Které introdukované dřeviny mají potenciál pro budoucí lesy střední Evropy?

Strnady – 25. září – Introdukované dřeviny se v posledním období stávají předmětem zvýšeného zájmu lesního hospodářství. Důvodem není již v řadě případů snaha obohatit či doplnit české a evropské lesy o nové druhy, ale stále častěji se objevují myšlenky, že pro zachování funkčních lesních ekosystémů bude nutno řadu domácích dřevin nahradit mnohem odolnějšími nepůvodními druhy.

Ve světovém měřítku představují nepůvodní dřeviny značný podíl hospodářských lesů (25 %; FAO 2010). V evropských podmínkách je to něco málo přes 9,5 milionu ha, což odpovídá 4,4 % evropských lesů.

V systémech ekologicky orientovaného lesního hospodářství se preferují autochtonní druhy dřevin, které jsou dlouhodobě přizpůsobeny na dané stanovištní poměry. Ve zdůvodněných případech je hospodářsky žádoucí využívat i introdukované dřeviny, avšak takovým způsobem, aby negativně nenarušovaly lesní ekosystémy.

Introdukované dřeviny budou nová stanoviště vždy určitým způsobem ovlivňovat, při správném výběru však mohou být změny méně výrazné, než jaké může vyvolat např. vysoké zastoupení smrku ztepilého v přirozených polohách listnatých a smíšených lesů. V každém případě je nutné vyloučit či výrazně omezit jejich potenciální rizika, a to včetně invazního potenciálu.

Přes zvýšenou pozornost věnovanou problematice introdukovaných dřevin však není k dispozici dostatek znalostí, aby bylo možno plně využít jejich produkčního a funkčního potenciálu na jedné straně, na straně druhé pak vyloučit rizika spojená s jejich zaváděním. Určitým zdrojem poznatků pak mohou být arboreta, zejména pokud se v jejich rámci vysazovaly introdukované dřeviny formou větších výsadeb.

Přes lokální platnost a dosti omezenou vypovídací hodnotu mohou poznatky získané v arboretech poskytnout určité vodítko pro další zaměření výzkumu a orientaci na perspektivní druhy introdukovaných dřevin a jejich ověřování a pěstování ve větším měřítku. Výzkumný tým VÚLHM, v. v. i., a FLD ČZU v Praze si proto vybral a zhodnotil výsadby některých nepůvodních dřevin v arboretu Truba v Kostelci nad Černými lesy (FLD ČZU v Praze).

Výsledky vědci zveřejnili v článku „Testování růstového potenciálu introdukovaných dřevin pro budoucí lesnictví střední Evropy: zkušenosti z pěstování 16 druhů dřevin v arboretu Truba“, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2025. Příspěvek byl připraven v rámci hodnocení projektu GS LČR „Experimentální postupy obnovy lesa domácími a introdukovanými dřevinami v podmínkách klimatických změn“, podpory Interní grantové agentury FLD ČZU v Praze (A_19_25) a institucionální podpory Ministerstva zemědělství ČR (MZE-RO0123).

Arboretum Truba se nachází asi 3 km severně od Kostelce nad Černými lesy, leží v nadmořské výšce 300 až 345 m na svahu exponovaném k jihu. Vzhledem k jižní expozici a vysychavému půdnímu podkladu je sledovaná lokalita dosti extrémní s četnými přísušky, a to zejména v posledních letech. Proto je vhodným modelovým územím pro sledování reakce lesních dřevin na sucho. Podle nedaleké meteorologické stanice Kostelec – Truba (368 m n. m.) je průměrná roční teplota 8,3 °C a průměrný roční úhrn srážek 660 mm.

Měření proběhlo po skončení vegetačního období 2024, kdy byl věk výsadeb 40 let. Výsadby umožnily hodnocení sedmi druhů borovic: borovice těžké (Pinus ponderosa), borovice Jeffreyovy (Pinus jeffreyi), borovice černé (Pinus nigra), borovice lesní (Pinus sylvestris), borovice vejmutovky (Pinus strobus), borovice pokroucené (Pinus contorta), borovice rumelské (Pinus peuce), dále douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii); čtyř druhů jedle: jedle obrovské (Abies grandis), jedle vznešené (Abies procera), jedle makedonské (Abies borisii-regis) a jedle ojíněné Lowovy (Abies concolor var. lowiana); a výsadby čtyř druhů smrku: smrku omoriky (Picea omorica), smrku sitky (Picea sitchensis), smrku sivého (Picea glauca) a smrku pichlavého (Picea pungens).

V závěru vědci zdůrazňují, že v současné době, kdy jsou lesní porosty ohrožovány postupující globální klimatickou změnou, je třeba se komplexně zaměřit na výběr vhodných dřevin pro zalesnění extrémních lokalit, a to včetně využití introdukovaných dřevin. U těchto dřevin je důležitý nejen produkční potenciál, ale také stabilita porostů a adaptabilita na klimatickou změnu.

Nejvyšší produkční parametry porostů (průměrná výška, střední výčetní tloušťka, výčetní kruhová základna, zásoba porostu) byly stanoveny u borovice těžké, douglasky tisolisté a jedle obrovské. Z tohoto hlediska i z hlediska jejich současné stability a vitality je lze považovat za dřeviny perspektivní v daných stanovištních a porostních poměrech.

Nejvyšší mortalita v průběhu 40 let, a to zejména v počátcích vývoje těchto porostů, byla zjištěna u borovice vejmutovky, smrku omoriky a borovice těžké. Borovice vykazovaly lepší vitalitu ve srovnání se smrky a jedlemi, což odráží charakter studované lokality. Borovice lesní jako referenční dřevina vykazovala střední postavení v druhovém rozsahu.

Studiu vhodných introdukovaných dřevin pro zalesňování klimaticky extrémních poloh je nutné věnovat zvýšenou pozornost, a to diferencovaně dle konkrétních stanovištních a porostních poměrů.

Článek „Testování růstového potenciálu introdukovaných dřevin pro budoucí lesnictví střední Evropy: zkušenosti z pěstování 16 druhů dřevin v arboretu Truba“ je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2025/2/761

Autoři článku: Vilém Podrázský, Václav Trojan, Zdeněk Vacek, Stanislav Vacek, Ivo Kupka, Lucie Jůnová, Michaela Plassová, Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská; Jakub Černý, Jan Cukor, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., a Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská; e-mail: cerny@vulhmop.cz

Podle originálu připravil Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz