Ranivost a zastavovací schopnost různých druhů loveckých nábojů

©Dr.Ing.Jiří HANÁK

Často se v diskusích jak mezi myslivci tak i v různých článcích polemizuje o účinnosti různých ráží. V polemikách se však někdy jedná o pouhé obhajování jednotlivé a určité ráže a jsou vyzdvihovány účinky z individuálních zkušeností, ze situací, které nemají zobecnitelnou platnost apod. I v relativně odborných argumentacích většinou chybí přesvědčivé objektivní, nezaujaté a vyvážené informace, chybí většinou např. i reprezentativní statistické údaje, na základě kterých by bylo možné učinit skutečně objektivní závěry.

Touto otázkou se zabývali i střelci a lovci v zahraničí a hledali cesty objektivního porovnání ranivosti zvláště z hlediska okamžitých účinků, což je velmi důležité zejména při lovu nebezpečné a vitální zvěře.

Sledování ranivosti a okamžitých účinků střeliva je dnes jedním z prvořadých prvků hodnocení kvality střeliva. Zahraniční lovci a další uživatelé nábojů uvedené vlastnosti střeliva posuzují velmi přísně.

Co tedy rozhoduje o stupni ranivosti a zabezpečení okamžitého smrtícího efektu?

O velikosti ranivých účinků střeliva rozhoduje několik faktorů. Před konkrétním hodnocením ranivosti si stručně zjednodušeně zopakujme hlavní vlivy, které o účincích střeliva rozhodují. Kromě druhu, konstrukce a stavby střely je to dopadová energie, velikost průměru střely, hmotnost střely a dopadová rychlost střely.

Konstrukce střely je jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících ranivost náboje. Zatímco celoplášťová střela způsobuje pouze hladký průstřel a nepředává tělu zvěře dostatečné množství energie ke způsobení okamžitého smrtícího efektu, střely poloplášťové a zejména speciální s dvojitým nebo i trojitým jádrem prodělávají po dopadu tzv. řízený rozklad, cíleně se do určitého stupně deformují, předávají organizmu zvěře svoji energii a tím způsobují výrazné ranivé a šokové efekty. Současně si střela musí ponechat celistvý tvar a vysokou zbytkovou hmotnost k dosažení žádoucí průbojnosti k průchodu oběma polovinami těla zvěře.

V dalších úvahách, pro objektivní porovnání vlastností jednotlivých ráží, však posuzujeme jednotlivé ráže při použití střely stejné konstrukce.

Dopadová energie je nejpodstatnější veličinou rozhodující o účincích střely v cíli. Energie střely je dána, mimo konstant, hmotností střely a s druhou mocninou její rychlosti. Čím je dopadová energie střely vyšší, tím jsou i vyšší účinky střely v destrukci cíle. Důležité však je, aby to byla energie předaná střelou cíli. Toto předání zabezpečuje střela svojí čelní plochou a zejména svoji řízenou deformací, které se dosahuje cílenou konstrukcí střely. Jen si zopakujme, že se jedná, velmi zjednodušeně, o to, aby střela po dopadu na cíl zvětšila plochu svého průřezu a předala tak co nejvíce své energie tělu zvěře. Předání energie musí být hloubkové, proto střela i po deformaci si musí zachovat celistvost k proniknutí celým tělem zvěře bez ohledu na tuhost a tvrdost tkání, na které narazí.

Průřez střely. O zastavovacím efektu také rozhoduje průřez střely. Čím je plocha průřezu střely větší, tím více střela své energie předává okamžitě po dopadu cíli ještě před svým rozvinutím. Větší střela se při průchodu tělem také rozvine do většího průřezu a předá tím více své energie. Střela o větším průřezu má vyšší okamžité účinky.

Hybnost a setrvačnost střely. Dalším efektem účinků při nárazu střely na tělo zvěře vychází z fyzikálních veličin hybnosti a setrvačnosti střely, které závisí na hmotnosti a rychlosti střely. Střela o vyšší hmotnosti má vyšší hybnost i setrvačnost a náraz střely na tělo zvěře je razantnější než při dopadu střely lehké. Těžká střela po nárazu ztrácí svoji energii pomaleji a rovnoměrněji s větším hloubkovým efektem. Po nárazu hmotnější střely dochází k vyššímu okamžitému účinku než po dopadu střely lehké.

Rychlost střely nejvíce ovlivňuje velikost dopadové energie a jedná se o jeden z nejpodstatnějších vlivů na stupeň ranivosti střely. Pro porovnávání ranivých účinků přistupuje ještě další faktor vyplývající z rychlosti střely, a tím jsou dynamické vlivy v závislosti na rychlosti při pronikání živou tkání. Střela při průniku živou tkání vytváří tzv. střelný kanál. Vzhledem k tomu, že živá tkáň má vlastnosti rosolovité tekutiny, šíří se jí rázové vlny způsobené průnikem střely. Kolem střelného kanálu se tkáň mžikově rozkmitává a vytváří dutinu, tzv. kavernu. Kmity vytvářejí tlakové vlny, které se šíří celým organizmem a způsobují šokové ochromení zvěře. Tlakové vlny, velikost kmitání tkáně (a tím i šokové účinky) jsou tím větší, čím je rychlost průniku střely vyšší. Někdy se destruktivní působení tlakových vln v organizmu nazývá jako hydrodynamický efekt, tzv. hydroefekt, protože má podobný charakter jako hydraulický ráz v soustavě naplněné tekutinou.

