Přemnožení černí rytíři. Kdo je na vině?
14. 4. 2017 | ASZ
Jak jste již jistě zaznamenali v médiích, problému přemnožení černé zvěře musí čelit mnoho světových metropolí, a to nejen v Evropě. Výjimkou není ani Praha, kde je aktuálně největší potíž s vysokými stavy divočáků v okolí Černého mostu. Já osobně vykonávám právo myslivosti v honitbě na jihozápadním okraji našeho hlavního města a rád bych se tak s vámi podělil o svůj názor na tuto problematiku.
Přemnožení černé zvěře je dle mého mínění zapříčiněno hned několika faktory, za které mohou na jedné straně myslivecké spolky, na té druhé vlastníci, potažmo nájemci (pachtýři) polí. Myslivci často prasata přikrmují namísto toho, aby je pouze vnadili k odstřelovým místům, a zanedbávají udržování únosných stavů odstřelem. Majitelé nemovitostí zase v mnoha případech nepečují o své pozemky a nechávají je zarůstat neprostupnými nálety, kde mají černí rytíři kryt a klid.
V tomto konkrétním případě se jedná o spor zejména mezi myslivci a Magistrátem hlavního města Prahy. Bylo totiž zjištěno, že členové spolků měli vnadiště příliš blízko zástavbě, což vedlo k nevyhnutelnému střetu lidí (a psů) s prasaty. Na druhou stranu vlastníci a magistrát mají v této lokalitě mnoho pozemků, které zarůstají nálety a šípky, čímž vytváří pro černou zvěř ideální podmínky. Úřad by tento problém rád vyřešil, najal si tedy profesionálního lovce, jehož úkolem je snížit početní stavy divočáků v této oblasti prakticky na nulu.
Zapojení sedláků je klíčové
V naší honitbě je situace o něco lepší, podniká zde více soukromých zemědělců než na východním kraji Prahy, kde naleznete spíše transformované zemědělské podniky z dob socialismu. Je tu tedy minimum hospodářsky zanedbaných polí s krytem pro černou zvěř. Na výkonu práva myslivosti se navíc podílí i samotní sedláci, což je podle mne klíčové. V místech v okolí zástavby však také existují problémy s veřejností, neboť ta honitbu považuje za místo vhodné k masivnímu venčení volně pobíhajících psů a naši činnost mnohdy nerespektuje. Není výjimkou, že se myslivcům na čekané pod posedem prohání běžkaři klidně v jedenáct nebo ve dvanáct hodin v noci. Stejně tak mnozí spoluobčané již nevědí, že obilí na chléb roste na poli a vzešlé osení není louka určená pro procházky s jejich mazlíčky.
Moji prarodiče, kteří hospodařili do roku 1952, říkali, že v té době volně žijící černá zvěř v polích neexistovala, chovala se pouze v oborách. S tím koresponduje i výrok knížete Schwarzenberga, tentokrát o lese, kdy řekl, že existuje buď pěkný hospodářský les, nebo hezká honitba, nelze mít obojí. Je na nás abychom se rozhodli, zda se chceme vrátit do stavu před rokem 1952, či zda regulované menší množství divokých prasat v krajině strpíme. Myslím si však, že v okrajových částech Prahy tuto zvěř z mysliveckého hlediska chovat nelze.
Závěrem bych tedy chtěl říci, že i na tomto případu lze jasně vidět, jakou nezastupitelnou úlohu mají sedláci pro český venkov, neboť jsou to lidé všestranní a se zájmem o to, aby byla naše krajina zachována a v co nejlepším stavu odkázána budoucím generacím.
Vojtěch Čuba, člen Pracovní skupiny pro lesy a myslivost ASZ ČR, člen Předsednictva KMF ASZ ČR
Zdroj: ASZ, 14. 4. 2017
© Copyright AGRIS 2003 - Publikování a šíření obsahu agrárního WWW portálu AGRIS je možné (pokud není uvedeno jinak) pouze za podmínky uvedení zdroje v podobě www.agris.cz a data publikace v AGRISu.
Přímá adresa článku:
[http://www.agris.cz/detail.php?id=174169&iSub=518 Vytištěno dne: 13.09.2025 09:50