ŠKODY NA ZVĚŘI JSOU ALARMUJÍCÍ A PŘEVYŠUJÍ ŠKODY ZPŮSOBENÉ ZVĚŘÍ

Reaguji touto cestou na tiskovou zprávu Hnutí Duha, kterou rozeslalo 19.12. 2008 pod názvem „LESNIKUM, ZEMEDELCUM A OCHRANCUM PRIRODY DOSLA TRPELIVOST SE SOUCASNOU MYSLIVOSTI“. Jako každý rok, druhá polovina prosince patří k obdobím, kdy se spárkatá zvěř, a zvláště pak srnčí, sdružuje do zimních tlup a u neznalých působí pak dojmem, že její početní stavy jsou vyšší, než tomu bylo v létě, kdy žije skrytým živostem. A právě v tomto období se snaží ekologičtí aktivisté a několik lobbyistických skupin pravidelně zviditelnit a obviňují zvěř a myslivce z jejího přemnožení. Většina myslivců jsou vlastníky lesních a zemědělských pozemků, proto nelze oddělovat skupinu vlastníků a myslivců. Každý vlastník půdy má předností právo stát se myslivcem. Mnoho kauz, které jsou spojovány s novým Zákonem o myslivosti vychází z historických křivd, které byly spáchány během komunistického režimu a přetrvávají do současnosti, či jsou projevem neschopnosti se dohodnout díky porušeným sousedským vztahům či selského furiantství, což žádný zákon nevyřeší.

Dopis ministrovi zemědělství ze začátku prosince, byl postavený na účelových nepravdách a polopravdách, které účelově obviňovaly myslivost. Hnutí Duha financované mimo jiné z prostředků LČR burcuje veřejnost mimo jiné argumentem, že spárkatá zvěř je přemnožená a že by se měla většina stavů bezhlavě zlikvidovat. Je nutno podotknout, že právě tato organizace vede každoročně z kapes daňových poplatníků kampaň za rozšíření velkých šelem, kterým slouží zvěř jako potrava. Je proto paradoxní, že aktivisté na jednu stranu z veřejných prostředků vyvolávají kampaň za rozšíření velkých šelem, na jednu stranu jim chtějí zlikvidovat potravu.

Ekologičtí aktivisté pokračují v rozvíjení dezinformační kampaně, která má za cílu veřejnosti vyvolat iluzi, že zvěř je celoplošně katastrofálně přemnožená. Je nutno si uvědomit, že spárkatá zvěř se tomto období pohybuje v tlupách, které mohou mít i několik desítek kusů. To však není projevem přemnožení zvěře, jak se mylně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedná se o přirozené chování, které má pomoci zvěři přežít dlouhé zimní období.

Měli bychom mít na paměti katastrofální důsledky zimy roku 2005/06, kdy v mnohých oblastech došlo až k 80% úhynu spárkaté zvěře. Výsledky průzkumů, ze kterých dělají závěry aktivisté pocházejí z let dřívějších. To dokládá, že to, co tvrdí aktivisté, má vážné trhliny. Pokud stavy jsou nyní opět na normální rovni a zvěř je viditelná na polích, je to jenom důkaz zodpovědné práce myslivců a výsledkem péče o zvěř.

Novinkou v této mediální kampani jsou narážky, že na myslivost prostřednictvím škod doplácí všichni daňoví poplatníci. Při propočtech lze naopak dokázat, že myslivost přináší státu každoročně na daních, poplatcích a dokonce i úhradách tolik kritizovaného vlivu zvěře na lesní ekosystém částky v řádech stamilionů.

Pokud jsou někde stavy konkrétně jelení zvěře vyšší, pak je tomu v Krušných horách. To je jediná oblast, kde se o vyšších stavech dá mluvit. Je nutné si uvědomit, že se jedná řádově o 2% z celkové plochy ČR, tedy nelze mluvit o celoplošném přemnožení spárkaté zvěře. Například mufloni byly na Šumavě vyhubeni s notným přispěním činnosti ekologických aktivistů. Zprávy o celoplošném přemnožení jelení zvěře působí na myslivce například ze Žďárských vrchů právem tragikomickým dojmem, protože tam došlo v několika posledních letech téměř zlikvidování dříve hojné populace.

