Zájem o první TERMÍN PRO MYSLIVECKOU PRAXI

Ing. Jiří Kasina

V pátek 18. února uspořádal Středoevropský institut ekologie zvěře ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství, Českomoravskou mysliveckou jednotou, Fakultou veterinární hygieny a ekologie VFU Brno a časopisem Myslivost úvodní odborný seminář z cyklu Termíny pro mysliveckou praxi na téma Současná problematika černé zvěře. V prvé řadě je třeba konstatovat, že je potěšitelné, že se do Brna i přes nepřízeň počasí sešla více než stovka odborníků, představitelů státní správy, mysliveckých hospodářů i řadových myslivců z celé republiky.

Po přivítání Dr. Vodňanským a prorektorem VFU Brno oficiálně zahájil seminář Ing. Jiří Pondělíček, PhD.za MZe ČR.

V úvodním referátu Situace černé zvěře v ČR uvedl předseda ČMMJ Prof. Ing. Josef Hromas, CSc. přehled a historický vývoj a nárůst stavů černé zvěře, upozornil na nebezpečí přenosu moru prasat. Je třeba aby si myslivci vštěpovali všechny nové poznatky, které jsou uváděny v tisku a odborných publikacích. Bylo by asi třeba uvažovat kromě klasického lovu střelnou zbraní o odchytu mladé zvěře do lapáků. Dále uvedl, že jen dostatek dospělé zvěře v populaci zajistí správný průběh chrutí a zamezí se tak metání selat mladými bachyňkami.V ČR jsou dvě populace Sus scrofa scrofa a Sus scrofa atila, rozdíl spočívá v zabělení, růstu, konstituci, momentálně se provádí výzkum, kde v jaké oblasti ČR tyto dva druhy divočáků jsou. S výsledky budou myslivci seznámeni na stránkách Myslivosti.

Dr. Miroslav Vodňanský ve svém referátu Populační dynamika černé zvěře dokumentoval na grafech stavy a odstřely v okolních zemích. Zdůraznil, že v ČR odstřely stouply osmi až devítinásobně oproti roku 1980. Uvedl i souvislosti s šířením moru prasat. Je zajímavé, že v Německu jsou dnes oblasti, kde je mor prasat a přitom stavy černé zvěře rapidně stoupají a střílí se tam až 6 kusů na 100 ha. V Německu mají už ale i problémy s pronikáním černé zvěře do intravilánů měst, konkrétně v Berlíně divočáci místy už devastují městské parky a zahrádkářské kolonie, díky tomu jsou myslivci pod tlakem a nastolují se i tak extrémní návrhy jako je požadavek na orální sterilizaci bachyň! Na tomto příkladu je možné dokumentovat vyhrocenost současné situace stavy černé nastavují myslivcům jakési pomyslné zrcadlo či zlomový bod pokud myslivci nezasáhnou a situaci nezvládnou, společnost myslivce zatratí. Hormonální antikoncepce je přitom obrovským nebezpečím, stačí si jen představit, kdyby se zavedla, jistě by se našlo dostatek bulvárních novinářů, kteří by společnosti „naservírovali zvěřinu plnou hormonů“ a výsledek by byl jen jediný totální zhroucení již tak problematického trhu se zvěřinou!

Neméně zajímavé jsou ale i zkušenosti z francouzského Alsaska. V některých místech se už loví i 10 ks na 100 ha, škody zvěří již dosáhly takového rozsahu, že jsou některé honitby, které se proto jen těžko pronajímají. Situace vedla k tomu, že místní myslivci kromě nájmu platí i další příspěvek do „pokladny náhrady škod“, odkud jsou škody uhrazovány. Nárůst škod ale rychle přesáhl možnosti „pokladny“, proto bylo dalším krokem to, že jsou další finanční prostředky rozpočítávány na ty honitby, které mají les, kde se divočáci množí a kde myslivce problémy škod zdánlivě netrápí.

V další části referátu Dr. Vodňanský zdůraznil, že již neplatí dřívější poučky o nárůstech stavů, podle všech momentálně prováděných a aktuálních studií je třeba počítat s ročním přírůstkem černé zvěře na úrovni 300 %, a to i po započítání přirozených ztrát!

Uvedl však také, že z prováděných studií se neprokázalo zase až tak negativní působení černé zvěře na stavy jiné spárkaté zvěře či bažantů nebo zajíců.

Jednoznačně také uvedl, že je v mnoha zemích zakázáno a pravidelně kontrolováno přikrmování a vnadění černé zvěře.

Doc Ing. František Zabloudil, CSc. ve svém referátu Potravní nároky černé zvěře detailně rozebral energetickou potřebu živin v průběhu celého roku a mimo jiné na konkrétních číslech zdokumentoval, že při dlouhodobém pobytu tlupy černé v lánech zemědělských plodin mají divočáci o 50 až 80 % větší energetický příjem než ve skutečnosti potřebují.

