Rysi masakrují tisíce kusů srnčí zvěře

Reakce na článek v deníku ze soboty 3. září 2005, který vyšel pod názvem Pytláci zmasakrovali stovky rysů. Článek nás vyloženě pobouřil. Poukazuje, že těmi pytláky jsou myslivci, aniž by operoval s nějakými důkazy. Jedná se o snůšku výmyslů, polopravd a tendenčních odhadů. Článek je zralý na žalobu za šíření poplašné zprávy. Četnost rysí populace se nedá odhadovat od zeleného stolu, i když to vysloví "odborníci" z Akademie věd. Migrační rádius rysa je kolem 100 km, kde se pohybuje podobu páření a loviště je od 15 do 40 km, takže zjistit kolik rysů skutečně žije na našem území, se prostě nedá ani v terénu.

Obvinit myslivce, že každý desátý střelil rysa, je pustý nesmysl. Kdo zná rysa a má jej v honitbě, možná do dotazníku uvedl, že by jej střelil, ale skutečně střelit je rozdíl. Setkali jsme se s mnoha myslivci a lesáky, kteří v honitbě rysa mají a provozují myslivost třeba dvacet let, jsou v lese denně a rysa ani neviděli. Rys žije skrytým životem a jeho smysly mu dovolují získat nad člověkem, který by měl zájem jej ulovit, převahu. Setkání jsou tedy velmi řídká a zcela náhodná, ve většině případů se jedná o koťata. Tam, kde se rys vyskytuje, zaznamenávají myslivci velmi malý nárůst srnčí zvěře, protože je likvidována již ve stadiu srnčat. Navíc, pokud rys kořist uloví, zatahuje ji do krytu a zůstává u ní, dokud ji nespotřebuje, to je zhruba šest dní. Zbytky seberou divočáci a důkaz proti výskytu rysa není. Myslivci jen zjišťují, že tam, kde na pastvu zvěř vycházela pravidelně, již nevychází, nebo za tmy. Pokud ji spatříme, je velice vystrašená, stále jistí, otáčí se a hledá vetřelce. Na místech stálého výskytu se třeba několik měsíců neukáže. Rys speciálně u nás má na svědomí likvidaci celé populace vysazeného tetřeva.

Tento problém má ovšem dvě strany mince. První je, proč vůbec někdo dovolil vypustit rysa do kulturní krajiny, kde se po staletí chová zvěř odlišným způsobem, daleko intenzivnějším nežli v původní krajině. Výsledky těchto chovů byly známy po celém světě a česká myslivost měla patřičný zvuk (který dnes ztratila tím, že se snažíme napodobit státy, které to dělají daleko hůře to je ta povaha česká). Dnešní krajinu a chov zvěře rozhodně není možné srovnávat s dobou, kdy u nás byl rys vyhuben, právě pro škody, které působil. Krajina i způsob chovu zvěře se změnil. Protože rys působí obrovské škody i dnes, píšeme tento článek. Pokud již někdo rozhodl rysa vypustit, musel si vypočítat, tak jak to říká zákon o myslivosti, jaký bude roční přírůstek, do jakých stavů se tato populace po určité době dostane, jaká území pokryje a jaké budou škody. Zároveň by musel vyřešit, kdo bude škody platit a jak se budou počítat. Nic z toho se nestalo. Je to prostá matematika. Vypracovali jsme tabulku o vývoji rysí populace od roku 1989 s výhledem do roku 2020. Uvádíme jen výsledná čísla. S rysí populací to dopadne jako s populací divočáků, kdy v současné době nejsme schopni snížit jejich stavy. Ty rostly po druhé světové válce a zároveň klesaly stavy zajíců, bažantů, koroptví, tetřevů a tetřívků. Bohužel rys je daleko větší hrozbou. Dnes jsme si do přírody vypustili predátora, který je desetkrát ostražitější a redukovat se prakticky nedá. Přijde čas, kdy nutně musí být zařazen do regulovaného odstřelu, ale to již bude pozdě. Prakticky zlikviduje srnčí zvěř na celé ploše státu, nehledě na druhotné škody na ostatní zvěři, která se stane ostražitější a nebude ji možno lovit. Zvěř se již dnes uchyluje do houštin, kde páchá obrovské škody okusem na mladých porostech, a výsledek je ten, že to dostanou myslivci jako škody k úhradě. Protože na našem území nebude k dispozici dostatek lokalit pro rysa, sníží se i jeho okruh lovu, a tím budou škody větší. Nakonec mu nic jiného nezbude než expandovat do polních honiteb, což se již nejspíš stalo. Jenom doufáme, že si v tomto případě poradí příroda sama. Ovšem nechápeme ty tak zvané ochránce přírody, že posuzují rysa vytrženě z kontextu přírody jako celku. Přírodní pochody jsou složité a nelze posuzovat a sledovat jenom rysa. Můžeme jmenovat dravce - kormorány, krkavce, havranovité ptáky, volavky, vydru, bobra a další. Vždy jsou posuzováni jednotlivě, vytrženi z ostatních souvislostí. Myslivec měl od nepaměti na mysli právě souhru všech faktorů, nikdy neposuzoval problém z pohledu jednoho druhu zvěře.

