Cieszymir utracen. Proč koně nepřežijí zlomeninu nohy?

Obávaný Taxisův příkop si ve 117. ročníku Velké pardubické znovu vybral krutou daň. Kvůli zranění, jež si způsobil při doskoku, musel být utracen devítiletý hnědák Ciesyzmir - zlomil si kost v noze. Den po dostihu byl ukončen život i dalšího koně, Polárníka. Obě zvířata se zranila a musela být usmrcena. Proč?

Ciesyzmir a Polárník jsou třetí a čtvrtou obětí nejtěžšího překážkového dostihu kontinentu za posledních 15 let, tedy od doby,kdy byla snížena náročnost většiny překážek - tedy včetně obávaného Taxisova příkopu. Přitom u Cieszymira šlo o na první pohled banální zranění - zlomil si vřetenní kost.

„Měl zlomenou přední nohu úplně nahoře v lopatce, nedalo se nic dělat a doktor rozhodl o jeho utracení," popisuje nešťastný hnědákův osud jeho trenér Radek Holčák. „Osud Cieszymira byl na místě jasný. Často se dá kůň ještě zachránit, ale to nebyl tento případ," popisuje diagnózu veterinářka Jana Mezerová, která byla na pardubickém závodišti jako veterinární dozor. „Kůň měl zlomenou vřetenní kost, zlomenina byla tříštivá a jasně nestabilní," říká Mezerová z Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

Zlomenina nohy bývá pro koně kritická. "Nemohou stát na třech, neunesli by tu ohromnou váhu, často přes půl tuny," říká trenér Holčák.

Okamžik, kdy se rozhoduje o utracení koně, je pokaždé emociálně velmi vypjatou chvílí. „Jenže v takovýchto momentech musíte od sebe oddělit emoce a odbornost," říká Holčák. „V našem světě neexistuje jediný člověk, který by se do posledí chvíle nesnažil vymyslet řešení, aby kůň žil, ale musí to mít cenu vzhledem ke kvalitě jeho dalšího života."

Konkrétně Cieszymirovo zranění však bylo na přední noze moc vysoko. „Čím níže,, tím lépe," říká Holčák a Mezerová dodává: „Řešením je často přiložení fixačního obvazu a o další léčbě se pak rozhodne až po rentgenovém vyšetření. Cieszymir měl ale frakturu příliš vysoko," vysvětluje odbornice, proč musel být kůň utracen hned po závodě. „Jen bychom prodlužovali jeho trápení," dodává smutně Holčák.

Jezdci se přestali radit o taktice

Po nedělním 117. ročníku Pardubické se navíc zdá, že ne všechno je v pořádku mezi jezdci. Dostih poukázal na to, že zkušenosti u většiny z nich na takový závod nestačí. Přehnané sportovní ambice a značné sebevědomí může vést k podcenění tak náročného dostihu. „Tvářili se, jako že jedou nějaký dostih čtvrté kategorie, ale pak viděli Taxis a podělali se," říká jezdec Maskula Jaroslav Myška, který jinak platí mezi trenéry i majiteli za žokejskou špičku.

„Jezdci jsou většinou mladí a ambiciózní. Možná by si měli před závodem sednout a promluvit si o taktice, dířve se to tak dělalo. Ale oni teď čím dál víc hledí jen na sebe," lituje Holčák. „A těch pět kvalitních žokejů, kteří tu jsou, si zase velmi dobře uvědomuje své postavení a často ho zneužívají," odkrývá pozadí trenér nešťastného Cieszymira.