Jak se ovšem ukazuje Hnutí Duha není pro pozici nestranného soudce příliš vhodné, protože je financováno částečně i z prostředků státních lesů. Jak chce tedy nestraně soudit, když jsou v dané věci přímo finančně zainteresované? Je čistým příjemcem státních prostředků, přitom za tyto prostředky dezinformuje o činnosti myslivců, kteří jsou významnými přispěvateli do státní kasy. Co je cílem? Aby platili ještě více nebo aby zkvalitnili péči o zvěř? Dle publikovaných údajů lze vyvodit spíše snahu o zviditelnění se a udržení pozice mediátora, která rozhodně ekologickým aktivistům nepřísluší. Těžko se dá uvěřit současným výrokům aktivistů v souvislostech se známým řetězovým divadlem přivázaných „ekologických dobrovolníků“ při likvidaci kůrovcové kalamity na Šumavě, což vedlo mimochodem k odpisům příjmů pro stát v řádech, které sám nyní vyčítá zvěři. O následně vyvolané kůrovcové kalamitě ani nemluvě.

Většina myslivců jsou vlastníky lesních a zemědělských pozemků, proto nelze oddělit skupinu vlastníků a myslivců. Je to jedna propojená skupina, část vlastníků není vlastníky, drtivá většina myslivců však vlastníky pozemků je.

Domnívám se, že myslivci zaslouží za svoji práci v prvé řadě poděkování, nikoliv kritiku na titulních stránkách novin. Ostatně vždyť celou zimu přikrmujeme v podobě spárkaté zvěře i potravu velkým šelmám, které tak okatě mediálně z povzdálí chrání paradoxně zase ekologičtí aktivisté.

Často zmiňovaným tématem je vstup myslivců na pozemky. Je na místě otázka jakým způsobem se ptají čtyřkolkáři a motorkáři, kteří ničí ve skupinách zemědělskou i lesní půdu, se dotazují majitele k přejezdu soukromého pozemku a jakým způsobem nahrazují způsobenou škodu.

Účelová tvrzení o údajném přemnožení zvěře a naopak mlčení o jiných problémech současné přírody mají dle mého názoru za cíl vyvolat diskreditaci nového Zákona o myslivosti. Českomoravská myslivecká jednota nesouhlasí s tendenčně zaměřených informací vyvolávajících u veřejnosti iluzi o plošně přemnožené zvěři a diskreditaci nového Zákona o myslivosti. Je nutno dodat, že ČMMJ při přípravě nového zákona prosazovala, aby jednotlivá práva a povinnosti byla založena tak, aby nikoho nepoškozovala, a přitom zajišťovala výkon práva myslivosti. Zákon v české společnosti reálně funguje. Je nutno konstatovat, že dochází k občasným excesům, ovšem ty plynou z nesprávného užití zákona v praxi a ne kvůli obsahu tohoto zákona. Zákon dává přednost vlastníkům pozemků a ochotě účastníků pře dohodnout se. Pokud nikdo z nich dohodu nechce, spor musejí řešit správní orgány nebo soud. V tomto ohledu zákon zaručuje všem rovná práva. Mnoho kauz, které jsou spojovány s novým Zákonem o myslivosti vychází z historických křivd, které byly spáchány během komunistického režimu a přetrvávají do současnosti, či jsou projevem neschopnosti se dohodnout díky porušeným sousedským vztahům či selského furiantství, což žádný zákon nevyřeší.

Česká republika, stejně jako celá Evropa, dnes prochází dobou, která s sebou přináší stále větší tlak na přírodní prostředí, jež je domovem zvěře a ostatních volně žijících živočichů. Stupňuje se intenzifikace hospodaření v lese i na polích, narůstá doprava, rozšiřuje se zástavba volné krajiny a rostou všechny formy neregulované rekreace. Hlavním posláním myslivosti bylo a je trvale udržitelné obhospodařování populací volně žijící zvěře ku prospěchu celé společnosti, vlastníků honebních pozemků a samotných myslivců. A to v takovém pořadí, jak je zde vyjmenováno. Jestliže jsme se v minulosti orientovali na ochranu populací jednotlivých druhů zvěře, budeme do budoucna svoji pozornost obrátit směrem k ochraně krajiny a biotopů zvěře. Je to jediná cesta, abychom mohli dalším generacím předat krajinu a populace volně žijících živočichů ve stavu stávajícím nebo lepším než dnes. Zde vidím úlohu myslivosti zcela jednoznačně. Doslova slepou ulicí v podání ekologických aktivistů je konzervativní jednostranná ochrana přírody, která vylučuje trvale udržitelné obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů a zaslepeně se orientuje na ochranu některých vybraných a privilegovaných částí přírody a přírodního prostředí.

Ing. Jiří Šilha, Ph.D.

Pověřený pracovník pro styk s médii

Českomoravská myslivecká jednota

Jungmannova 25

Praha 1