Teď se dostáváme k jádru věci. V souvislosti s vypuštěním predátora do volné přírody se jen hovoří o škodách na hospodářském zvířectvu, ty jsou ovšem se škodami na zvěři zanedbatelné. O škodách na zvěři a náhradách se nehovoří. Tyto škody zároveň s druhotnými škodami, které nastávají prostou existencí rysa v honitbě, postihují přímo myslivce. Ti si nevymysleli, že chov zvěře je ekonomickou činností, to nám přinesla revoluce v roce 1989. Podle hnutí Duha zahubí rys za rok 2 % ovcí, ostatních 98 % jsou škody na zvěři. Dále je pro přehlednost převedu plným právem na srnčí jednotky, které se podílí 73,9 %. Budu tedy uvažovat, že zbylých 98 % je pro jednoduchost srnčí zvěř.

Jednu perličku pro zasmání, nebo spíše k pláči. Nedávno jsme četli jakýsi článek o populaci vlka, kterého rovněž kdosi plánuje vypustit do naší přírody. Chraň nás pán bůh. V článku se zcela vážně mluví jen o škodách na domácím zvířectvu. Ti nejpomazanější ochránci na nejvyšší úrovni radí jak vlka plašit, jak vycvičit ovčácké psy a tím snížit škody. Tyto škody bohužel uvádí jen u domácího zvířectva. Tato šelma se však musí něčím živit a že sáhne do 98 % zvěře, je zcela jasné. U nás jeden tak zvaný ochranář řešil přemnožení kormoránů tím, že by se měli plašit. Ti to zřejmě pochopí a přestanou se ten den živit. Doufám jenom, že nenastane den, kdy nám ochranáři budou radit jak plašit rysa a vlka.Podle našich propočtů stav rysí populace činí pro letošní rok 671 kusů. Dle literatury jeden rys spotřebuje za den 2,5 kg zvěřiny. Z toho plyne, že rysí populace spotřebuje jen v letošním roce 43 615 kusů této zvěře. Na zvěřině představuje ztráta 58 milionů korun a na chovné hodnotě kusů je to při minimální ceně jednoho kusu 3000 Kč (která je jistě vyšší) 131 milionů Kč. To jsou škody, které utrpěla přímo myslivecká sdružení, kde se rys vyskytuje. Autoři článku sami hovoří, že pytláci nelegálně ulovili 500 kusů rysů (bez důkazů), což samo o sobě je velká nehoráznost. To je jistě populace již rozšířená a nezmapovaná. Přece nemůžeme odhad vycucaný z prstu brát vážně a navíc je zde přímé obvinění. To je jako bychom říkali, že všichni motoristé jsou vrazi, když určité procento nedodržuje pravidla silničního provozu. Číslem 500 kusů, které uvádí jako ztrátu, prakticky potvrzují, že náš výpočet je správný a na našem území se v oblasti Šumavy a Českého lesa skutečně pohybuje kolem sedmi set kusů rysa. Jenom v mnoha sdruženích neví, že rys si zařadil jejich honitbu do svého teritoria. Na sněhu zjistí, že se jim po revíru toulá pes, a tím to skončí. Podle našeho výpočtu se dnes rys vyskytuje na území 13 420 km, pokud vycházíme z našich zkušeností, že rys loví v oblasti kolem 20 km. Znamená to pro ilustraci plochu 27 oblastí velikých jako CHKO Český les (500 km). Tady to nekončí, v roce 2020 to bude 23 800 km, a to je již 1190 těchto oblastí. Literatura doporučuje minimální počet rysů v oblasti 500 kusů jako geneticky stabilní. Nikde jsme se nedočetli, co bude dál, až osídlí rys všechny oblasti lesů a bude expandovat do volné krajiny, silně zabydlené. Domníváme se, že tento cíl 500 kusů byl splněn a je načase započít s regulovaným odstřelem. Pro myslivce je nejdůležitějším momentem vyřešení úhrady škod páchaných na zvěři.

Je nám velice líto, že upřednostněním jednoho predátora smažeme z naší přírody mnoho dalších druhů. Navíc si myslíme, že rysovi nehrozilo vyhubení a nebyl důvod rozšiřovat oblast výskytu do vysoce kulturní krajiny ve středu Evropy. Navíc tato krajina je silně osídlená.(Autoři jsou členy mysliveckého sdružení Hirštejn, žijí v Klenčí na Domažlicku.)