Jaký je přínos "mléčné války" v resortu zemědělství

Svobodná Evropa (Agroweb) 13.8.1999

Jaký je prínos "mlécné války" v resortu zemedelství

Mezi zemedelskou prvovýrobou a zpracovateli mléka je napjatá situace už delší dobu. Jejich vztahy nejsou dobré, zejména tam, kde odberatelé neplatili za mléko svým dodavatelum. Podobná situace je charakteristická treba pro pražský Pragolaktos, ale i na mnoha jiných místech je situace stejná.

Rozhodnutí státního fondu tržní regulace od 15. cervence zavést minimální cenu mléka za litr 7,80 haléru tyhle zemedelsko-zpracovatelské potíže nemuže vyrešit. Patrí zjevne do roviny solidnosti obchodních vztahu a když solidnost nekde schází, ke slovu se musí dostat jiné instituce, na úrovni obchodních soudu. Realitou však zustává, že zavedením minimální ceny za mléko popudilo jak zemedelce, tak i cást zpracovatelu mléka. Predražené zpracování mléka nebo mlécných výrobku bez zázemí spotrebitelského trhu prináší vetšinou neefektivní finální výrobu a v takových prípadech se obvykle težko neco radí. Nekteré ceské mlékárny pristoupily však po zavedení minimálních cen mléka k jeho omezenému odberu. Podobne postupovaly jihoceské mlékárny. O 11 % snížily odber mléka producentum, kterí jsou cleny odbytových družstev; a není to jediná zpráva podobného obsahu. Kvuli sporum o cenu mléka rozhodl Cesko-moravský svaz mlékárenský (sdružující zpracovatele mléka) o vystoupení z Agrární komory. Mlékari jsou presvedceni, že Agrární komora obhajuje v tomto sporu pouze prvovýrobce.

Prezident Agrární komory Václav Hlavácek hodnotil krok predstavitelu mlékaru za spíše nejaké trucování. Navíc pravdou zustává, že mnohé mlékárny jsou nadále v okresních Agrárních komorách. Pokud jde o jejich zastrešující organizaci Cesko-moravský svaz mlékárenský, dostal nabídku potravinárenského sdružení, kde patrne vznikne mlékárenská sekce. Potravinárské sdružení má prístup k informacím z Bruselu. Není to vzhledem k ambicím CR na vstup do EU tak ríkajíc k zahození, a to je dobrá zpráva. Z ceho ale pramení nespokojenost prvovýrobcu z minimální ceny mléka, o které rozhodl státní fond tržní regulace? Cást zemedelcu chce, aby v platnosti zustaly smluvní nákupní ceny mezi dodavateli a zpracovateli. Minimální cenu mléka hodnotí ze svého pohledu jako nesystémový a protiprávní akt státu. Tato situace platí zejména tam, kde byly vztahy mezi zemedelci a zpracovateli dobré, tedy všude tam, kde nebyl žádný dlužník ani veritel. Podobných príkladu je v ceském zemedelství dost, ale na verejnosti se více mluví a píše o tech, kterí nemají vyjasnené dodavatelsko-odberatelské vztahy.

Nekterí zemedelci chápou minimální cenu mléka 7,80 KC za litr jako kompromis pro letošní tretí ctvrtletí a jsou ochotni se podílet prechodne o ztrátu zisku se zpracovateli. Z této zemedelské skupiny zaznely zpocátku vážné hlasy, že by se mel snížit chov hovezího skotu, a to treba i v situaci, kdy šlo o mnohopocetná stáda. Radikální návrhy zemedelcu mely casto skoro nádech výhružek. Stav hovezího v CR však od r. 1990 poklesl, a to dokonce velmi výrazne. Stále je však vyšší, než stát muže financne unést. Platí to zejména o chovu na dojivost a tak dobre udelali ti zemedelci, kterí zamýšlejí prejít na chov skotu bez tržní produkce mléka. Dobrou zprávou je také náznak, že se konecne procistí vztahy mezi zemedelskou prvovýrobou a zpracovateli mléka. Pokud jde o mlékárny, je obecne známo, že jejich financní kalkulace nejsou pruhledné. Spory neplatících mlékáren s jejich dodavateli je nejlépe rešit soudní cestou. Resortní ministerstvo muže na mlékárny jako neplatice pouze apelovat. Zemedelci z prvovýroby se nyní sdružují do odbytových družstev. Žaloby vetších celku, zahrnující vážné oprávnené požadavky, budou mít tím pádem vetší šanci na rychlejší rešení. Pruhlednejší dodavatelsko-odberatelská scéna pomuže urcit, kdo je schopen a kdo ne. Minimální nákupní ceny mléka prinesly však také neco dobrého, a to pro spotrebitele. Predevším," mlécná válka" letošního léta je nezasáhla, spíše naopak. Snížení ceny nakupované mlécné suroviny se promítlo do prodejních cen zpracovatelského prumyslu do jejich nosného sortimentu. O 20 % je levnejší zejména polotucné mléko a cerstvé máslo. Levnejší jsou také nekteré druhy sýru. Nad zpracovateli mléka je však nadále otazník, zda jim jejich levnejší produkce zabezpecí také konkurenceschopnost v liberálním tržním prostredí. Celková situace by je mela vést k nápadnejší a soustavné inovaci mlécných výrobku. Pouze tak lze presvedcit spotrebitelskou verejnost, a to by byl také prínos ze zavedení minimálních nákupních cen mléka.