Pravda o ekosenu

V diskusi o tom, zda spustit či nespustit český Program rozvoje venkova (rozuměj „připravit nebo nepřipravit české zemědělce o peníze z EU v roce 2007“) se v poslední době objevil zajímavý termín: „ekoseno“ - viz např. článek Ing. Stehlíka v Zemědělci č.4/2007 na stránkách ASZ: „....ekologičtí zemědělci hospodařící na TTP, motivovaní více než dvojnásobně navýšenou sazbou za produkci ekologického sena“.

Nejde, bohužel, o nic jiného, než o jeden z pokusů, jak zmást širokou veřejnost včetně nového vedení MZe ohledně skutečné role a významu ekologického zemědělství v ČR a snahy vytvořit „nástupiště“ pro zpochybnění navržené ekologické sazby na 1 ha trvalých travních porostů (TTP) v Programu rozvoje venkova (PRV). Sazby, která se tvoří nikoliv tak, že se někomu zdá či nezdá vysoká, ale sazby, kterou vypočítal Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky jako ekonomickou újmu mezi ekologickým a konvenčním způsobem hospodaření, respektive jako rozdíl příspěvků na úhradu fixních nákladů a zisku mezi konvenčním a ekologickým hospodařením.

Výroky o tom, že pro ekologické zemědělce na TTP je podpor škoda, jelikož stejně produkují pouze ekoseno, jsou samozřejmě nekvalifikovaným nesmyslem. Lze snad někde vidět nepotřebné a zbytečné stohy a hromady ekosena jako finálního produktu ekologického zemědělce hospodařícího na TTP? Existuje snad ekozemědělec, který by se živil výrobou ekosena bez další návaznosti na chov skotu či jiných býložravců? Asi sotva. Pravidla ekologického zemědělství mu to totiž ani neumožňují.

Na rozdíl od některých poradců bývalého vedení českého Ministerstva zemědělství i laik pochopí, že ekologicky vyrobené seno je v ekologickém zemědělství jen nutný meziprodukt - krmení pro biodobytek na zimu. A pokud chce farmář vyprodukovat biomléko či biomaso, potom musí krmit dobytek ekologicky, tedy předkládat mu certifikovaná krmiva. V opačném případě mu následná kontrola nevydá certifikáty nutné pro deklarování potravin v kvalitě BIO.

Význam ekologického zemědělství a kompenzace za tento způsob hospodaření ale nespočívá ani zdaleka jen a pouze v produkci bio-výrobků. Zejména ne v současných podmínkách ČR, kde větší rozvoj bio-trhu stále naráží na omezenou koupěschopnost české populace i na problémy zpracovatelů ve srovnání s bohatšími státy EU. Minimálně stejně významný je totiž samotný ekologický způsob hospodaření, který zajišťuje dlouhodobé hospodaření bez pesticidů, umělých hnojiv a chemikálií všeho druhu a bez nadměrné koncentrace zvířat spojené mimo jiné i s nebezpečím znečistění povrchových vod. V oblastech, kde hospodaří ekozemědělci na TTP, se obyvatelé nemusí bát o kvalitu vody ve svých studních. Ekozemědělci zároveň garantují čisté a zdravé prostředí pro všechny obyvatele venkova i blízkých měst.

Tento zásadní význam ekologického hospodaření pro společnost velmi dobře chápou např. i v Německu, kde tato pozitiva spravedlivě oceňují a výše sazby pro ekologické hospodaření na TTP je stejná jako výše sazby pro ekologické hospodaření na orné půdě (160 EUR/ha).

Výroky o ekozemědělcích jako o pouhých producentech ekosena by byly úsměvné, kdyby nepocházely od osob, které usilují o odložení spuštění agro-envi programů PRV pro rok 2007, mezi něž ekologické zemědělství také patří. Pak se již celá věc stává tragédií.

Určitou naději dává vyjádření nového pana ministra, který deklaroval, že rozhodnutí zabrzdit Program rozvoje venkova bylo rozhodnutím jeho předchůdkyně. Můžeme jen ocenit, že přislíbil celou záležitosti přehodnotit na základě odborných podkladů. Toto je pozitivním příslibem zvláště ve spojení s jeho ujištěním, že udělá všechno pro to, abychom otevřeli též agro-envi programy pro naše zemědělce od tohoto roku a nenechali tam roční skluz, který by také považoval za velký problém.

Ing. Milan Boleslav

předseda Svazu marginálních oblastí

(organizace farmářů z horských, podhorských a příhraničních oblastí České republiky s členskou základnou 170 tis. hektarů, hájící principy moderního zemědělství s rovnoprávným přístupem k intenzivnímu i extenzivnímu zemědělství)