Populační dynamika některých druhů šelem

RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.

Mezi naše nejběžnější šelmy patří především liška, dále oba druhy kun, jezevec, tchoř a v poslední době stále častější psík mývalovitý. V průběhu let u všech těchto druhů došlo ke změnám v jejich populační hustotě, převážně v souvislosti se změnami životního prostředí a v neposlední řadě i se zásahy člověka do jejich způsobu života. Dochází k postupným změnám ve skladbě a rozsahu zemědělské výroby, druhové a věkové úpravě lesních porostů a v souvislosti s tím vším i ke změnám potravní nabídky pro predátory.

Kuna lesní

Areál rozšíření kuny lesní je hlavně v Evropě, z toho v nejvyšší koncentraci převážně v severních oblastech. Mimo souvislé lesní oblasti, tvořené jak jehličnatými tak i smíšenými porosty, se vyskytuje minimálně. Nejčastěji loví ve vyšším stromovém patru, kde se zaměřuje hlavně na lov veverek, plchů a ptáků. V létě a na podzim velmi výrazně stoupá příjem i rostlinné potravy, hlavně třešní, jahod, později i borůvek, ostružin a jeřabin.

Na výši jejich stavů můžeme usuzovat převážně z početnosti odlovů. Na Pardubicku, kde 60 % plochy má zemědělský charakter a souvislé lesní komplexy jsou pouze na jeho okrajových oblastech a představují pouze 18 % plochy okresu, se v letech 1988 až 1992 ročně lovilo okolo 60 kun lesních. Zajímavé ale je, že nebyl rozdíl ve výši odlovů v lesních komplexech nebo v remízkách, větrolamech roztroušených v zemědělské krajině.

V letech 1993 až 1996 (graf č. 1) se jejich úlovky zvýšily na roční ulovitelnost okolo 110 kusů. Potom se úlovky začaly postupně snižovat, až v roce 2003 klesly na pouhých 46 jedinců, přičemž nejvýraznější snížení úlovků spadalo na poslední dva roky.

Kuna skalní

Tato kuna má svůj areál výskytu umístěn poněkud jižněji než kuna lesní, je tedy teplomilnější a zasahuje i do části Asie. V místech společného výskytu v přírodě se obě kuny navzájem vyhýbají a je pravděpodobné, že dominantnější v tomto vztahu je kuna skalní. Pro ni je také charakteristický biotop osídlení lesostep, netlačí se do souvislých lesních komplexů, ale přednostně osídluje roztroušenou stromovou zeleň v kulturní krajině, ale i lidská sídla. Kuna skalní také přednostně loví na zemi či v nízkém keřovém a spodním stromovém patře, ve vysokých stromových polohách loví méně často. Hlavní živočišnou potravou jsou myšovití hlodavci, ptáci, ráda vybírá vejce (např. i dravcům a sovám). U lidských sídel loví nejrůznější synantropní živočichy, jako jsou myši, potkani, holubi, kosi, špačci, vrabci a také často konzumuje kuchyňské odpadky. Opět v letních a podzimních měsících, stejně jako kuna lesní, se specializuje na sběr plodů a to i švestek, jablek, hrušek a dalšího ovoce, které je pěstováno na zahradách. V té době může u ní podíl ovoce v potravě dosáhnout až 90 %. Proti kuně lesní, která má lovecký okruh relativně stálý, kuna skalní se může za potravou vzdálit od svého loveckého okrsku na více než jeden kilometr.

Opět velikost stavů v přírodě je nejlépe hodnotit podle výše ročních úlovků. Na Pardubicku v letech 1988 až 1990 byla výše úlovků prakticky shodná jako u kuny lesní. V následujících letech do roku 1995 (graf č. 1) se její ulovitelnost zvýšila na úroveň kuny lesní, a potom nastalo výrazné zvyšovaní její populační hustoty. V letech 1996 až 1998 bylo uloveno 1,7x více kun skalních než lesních a v letech 1999 až 2001 již přesah ulovitelnosti kuny skalní nad kunou lesní byl vyšší 2,4x a v posledních dvou letech již více než trojnásobný. Kuna skalní, která byla dříve lovena převážně v blízkosti lidských obydlí, je také v současnosti lovena běžně v remízkách, větrolamech a podobné roztroušené zeleni, které byly dříve osídleny hlavně kunou lesní.

Další hodnocení populačních hustot těchto dvou druhů kun bude velmi obtížné, protože v novém statistickém výkazu (Roční výkaz o honitbách, stavu a lovu zvěře, Mysl-1-01 se již nevede rozlišení obou druhů. Nemohu pochopit, proč k této změně došlo. Je to snad nedůvěra k tomu, že by myslivečtí hospodáři byli natolik nedostatečně odborně vyspělí, aby nebyli schopni tyto dva druhy rozpoznat?

