když bretonští separatisté chtěli letos v červnu vyslat signál Paříži, umístili do McDonaldu bombu, která zabila osmadvacetiletého vedoucího ranní směny. Mcdonaldismus ztělesňuje něco víc než amerikanismus: firma jako účastník globalizace už dávno předčí společnosti Coca-Cola a Nike. Politologové pojem McDonald pravidelně užívají jako metaforu: týdeník Economist, který se zabývá prosperitou ve světě, používá "Big Mac Index (Velký Mácův Ukazatel)" k porovnávání rozdílů v kupní síle na zeměkouli, ochránci životního prostředí spřádají spiklenecké teorie o plánech společnosti na vytvoření "McSvěta" a anarchisté hodlají vyrábět prázdnou konzervu označenou jako "čerstvý hamburger". Hlavní komentátor New York Times Tom Friedman zformuloval "teorii o předcházení konfliktům pomocí firmy se znakem v podobě zlatých oblouků": žádné dva státy, na jejichž území McDonald působí, spolu nikdy neválčily. (To platilo, než USA začaly bombardovat Jugoslávii. Další Clintonovo prvenství.)
Indikátor prosperity
Co je tedy McDonald doopravdy? Vypůjčme si heslo od Burger Kingu: způsob, jak můžete "něco mít, jak to chcete vy". Na McDonalda nepřátelé nahlížejí jako na nositele pohromy, který do každé vísky šíří mor západní konzumní kultury a nízkých norem. Skutečnost však vypovídá o naprostém opaku: McDonaldy rychle a přirozeně vyrůstají všude, kde je dost ekonomického kyslíku, sloužícího podpoře růstu. Historik David Halberstam upozorňuje v knize The Fifties (Padesátá léta), že McDonaldy byly přirozeným produktem poválečné prosperity v Americe. Mladé rodiny, které se začaly stěhovat do předměstských čtvrti, přičemž oba rodiče často byli zaměstnaní, požadovaly čisté prostředí na stálém místě, které by jim umožnilo v rozumném čase poskytnout dětem nejlepší jídlo, jaké si mohly dovolit. Každý, kdo potřebuje cestou na pracovní schůzku nebo na schůzku s učitelem v devět ráno rychle vypít kafe nebo něco sníst, ví, jak důležitý je pro pracujícího McDonald. Síť jeho provozoven se přes nesmyslné povídačky o zneužíváni žen stala neopěvovaným hrdinou emancipace: nabídla přepracovaným ženám vyhovující jídlo. Mezi první hesla společnosti patřilo "Ať má máma volný večer", z něhož bylo nakonec "Dnes si zasloužíte volno". Model se nezměnil. V americkém dvouměsíčníku Foreign Affairs odborník na Čínu z Harvardské univerzity James L. Watson přesvědčivě dokazuje, že úspěch McDonaldu v Číně se zakládá na podobných ekonomických změnách: "Stejně jako jinde ve východní Asii, i zde se otevření McDonaldu shoduje se vznikem nové třídy zákazníků, kteří chtějí vydávat peníze na rodinnou zábavu." Jde-li firma se zlatými oblouky nahoru, znamená to, že se úroveň země zvedá. McDonald je znakem ekonomické úspěšnosti, plní stejnou funkci, jakou měl kanárek v dole. Přestože jsou francouzští farmáři úhlavními protivníky firmy, osm set provozoven McDonaldu ve Francii nakupuje 80 % zemědělských výrobků ve Francii - podporuje tak 45 000 výrobců hovězího. Stejné to je téměř po celém světě.