V referátu Zásady správného lovu černé zvěře uvedl MVDr. Pavel Forejtek, CSc. nejčastější nedostatky ve způsobech, časovém harmonogramu lovu a ve struktuře pohlavní i věkové. Myslivci zatím u nás nejsou tlačeni relativně liberálnější společností ke změně náhledu na lov černé zvěře. Prozatím obvyklým řešením škod jsou „kamarádské a sousedské domluvy“. Myslivci si ale neuvědomují dostatečně nebezpečí radikalizace zemědělské veřejnosti v pohledu na myslivce. Ideálním stavem by bylo, kdyby se lov černé sestával z min. 70 % selat, 20 % lončáků, 6 % bachyní a 4 % kňourů. Pozornost by měla být věnována vedoucím bachyním, které synchronizují chrutí mladších bachyň, optimalizují termín říje a díky své opatrnosti a zkušenosti vlastně napomáhají myslivcům reagovat na lovecký tlak. Zkušená vedoucí bachyně velmi dobře pozná místa, kde se intenzívně loví a odvádí tlupu jinam, zatímco mladší osamocené a nezkušené kusy stále navštěvují lovem chráněné lokality.

Pokud se přistoupí k lovu bachyň, měly by se lovit především v období přelomu podzimu a zimy, kdy již většinou nevodí a nejsou ani plné. Bohužel při naháňkách je často velice špatná organizace, malá zkušenost střelců a hlad po ráně, proto pravidelně dochází k odstřelu nevhodných kusů. Naháňkami se navíc vnáší neklid do celé honitby, černá zvěř se stává zvěří noční a tím pádem hůře ulovitelnou. Velmi často je ale vidět i špatné postavení řady střelců, kteří stojí většinou na cestách v těsné blízkosti houštin. Střelci tak nemají dostatek času na obeznání kusů vybíhajících z leče. Řada střelců by proto měla stát minimálně 200 až 300 metrů od kraje obstoupené houštiny, navíc by honci po dotlačení do na kraje houštiny měli v tichu jít zpět do leče, neboť až v tu dobu často černá z leče vybíhá (princip tzv. zpožděného konce leče).

Bohužel se dnes stal módou „lov na hromadách“, kdy se do honiteb vyvážejí metráky a tuny krmiva. Proto by se i u nás mělo omezit odváděcí přikrmování pouze na jen několik kilogramů krmiva. Hromady jsou i potenciálním zdrojem plísní a mykotoxinů v honitbě. Podobně jako v zahraničí by měla státní správa zajistit kontrolu vnadišť, stanovit maximální počet vnadišť na určitou plochu honitby a omezit množství krmiva na max. 1 2 kg. Sami myslivci by se ale měli zamyslet nad způsobem evidence úlovků, pečlivě dbát na správné posouzení a zamezit soutěžení v tom, kdo uloví více zvěřiny. Jako vyspělé sdružení z hlediska lovu černé zvěře je možné považovat to, u kterého vychází průměrná hmotnost ze všech (!) ulovených kusů černé zvěře asi na úrovni 26 až 27 kg. Všechny vyšší hodnoty svědčí o nesprávné skladbě ulovených kusů!

Ing. Petr Ziegrosser ve svém referátů Použítí loveckých psů při lovu černé uvedl, že jsou dnes často k lovu používána nevhodná plemena, psi nemají dostatek zkušeností s lovem černé. Bohužel ale k tomu přispívá i to, že vlastně už ani oficiálně neexistují výcvikové obůrky na černou zvěř a je jen na iniciativě myslivců, jak si psa vycvičí.

Upozornil též na to, že údaje o mírném poklesu lovu černé zvěře za rok 2003 je dán tím, že to byl semenný rok, množství bukvic způsobilo menší úspěšnost lovu na krmelištích a vnadištích.

Přednášející uvedl také osobní zkušenosti z lovů v Porýní. Společné lovy na černou jsou zde pečlivě připravovány, před naháňkami se myslivci nejen schází na poradách, ale mají i společný pravidelný střelecký trénink na střelnici. Výsledky chovu a lovu se tu vyhodnocují za účasti všech majitelů a uživatelů honiteb, a to veřejně a bez rozdílu společenského nebo odborného postavení nájemců. Proto i ti, které z hlediska finančního náhrady škod tolik nebolí, se snaží „neudělat si ostudu“ a jsou tak nuceni dodržovat společně domluvené zásady.

Ing. Jaroslav Kostečka (MŽP) upozornil v diskuzi na to, že v rámci čerpání dotací EU na zemědělskou činnost může nastat celá řada případů, kdy zemědělci nebudou moci dosáhnout na dotace právě z důvodu přílišných škod zvěří. Výsledkem bude jen radikalizace vztahů myslivci zemědělci, a proto by měli myslivci tomuto předejít intenzívnějším lovem a v případě enormního nárůstu stavů i odchytem černé do lapáků.