Tchoř tmavý

Areál jeho rozšíření zahrnuje pouze Evropu. Vyskytuje se hlavně v oblastech stepního charakteru, často v blízkosti vod. Loví hlavně na zemi, na stromech potravu nevyhledává. Velmi dobře plave a je schopen kořist pronásledovat i lovit pod vodou. Někteří jedinci jsou schopni se specializovat na lov obojživelníků, hlavně žab, ze kterých si vytvářejí na zimu velmi objemné potravní zásoby (po překousnutí míchy v zátylku žába neuhyne, snižuje na minimum metabolismus a není schopna se pohybovat). Často se vyskytuje v blízkosti lidských sídel, kde se živí stejným způsobem jako kuna skalní. V době, kdy se v krajině vyskytovaly kolonie králíků, byly předmětem jeho častého lovu. V kulturní krajině nejraději osidloval stohy slámy, kde mu ale v současné době výrazně konkuruje liška.

Jeho stavy v přírodě opět nejlépe zviditelní výše ročních úlovků. Výše úlovků v letech 1988 až 1990 byla na Pardubicku jak u obou druhů kun, tak i u tchoře prakticky shodná (graf č. 1). V dalších letech již ale můžeme pozorovat postupný pokles jeho úlovků, až v letech mezi rokem 1997 až 2001 bylo ročně uloveno průměrně okolo 26 tchořů, tj. pouze 46 % původní slovitelnosti. Za poslední dva roky (2002 a 2003) již bylo uloveno pouze devět tchořů. Ukazuje se celkem jasně, že tchoř tmavý z naší přírody rychle mizí, ačkoliv konkrétně Pardubicko svým zemědělským charakterem by pro jeho rozšíření mělo být optimální. Výrazným nedostatkem je ale skutečnost, že v polních oblastech došlo a nadále dochází k likvidaci přirozených vodotečí a jejich regulaci, jistě se výrazně na snížení stavů tchoře podílí i přemnožená liška, která jej jednak loví, jednak ho vytěsnila ze stohů, kde měl nejlepší podmínky k reprodukci.

VZTAHY V POPULAČNÍ DYNAMICE MALÝCH ŠELEM

Opět na základě slovitelnosti můžeme stanovit i přibližnou hustotou všech těchto šelmiček na určitou plochu. Sečetl jsem roční úlovky obou kun a tchoře a tuto celkovou ulovitelnost přepočetl na tisíc hektarů. Získáme tak číslo, které stanovuje průměrný počet těchto ulovených šelem na 1000 hektarů plochy okresu.

Průměrná ulovitelnost těchto lasicovitých šelem v okrese za roky 1988 až 2003 dosáhla hodnoty 3,22 kusy/1000 ha. V jednotlivých letech se tato hodnota pohybuje v rozpětí od 2,6 do 3,9 kusů/1000 ha (graf č. 1). Z tohoto porovnání tedy vyplývá, že ačkoliv dochází k výrazným změnám v hustotě jednotlivých druhů lasicovitých šelem (vzestup kuny skalní, snížení kuny lesní a téměř vymizení tchoře tmavého), jejich celková hustota na určitou plochu je zachována. Znamená to, že v kulturní krajině se na úkor tchoře nejprve rozšiřovaly obě populace kun a v poslední době převažuje již pouze nárůst kuny skalní. Můžeme také předpokládat, že omezujícím faktorem může být i potravní nabídka, která limituje rozšíření těchto šelem, takže jejich celková populační hustota se nezvyšuje.

Liška obecná

Rozšířena je po celé Evropě, Asii a velké části Afriky v lesních i polních oblastech, často i v porostech okolo vodních ploch. Loví pouze na zemi a to hlavně myšovité hlodavce, ptáky, hmyz apod., v době odchovu mláďat i větší zvěř jako zajíce, bažanty a srnčata. Loví ale i jiná zvířata, např. ondatry, nutrie, menší šelmy, domácí zvířata (slepice, králíky) apod. Ke konci léta a na podzim jako většina šelem se specializuje na sběr plodů a ovoce (maliny, borůvky, třešně, brusinky, hrozny apod.).

Její roční ulovitelnost na Pardubicku (graf č. 2) do roku 1988 nepřesáhla 200 kusů, v letech 1988 až 1992 se již pohybovala mezi 240 až 350 kusy a nejvíce úlovků v těchto letech pocházelo z honiteb lesních a smíšených. V dalších letech (1993 až 1997) stoupla její roční ulovitelnost průměrně na 470 kusů a na zvýšení se hlavně podílely úlovky z polních honiteb. Od roku 1998 již ale zaznamenáváme výrazný vzestup stavů a tím i odlovů ve všech honitbách. V roce 1998 se za rok ulovilo již 577 lišek a do roku 2001 tato hodnota stoupla na 701 lišku. Po tomto maximu došlo k výraznému snížení odlovů, takže v roce 2003 již bylo uloveno pouze 415 lišek, tj. méně než v roce 1993, od kdy můžeme pozorovat vzestup populační hustoty.

