Většina pytláků policistům uteče

Šest pytláků chytili letos policisté na Děčínsku. Vloni byli čtyři a v roce 2003 šestnáct. I policisté však uznávají, že mnohem více lovců, kteří nelegálně chytají ryby nebo zvěř, trestu unikne. Nedokáže je chytit policie, strážníci, členové rybářského svazu ani mysliveckých sdružení. „Převážně se jedná o případy chytání ryb na řekách a rybnících bez řádného povolení a rybářského lístku, ve výjimečných případech řešíme případy pytláctví zvěře,“ říká mluvčí děčínské policie Jiří Rolla.

Když padne rána, je šance

Šanci usvědčit pytláka mají policisté většinou jen tehdy, když je strážní nebo myslivci zavolají v době, kdy je pachatel ještě na místě činu. Většinou si však pytlák kořist stačí odnést. V Ústeckém kraji policie podle své mluvčí Jarmily Hrubešové v loňském roce šetřila celkem 49 případů pytláctví, od ledna do září tohoto roku 22 skutků. „Pořád je ale šance, že když padne rána a my za tím hned vyjedeme, pytláka dopadneme,“ říká zástupce lesního správce v Rumburku Ota Buršík.

„Pytlákovi hrozí až dvouletý nepodmíněný trest, a dokonce pětiletý, pokud ho spáchá zavrženíhodnýmzpůsobem, například když skolí březí laň,“ objasňuje rizika pytláctví Buršík. Pět let ve vězení mohou strávit i ti, kteří se vydají na lov zvěře ve skupině. V minulosti však prý na pytláky čekaly mnohem vyšší tresty.

„Za Marie Terezie měl hajný, který pytláka přistihl, právo první rány na něj, a před soudem obstál. Ještě za první republiky měl člen přísežné stráže právo pytláka zatknout,“ popisuje historii věčného boje hajných s pytláky zástupce lesního správce v Rumburku Ota Buršík.

Ve středověku bylo někde i hrdelním zločinem. Ale i tam, kde za něj nevěšeli, přišel pachatel o ruku, aby už nechal zvěř na pokoji.

„Dneska platí, že každý legálně skolený kus musí být na místě označen plombou a zároveň musí být hned na místě vyplněn identifikační lístek. Ovšem i ty se falšují, takže ne vždy má policie například při náhodné kontrole vozidla důvod k podezření na pytláctví,“ popisuje potíže lesníků Buršík.

Masaři, trofejáři a pistolkáři

Pytláky lze rozdělit do tří skupin. „Masaři“ střílí zvěř vysloveně pro maso, které pak dál prodávají do restaurací. Takovému majiteli hospody ale hrozí, že bude odsouzen stejně jako pytlák. Druhou skupinu tvoří lovci trofejí, a to i z řad myslivců. Zpravidla pytlačí v cizích revírech.

„Letos v červenci například zabil pachatel poblíž Chřibské jelena, pravděpodobně pro maso. Na místě nechal jen běhy a parohy. Ty odsekal sekerou. V případě odborného oddělení by ovšem měly hodnotu asi 70 tisíc korun,“ počítá Buršík.

Pytláci se v lese nejčastěji objevují do srpna, pak ve své nekalé činnosti poněkud ustanou, neboť v srpnu, kdy je povolen legální odstřel zvěře, je v lese množství myslivců, a pro pytláky tudíž nebezpečno.

Třetí skupinou pytláků jsou takzvaní pistolkáři, kteří si cvičí svou střeleckou dovednost na značkách zákazu vjezdu do lesa. Ti pak v zápalu střílí i po všem, co se zrovna v jejich okolí hýbe.

Autor: PETR SOUKAL