Diskutující ze Šumperska uvedl, že problémem jsou nájmy a podnájmy zahraničními majiteli honiteb, kteří nerespektují domluvené principy, ve „svých“ honitbách loví podle svého uvážení a bez jakékoliv kontroly. Proto by se měla zasadit státní správa o větší kontrolu chovu a lovu v honitbách.

Na to reagoval Ing. Pondělíček (MZe), že těch několik úředníků na ministerstvu toto za myslivce nevyřeší a nepůjde za myslivce lovit, státní správa musí podle nového zákona respektovat dohody mezi vlastníky pozemků a nájemci. Státní správa může pouze stanovovat minimální a normované stavy zvěře, to je jediné, kde může státní správa kontrolovat, ale už nemůže zasahovat do plánů lovu. Ing. Pondělíček doslova uvedl, že je to ze strany myslivců „pláč nad rozlitým mlékem“

MVDr. Forejtek reagoval na problematiku chytání černé zvěře do lapáků.. Je to sice metoda, která se osvědčila v době Marie Terezie, ale je to metoda nesmírně náročná a legislativně zatím neošetřená. Je to ale určitě jedna z cest, která by mohla pomoci. Zařízení někdo musí vybudovat, spravovat, organizovat odchyt, manipulovat s chycenou zvěří a zohlednit všechny návaznosti. A to vše bude probíhat pod přísnou kontrolou myslivcům ne příliš nakloněné veřejnosti! V každém případě je třeba se ale už dnes na využití této metody připravit v případě nezvládnutelného narůstu stavů. Stále je ale ještě šance stavy černé ovlivnit propracovanými, řádně organizovanými a intenzivními způsoby lovu. Odchyt lze zatím organizovat jen v řádně vedených velkých honitbách, všichni by si měli uvědomit, že pokud nestačí zvládnout správný lov, pak těžkou zvládnou organizačně náročnější odchyt!

O zdravotní problematice hovořili MVDr. Holejšovský (Historie a šíření klasického moru prasat v ČR) a MVDr. Forejtek (parazitózy černé zvěře).

Ing. Roman Urbanec, PhD. ve svém referátu Praktické poznatky s hospodaření s černou zvěří uvedl zkušenosti z chovu a lovu černé zvěře v honitbě Agrowald Rožmberk nad Vltavou. Na území asi 6000 ha je myslivecky hospodařeno v souladu se zájmy lesníků i zemědělců. Honitba je jedním z příkladů, kde se precizním prováděním společných lovů a odchytem černé do lapáků podařilo stavy černé zvládnout.

Přednášející uvedl, že na základě praktických zkušeností z honitby může konstatovat, že černá zvěř, a to zvláště rodinné tlupy, je relativně věrná svém domovskému okrsku, zjištěné migrační vzdálenosti a velikosti domovských okrsků napovídají, že se s černou zvěří dá a musí cílevědomě hospodařit. Ke vzdálenějším migracím v ideálních případech dochází pouze u mladé zvěře opouštějící rodinnou tlupu a v případě hledajících kňourů v době chrutí. Proto je třeba ale uvažovat o chovu černé zvěře v chovatelských oblastech. Společné lovy divokých prasat, pokud jsou organizovány ve stejných lokalitách s minimálním časovým odstupem 4 týdny nemají významný vliv na prostorovou aktivitu černé zvěře a nezpůsobují migraci zvěře mimo danou oblast. Přitom mají společné lovy podstatnou úlohu při redukci stavů zvěře. Ověřeným způsobem redukce stavů je odchyt černé zvěře do lapáků. Pro stabilizaci černé zvěře v honitbě nejsou podstatné jen přírodní a potravní podmínky, ale hlavně klid v honitbě. Černá zvěř vyniká perfektní orientací, a proto lze využít lokálního intenzivního loveckého tlaku k redukci škod zvěří na hospodářských pozemcích.

Jak již bylo řečeno na začátku, tento odborný seminář byl jakoby úvodní k sérii dalších obdobných seminářů na okresních a místních úrovních. Institut ekologie zvěře ve spolupráci s redakcí Myslivosti tedy vyzývá všechny funkcionáře okresních mysliveckých spolků, mysliveckých sdružení a všechny případné další zájemce o uspořádání odborné přednášky týkající se problematiky chovu a lovu černé zvěře. Máte-li možnost a chuť sezvat zájemce a zajistit přednáškový prostor, kontaktujte se prosím na adrese Institut ekologie zvěře, VFU, Palackého 1-3, 612 42 Brno případně elektronicky na adresách iezvere@vfu.cz nebo iez@vfu.cz