Halali

aneb Lov od Velké Moravy po současnost

Text a snímky Jiří KASINA

Kulturní odpoledne v Archeoskanzenu Modrá (o. Uherské Hradiště) uspořádali v neděli 20.2.2005 pracovníci Archeoskanzenu Modrá ve spolupráci s OMS ČMMJ Uherské Hradiště a Střední zemědělskou školou a gymnáziem Staré Město. I přes mrazivé počasí a množství sněhu navštívilo odpoledne na čtyři stovky návštěvníků.

Archeoskanzen nacházející se doslova v sousedství známého Velehradu je zařízení fungující od června 2004. Nejprve byla z popudu několika nadšenců na malé vyvýšenině postavena replika kostela z období Velké Moravy, který zanikl teprve před sto lety (byl to v té době nejstarší dochovaný kostel na území Československa). Poté následoval nápad připojit repliky několika dalších objektů z doby Velké Moravy, nakonec se ve spolupráci s Moravským zemským muzeem a Slováckým muzeem vytvořila koncepce na vybudování celého velkomoravského opevněného sídliště z oblasti středního Pomoraví. Největší zásluhu na vybudování a fungování má asi starosta obce Modrá Miroslav Kovářík.

Slavnostní úvod odpoledne obstarali trubači OMS Uherské Hradiště a OMS Přerov, návštěvníky přivítal duchovní otec celé akce Miroslav Kovářík starosta obce Modrá a jednatel OMS Uherské Hradiště Luboš Novotný.

Krátký exkurz do historie lovectví na Velké Moravě přednesl PhDr. Galuška. Nejstarší kosterní pozůstatky ulovené zvěře, tedy přímé důkazy lovu, pocházejí z období 6. až 7. století. Staroslovanští předkové ale byli především zemědělci a chovatelé dobytka, proto je kosterních pozůstatků zvěře poměrně malé množství.

Velké obliby a rozšíření dostal lov v 9. století v období Velké Moravy. Staroslovanští panovníci se chtěli podobat panovníkům ve Francké a Byzantské říši. Oblíben byl hlavně lov s dravci hlavně se sokoly, jestřábi, ostříži a krahujci. Právě z té doby pochází nález z nedalekého Starého Města malá dvoucentimetrová plaketka s vylisovaným sokolníkem na koni. Panovníci vlastnili i rozsáhlé smečky psů. Lov probíhal pomocí luků a šípů, upřednostňovala se osobní statečnost lovce, ceněn byl lov pomocí krátkého oštěpu nebo loveckého tesáku. Už v té době byl oblíbeným lovným zvířetem jelen, divočák a srnec. Nelovil se ale příliš ani bobr, ani liška či jezevec, ale ani zajíc. Kupodivu se moc nelovilo ani hojné vodní ptactvo, mnohem častěji se lovili dropové a koroptve.

Již ve zmíněném 9. století si mocní panovníci rozdělili místní lesy, víme například že Svatopluk měl vlastní honitbu, část lesů vyčlenil i pro potřeby církve.

Po historickém exkurzu následovalo představení loveckých dravců ze sokolnického střediska Uherské Hradiště, mezi běžnými druhy dravců byli představeni i zástupci sov sova pálená a výr velký.

Jelikož k myslivosti neodmyslitelně patří kynologie, sympatickým momentem bylo také představení pracovně nejúspěšnějších loveckých psů oblasti a veřejné ocenění jejich výkonů v uplynulé lovecké sezóně. Úspěšní vůdci psů dostali od místních dětí na památku malou pozornost.

Jako při jiných akcích nemohly chybět ukázky vábení jelenů v podání Jana Niedoby a Pavla Smejkala.

Část programu na venkovním pódiu zakončili trubači OMS Přerov krátkým koncertem barokní lovecké hudby a ukázkami loveckých signálů.

Jelikož i do Chřibů dorazila zima s nadílkou sněhu, uvítali jistě všichni přítomní, že se zbývající část programu přesunula do tepla pod střechu, navíc blízko nádherně vonící teplé medoviny. V největší budově skanzenu knížecím obydlí palácového typu pokračoval program přednáškou Ing. Bezděka o historii chovu jelení zvěře v Chřibech. Ing. Bezděk též předvedl ukázkové myslivecké ceremoniály přijímaní mezi myslivce, pasování na lovce, vyhlášení krále honu uplynulé lovecké sezóny.

Příjemné odpoledne se tak přehouplo do neformálního přátelského posezení nejen u vína a medoviny, jak to mezi moravskými myslivci bývá, nemohly chybět ani písničky za doprovodu cimbálu.

Jak mi řekl starosta obce, tato myslivecká akce byla v Archeoskanzenu úvodem pro další myslivecká setkání. Pořadatelé slíbili, že uspořádají myslivecké odpoledne, slavnosti či setkání v příhodnější roční dobu, už nyní zvou k účasti myslivce nejen jako diváky, ale i jako prodejce a pro ukázky mysliveckých řemesel, umění, zvyků, tradic a kultury. Troufám si tvrdit, že prostředí archeoskanzenu se pro takové akce přímo nabízí. Rád jsem proto organizátorům přislíbil pomoc a podporu redakce Myslivosti, jakmile se utvoří konkrétnější představy a termíny, budeme čtenáře na stránkách Myslivosti včas informovat.