Školení v hygieně
Watson dále upozorňuje, že přes stížnosti na "mizerné" normy, podle kterých firma pracuje, vyhovuje hygienickým požadavkům lépe než většina domácích čínských restaurací. To ukazuje, že McDonaldy fakticky mají výchovnou hodnotu. Watson v textu líčí, že fetišistické uklízení záchodů v McDonaldech má na chování Číňanů ten nejlepší vliv. Jiný společenský efekt byl k vidění při otevření provozoven McDonaldu v Hongkongu: zákazníci se tradičně shlukli před pokladnou, vřískali a strkali pokladníkovi peníze jeden přes druhého. Vedení McDonaldu pověřilo mladou ženu "dohlížet na vytváření fronty", tj. snažit se lidi přimět, aby se stavěli do řady. Watson skládá hold McDonaldu za to, že zákaznici ze střední a vyšší třídy v Hongkongu i po celé Čině opouštějí shlukování a přistupují na čekání v řadě. To může rozlítostnit vyznavače tradic, ale nostalgie po shlucích lidí není dost silný argument. Nejtvrdší kritika se na McDonald snáší za to, že je nadnárodní, že vydělává na hladu, a nedává nic než minimální mzdy a pracovní místa bez jakékoli perspektivy. Nevěřte těm drbům. Nařčeni z "nenasytného obohacováni" nese známky estrádního vtipu - úspěšnost společností se pojí s nízkými zisky plynoucími z rozdílů mezi náklady a prodejní cenou. Rovná-li se zisk nenasytnosti, pak McDonald není nenasytný. Krom toho jsou nízké ceny jistě dobré pro chudé ve světě. Za druhé: přestože na minimálních mzdách není nic špatného, vyplácí McDonald ve skutečnosti značně vyšší mzdy, než jaké se ve většině oblastí, v nichž působí, pokládají za minimální, a navíc mnohé provozovny nabízejí příspěvky na zdravotní a zubní péči. Manažeři u McDonalda začínají v pětadvaceti letech. A pracovní místa, která nemají perspektivu? Pracovala-li celá osmina Američanů někdy v životě pro McDonald, lze o této společnosti oprávněně tvrdit, že je v Americe nejlepší průpravou pro zaměstnání. Mladí lidé se zde učí čistotě, dodržování časových termínů a základním schopnostem při podnikání. Více než polovina starších zaměstnanců managementu společnosti u ní začínala jako hodinoví pracovníci. Ano, McDonald dělá věci, které zlobí ochránce životního prostředí, kdo je však nedělá? Nedochází jim, že jsme v určitém vývojovém stadiu; pranýřováním McDonaldu svalují vinu na jednu jeho část a nevšímají si, jaké plody přináší.
Nostalgie po minulosti
V podstatě však jsou vášnivé projevy proti McDonaldu spíše formou nostalgie elitám než útokem na globalizaci a amerikanismus. Francouzský aktivista Bové to pochopil. Říká totiž: "McDonald je symbol průmyslové výroby potravin. Ať jsou tyto produkty americké nebo francouzské provenience, výsledek je stejný: ničení tradičního farmaření, jiných kulturních projevů a způsobů života." Vyjadřuje se sice popleteně, nelze mu však upřít smysl pro chápání věci. Jak upozorňuje Watson: kdo chtěl ochutnat skutečnou průmyslově vyrobenou a ne právě nezávadnou potravu, měl navštívit Cínu předtím, než tam přišel McDonald. A dále říká, že dnes lze v Číně dostat ve srovnání s dobou před deseti roky jídla nesrovnatelně kvalitnější - jak ta za velké peníze, tak laciná. Chtějí-li se lidé zbavit McDonaldu, chtějí se vrátit do minulosti. Když jsem žil krátce v Praze, viděl jsem, jak to funguje. Když se staromilci dozvěděli, že do Prahy vstupuje McDonald, zesinali vzteky. Přáli si, aby si Praha uchovala magické kouzlo - i autentické bídné jídlo. Vzpomínám si však také, jak mého českého přítele pobouřila myšlenka, že by se McDonald neměl do Prahy vpustit. "Představ si, že bys musel žít čtyřicet let bez horkého, laciného a nezávadného jídla, kdykoli by se ti zachtělo. Jim se to kecá. Nechceme být Pragland pro mladé Američany. Chceme se stát skutečnou zemí." Skutečnou zemí, jakou je Amerika, kde existuje jedna provozovna McDonaldu na každých třicet tisíc lidí (stejný poměr, jaký Otcové zakladatelé zamýšleli pro zastoupení v Kongresu). Po světě má společnost přes dvacet pět tisíc provozoven ve sto devatenácti zemích. Z toho je jasné, že McDonald dává lidem to, co chtějí. A ještě něco na jejich obranu: Big Macs chutnají skutečně skvěle.
Jonah Goldberg, redaktor National Review Oniine, intemetového vydání amerického čtrnáctideníku National Review. Článek vysel 5. 6. v americkém čtrnáctideníku National Review.
*Pracovala-li celá osmina Američanu někdy v životě pro McDonald, lze o této společnosti oprávněné tvrdit, zeje v Americe nejlepší průpravou pro zaměstnání
*Přestože jsou francouzští farmáři úhlavními protivníky firmy, osm set provozoven McDonaldu ve Francii nakupuje 80 % zemědělských výrobku ve Francii - podporuje tak 45 000 výrobců hovězího
Zdroj: Lidové noviny, 29. 8. 2000
© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.
Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 18.11.2025 09:13
