Krávy nemají to štěstí

Veterináři se vůbec nediví rozhořčení lidí, kteří se setkají s nevhodným zacházením se zvířaty. "Slovo nevhodné je v některých případech slabý výraz," říká Josef Duben, mluvčí Státní veterinární správy. Veterináři se snaží týrání zvířat zabránit přísnějšími kontrolami chovů. "Pokud nám nějaký chovatel nenahlásí během půl roku žádnou změnu ve stádě, tedy ani úbytek, ani přírůstek, je to podezřelé a jdeme se tam podívat. Po půl roce také chodí inspektoři krajských veterinárních správ tam, kde již měli v minulosti nějaký problém," vysvětluje Duben.

Jinak se inspektoři dostanou do jednoho chovu v průměru jednou za rok. Často je na nějaké nedostatky upozorní všímaví občané. "Bývá to na sklonku zimy u volných chovů, které se týkají masných plemen. K nim soukromý veterinární lékař přichází méně často než k dojnicím," uvádí Duben.

Horší péče majitelů o zvířata, která jsou ve výběhu, je v zimě podle něj daná i počasím. Když je hodně sněhu, je ztížené i zavážení krmení, lidem se za zvířaty nechce, a jedno stádo dokonce napadli i krkavci.

"To je však spíše neobvyklá záležitost, uvážíme-li, že v celém Česku poslední dobou hnízdí něco kolem stovky párů těchto ptáků,"podotkl mluvčí. U volně ustájených zvířat platí pro chovatele povinnosti podle veterinárního zákona. Stádo musí mít například přístřešek, kam se může schovat, i přístup ke krmivu a vodě. Volně se mají chovat plemena, která jsou k tomu určená, například skotský náhorní skot nebo hereford.

Normálně by se kráva mohla dožít více než deseti let. Ale dojnice většinou při intenzivním "využívání" nepřežijí dva až tři roky, masná plemena se porážejí většinou v třiceti měsících. Důvodem jsou obavy z nemoci šílených krav – BSE.

Podle zákona je zvíře (nejen hospodářské, ale například i psi) stále věc. "Není to ale proto, aby s ním mohl člověk zacházet, jak chce, ale proto, aby bylo možné majitele popohnat při špatném zacházení se zvířetem k odpovědnosti. Je to podobné jako s autem, i když se to někomu může zdát nesrovnatelné.

Majitel s ním musí jezdit jen podle předpisů a jen když k tomu má oprávnění. Se zvířetem je to stejné. A pokud někdo prostřednictvím zvířete někomu uškodí, může dostat pokutu, trest odnětí svobody nebo zákaz chovu. Všechny tyto případy už se staly," vysvětlil Josef Duben. Něco jako "řidičák" na zvířata ale ve skutečnosti neexistuje.

Redukce krkavců, nebo chovatelů?

Sledoval jsem televizní reportáž o právě narozených telátkách, vysílených mrazem, která napadají krkavci a uklovávají je k smrti. Viděl jsem i otřesné snímky mrtvých telat, vytahovaných ze závějí. Jejich chovatel se dovolával pomoci státu a redukce krkavců. Pamatuji si, jak staří sedláci mívali houně, jimiž přikrývali své koně, aby neprochladli, jak se starali, aby dobytek žil v čistotě, jak zateplovali na zimu slámou okna stájí. Většina selského lidu se zvířaty žila, pečovala o ně, narození hříběte či telátka byla radostná událost celé rodiny.

V jakém světě to dnes žijeme? Často vidíme stáje s vytlučenými okny, zatímco "otužilý" dobytek přebývá i v těch největších mrazech na "pastvinách" obehnaných dráty s elektrickým proudem, bez možnosti jakéhokoliv úkrytu, bez žrádla a vody. Jak dlouho ještě budete, páni pseudochovatelé, zneužívat trpělivosti lidí, kteří mají soucit se živou i neživou přírodou, chrání ji a šetří pro další generace? Respektujete vůbec právní či etické chovatelské normy? O normách lidských nemluvě.

Nemám nic proti redukci přemnožených krkavců, měla by ovšem jít ruku v ruce s redukcí takových chovatelů, kteří zvířata týrají a ještě se dožadují pomoci státu.

Ivo Apetauer, Strakonice

MARIE VAŠÍČKOVÁ