Rychlost pronikání střely živým organismem má tedy dva efekty. První spočívá v nejpodstatnějším podílu rychlosti na tvorbě energie střely a druhý aspekt spočívá ve fyziologických účincích tlakových vln. Čím je rychlost pronikání střely organizmem vyšší, tím více rostou vlivy tlakových vln vyvolaných střelou a šokové účinky jsou rozsáhlejší a hlubší. Uvádí se, že významný hydroefekt vzniká při pronikání střely organizmem až při rychlosti vyšší než 650 až 700 m/s.

Jestliže zopakujeme předchozí stručný úvod, lze konstatovat, že ranivé a zastavovací účinky závisí na velikosti dopadové energie, velikosti průřezu střely, hmotnosti střely a velikosti dopadové rychlosti střely přímo úměrně. Čím je energie, průměr střely, hmotnost a rychlost střely vyšší, tím jsou i ranivé účinky vyšší.

Pro objektivitu porovnání vždy porovnáváme náboje se střelami stejné nebo obdobné konstrukce. Logickou otázkou při porovnání ranivosti a zastavovací schopnosti dvou nábojů může být porovnání, kde jeden má vyšší hmotnost střely, ale nižší rychlost a druhý náboj bude mít lehčí střelu s vyšší rychlostí; tedy otázka podílu jednotlivých činitelů v celkovém komplexu působení. Může nastat situace, že dva různé náboje mají stejnou energii. Jeden ji dosáhne vysokou rychlostí střely a druhý velkou hmotností střely. Který náboj má vyšší okamžitou ranivost? Tuto otázku si kladla řada konstruktérů loveckého střeliva a zejména jeho uživatelů, lovců větší, velké a nebezpečné zvěře, kteří hledali způsob objektivního porovnání, které by vyčerpávajícím, ale jednoduchým způsobem dokázalo odpovědět na položené otázky ranivosti nábojů s různou hmotností a různou rychlostí střel a také vyloučilo nesprávné zobecňování osobních a individuálních zkušeností z lovů za neopakovatelných podmínek.

Pro porovnání ranivých a zejména zastavovacích účinků, čímž rozumíme zlomení zvěře v ohni a zabránění odbíhaní i se zraněním, které způsobí až pozdější smrt, se vyvinuly v USA některé porovnávací metody pomocí výpočtu tzv. ranivých indexů.

U nábojů pro bezpečnostní složky se počítá tzv. relative stopping power index (RSPI) - index relativní zastavovací síly. Tento index se počítá pro různé druhy střel.

V lovectví se začal v USA používat jiný ukazatel, který umožňuje velmi jednoduše a objektivně porovnat ranivost a zastavovací schopnost různých nábojů.

Tímto ukazatelem je tzv. Taylor Knock Out Index - volně přeloženo s použitím mysliveckých výrazů to je „Taylorův index zlomení v ohni“, ve zkratce (TKO), který se objevuje stále častěji v balistických tabulkách nebo jiných podkladech o střelivu.

Matematicky je koeficient TKO prostým součinem hmotnosti střely, její rychlosti a jejího průměru. TKO = m .v . p/1000, kdy m = hmotnost střely v gramech, v = rychlost střely v m s 1 ve vzdálenosti, ve které TKO sledujeme, p = průměr střely v m .

Pro další ráže, případně hmotnosti střel, si může každý uživatel provést výpočet TKO jednoduše sám na základě údajů z balistických tabulek. Upozornění: TKO v tabulce je počítaný v jednotkách SI; podklady z USA jsou počítány v lbs a ft a tedy je nutné hodnoty pro porovnání a vypovídací schopnost přepočítat ve stejných jednotkách.

Z tabulky je zřejmý velmi nízký TKO u ráže 223 Remington a tedy indikuje její velmi nespolehlivou a nevyrovnanou okamžitou ranivost na střední a větší zvěř.

Za pozornost naopak stojí poměrně vysoký index TKO u ráže 8 x 57 JS. U ráže 9,3 x 74 R je index ranivosti již v oblasti požadavků na tropické ráže.

Po zahájení objektivního porovnávání ranivosti jednotlivých ráží a i po vyhodnocení širších zkušeností se za dostatečně výkonné ráže, pro lov zvěře velikosti běžné evropské zvěře, považují náboje s TKO100m větším než 40 a průměrem střely větším než 6 mm. Analogicky je v některých evropských zemích povolen odstřel větší spárkaté zvěře pouze střelou o větším průměru než 6,5 mm. Ráže 5,6 mm se tak odsouvají k lovu jen skutečně malé zvěře a nebo pouze k terčové střelbě.

V USA je střelectví a lov jedním z nejrozšířenějších sportů a všem aspektům účinků střelby je všeobecně věnována mimořádná pozornost, jak u výrobců, tak i u střelců a lovců. V mnoha směrech jsou trendy z USA šířeny a stávají se důležitými měřítky i v ostatních částech světa. I když i u nás ve vojenství, zejména u velkorážných zbraní, se používají různé výpočty účinků střelby, je ukazatel TKO v našem loveckém střelectví pojmem zcela novým. Vzhledem k tomu, že při lovecké praxi v zahraničí se propočet, zejména při lovu větší zvěře, velmi osvědčil, doporučuji jej k pozornosti i našim myslivcům.

Výpočet TKO umožňuje skutečně objektivní porovnání účinků jednotlivých ráží a je měřítkem pro ukončení mnohých, často velmi subjektivních diskusí o účincích a ranivosti jednotlivých ráží.

©Dr.Ing.Jiří HANÁK