Tatranské lesy ohrožuje kůrovec, ale také spory lesníků s ekology

Po ostrých sporech mezi lesníky a ochranáři kvůli červnové těžbě dřeva v nejpřísněji střežených lokalitách Tatranského národního parku v Tiché a Koprové dolině se na obzoru rýsuje další konflikt. Příčinou je přemnožení lýkožrouta smrkového v oblasti Tatranské Javoriny. Lesníci bijí na poplach a žádají úřady o možnost zasáhnout proti hmyzu v ohrožené oblasti. Ekologičtí aktivisté ale protestují a tvrdí, že lesníkům jde jen o obchod. Podobné spory mezi lesníky a ochranáři se donedávna odehrávaly také v České republice, kde kůrovcová kalamita postihla zhruba 1200 hektarů šumavských lesů.

Lesníci však tvrdí, že vývoj kalamity na Šumavě ukázal, že ochranáři se zmýlili. Podle Jiřího Šticha z lesnického Sdružení Šumava 21 dosáhly škody způsobené nezasahováním proti kůrovci od založení NP Šumava nejméně 10 miliard českých korun. Proto se sdružení obrátilo na předsedu vlády Slovenské republiky Mikuláše Dzurindu s otevřeným dopisem, v němž varují, aby se Slovensko v případě Tater nedopustilo stejného omylu. "Pokud včas nezasáhneme, mohou padnout za oběť kůrovci desítky tisíc stromů v oblasti Tatranské Javoriny, ale také v dalších částech Tater. Nemáme moc času," upozorňuje vedoucí ochranného obvodu Tatranská Javorina Ján Slivinský. Ochranáři ze sdružení Vlk na druhé straně považují kůrovce za "porodníka přírody". Podle nich lýkožrout urychluje umírání starých a oslabených stromů, které tak uvolňují místo mladým stromům. Ve "zdánlivě mrtvém lese" po kůrovcové kalamitě je podle nich mnohem pestřejší život než třeba v zeleném lese složeném jenom ze smrků. Lesníci ale považují takovéto názory za hazardování s budoucností národního parku. "Lesy v Tatranském národním parku nejsou přirozené. Odedávna zde zasahoval člověk, a proto ani dnes není možné ponechat je úplně samovolnému vývoji," říká expert z výzkumné stanice Státních lesů TANAPu Milan Koreň. "Samozřejmě, příroda je mocná, ale než by se z takovéto kalamity kůrovce vzpamatovala, trvalo by to možná 300 nebo 400 let. Do té doby by se však mohly úplně změnit podmínky v Tatrách," hovoří expert. Stejný názor zastávají zástupci sdružení Šumava 21, které vzniklo jako názorový protipól ochranářského Hnutí Duha v ČR. "Jak v národním parku Šumava, tak ani v Tatranském národním parku nelze ponechat rozsáhlá území jen samovolnému vývoji. I v jádrových zónách chráněných území je nutno proti lýkožroutu smrkovému postupovat aktivně, ať se to líbí, či nelíbí některým ekologickým organizacím, které za ochranu životního prostředí nenesou morální ani trestněprávní odpovědnost," říká Jiří Štich ze sdružení lesníků Šumava 21. Výsledky z Bavorského lesa, ze Šumavy, ale také ze sousedního Polska podle lesníků jednoznačně hovoří o tom, že Tatrám hrozí vážné nebezpečí. Ján Slivinský z Tatranské Javoriny je přesvědčen, že ochranáři se v případě Bavorského lesa i Šumavy zmýlili a vývoj kůrovcové kalamity probíhal úplně jinak, než předpokládali. "V Tatrách ještě můžeme hrozící kalamitu zastavit. Musíme být ale rychlí. Už totiž není pověstných za pět minut dvanáct. Dvanáctá již odbila," varuje Slivinský.