V letech, kdy došlo k nejvýraznějšímu zvýšení jejich stavů a tím i odlovů, byly lišky loveny prakticky ve všech honitbách okresu a, na rozdíl od počátečních hodnot, nejvíce jich bylo uloveno v polních honitbách. Na 1000 hektarů plochy okresu do roku 1992 se ročně lovily dvě až čtyři lišky, potom do roku 1997 již přes šest lišek a nejvíce v letech 1998 až 2001 - osm lišek. Od roku 1993 byla v okrese pravidelně prováděna orální vakcinace lišek proti vzteklině. Nárůst liščí populace začal již v předchozích letech, je tedy pravděpodobné, že postupným zvýšeným ozdravováním byla dynamika růstu její populace pouze podpořena, ale nebyla hlavní příčinou. Je pravděpodobnější, že v nastartování růstu počtu liščí populace sehrála hlavní roli potravní nabídka - hlavně vypouštění uměle odchovaných bažantů. Velkou roli jistě sehrála i skutečnost, že lišky se začaly stále lépe přizpůsobovat polním podmínkám (budování nor v nefunkčním melioračním zařízení, ve stozích slámy a nakonec hrabání nor uprostřed velkých polních lánů). Příčina snížení stavů v posledních dvou létech je zatím těžko vysvětlitelná.

Jezevec lesní

Obývá převážně lesnaté oblasti Evropy a Asie. Potravu tvoří drobní hlodavci, žáby, hadi, vybírá vejce na zemi hnízdících ptáků, nepohrdne ani padlinami. Jako ostatní šelmy spotřebovává i lesní plody (hlavně borůvky) různé ovoce, ale i kořínky.

Na Pardubicku byl loven velmi sporadicky v některých lesních honitbách. Teprve v posledních dvou letech jich bylo sloveno poněkud více, zvláště z toho důvodu, že došlo k jeho rozšíření nejen do smíšených honiteb, ale i do čistě polních honiteb.

Psík mývalovitý

Jeho původním domovem jsou oblasti Dálného východu, Japonsko, Korea a Poamuří. Vysazen byl v evropské části Ruska, odkud pronikl dále na Ukrajinu, do Polska, na Slovensko a dále až do Čech. Žije převážně v blízkosti vod, kde jsou listnaté nebo smíšené porosty. Na rozdíl od většiny ostatních šelem žije důsledně v páru a na zimu si vyhrabává mělkou noru, ve které se ukládá k přerušovanému spánku. Potravu tvoří myši, hraboši, ptáci, vybírá vejce (dovede dosti zručně šplhat po stromech), nepohrdne ani padlinami. Opět jako ostatní šelmy se živí různými plody a ovocem.

Na Pardubicku bylo evidováno prvé ulovení tohoto druhu v roce 1989 a další až v roce 2000. V posledních dvou letech se ale jejich populační hustota velmi výrazně zvýšila, v roce 2002 byli uloveni tři a v roce 2003 již sedm jedinců.

NOREK AMERICKÝ (MINK)

Původním domovem je Severní Amerika, do Evropy se začal rozšiřovat do farmových chovů jako kožešinové zvíře. Zvířata, kterým se podařilo z těchto farem uniknout, v podmínkách klimatu Evropy velmi dobře přežívají a v současné době již vytvářejí ucelené divoké populace. Také v Čechách jsou již jejich populace velmi pevné a k nejvýraznějšímu posílení došlo před několika lety, kdy byly z ekonomických a etických důvodů likvidovány některé kožešinové farmy. Norci jsou velmi výrazně vázáni na vodu, ryby a vodní ptáci tvoří hlavní složky jejich potravy. Loví i různé hlodavce a hmyz (často plení hnízda čmeláků), vybírají ptačí vejce.

Protože v našich podmínkách není mink řazen mezi lovnou zvěř, nejsou žádné oficiální informace o jeho lovu a tím i o možné populační hustotě. Pouze z nepodložených informací je možno soudit, že jejich rozšíření je poměrně velké a v některých oblastech, kde byly řeky zachovány v původních neregulovaných korytech, je jejich populační hustota dosti značná. Myslím, že by bylo vhodné, tak jako v mnoha jiných zemích, zařadit tento druh mezi lovnou zvěř, aby bylo možno tyto informace konkretizovat a na jejich základě jeho stavy udržovat na optimální výši.

Soustavná hodnocení statistických údajů o výsledcích lovu jsou významným činitelem k hodnocení změn v populační dynamice různých druhů lovné zvěře. Podmínkou ale je, aby hodnocení bylo prováděno na stále stejném okrsku a za použití neměnných metod získávání číselných podkladů, protože pouze tak je možno docílit odborně hodnotitelných výsledků.