Navštívili jsme…

Navštívili jsme…

OMS Zlín

Připravili Ing. Kamila KAASOVÁ a Ing. Jiří KASINA

Okresní myslivecký spolek ve Zlíně funguje již dlouhá léta na slušné úrovni. Vypravili jsme se tedy na návštěvu, abychom se o něm dozvěděli více.. Ve svém sídle nás přijali a hovořili s námi předseda Dr. Ing. František Libosvár, jednatel Ing. Jaroslav Šarman a předseda kulturně propagační komise pan Zdeněk Kögler. Na závěr se k nám přidala ještě paní Králová, nejstarší adeptka letošního kurzu, která se vrátila z USA a hned se zapojila do myslivosti…

Sídlíte na velmi pěkném a strategickém místě, dokonce máte hned vedle sekretariátu střelnici, nacházela se tu budova OMS vždy?

Nenacházela. Nastíním trochu historii našeho sídla - v roce 1990 jsme se o sekretariát přišli, měli jsme ve městě malou kancelář, spíše takový brloh, a i z toho jsme se museli vystěhovat. Nějaký čas jsme se přesunovali z místa na místo, až jsme se jednoho dne rozhodli, že by bylo dobré získat zpět tuto střelnici, která nám myslivcům kdysi patřila. Bylo však nutné se o ni soudit. Měli jsme s ní problémy již od začátku, od jejího zbudování. Založil jí v roce 1932 Tomáš Baťa, který myslivosti velmi fandil. V té době byl předsedou OMS Zlín pan Hynek Babirád, byl také vrchní správce Baťových lesů. Na střelnici se tenkrát pořádaly dokonce republikové závody v brokové střelbě. Byla to střelnice velmi slavná. V roce 1945 přešla z majetku Tomáše Bati na Jana, toho odsoudili, takže propadla státu. Nic se pro nás nezměnilo, stříleli jsme tu dál. V roce 1948 byla svěřena myslivcům do trvalého užívání. Objekt stále užíváme a chceme jej odkoupit a snažíme se vyjednat nižší cenu. Vykoupíme jej však i za současnou, kdybychom neuspěli v jednání, na tomto místě nám velmi záleží. Do naší budovy jsme zachránili i mnoho věcí z mysliveckého majetku, který se někde rušil, takže její vybavení je skutečně stylové.

Tato budova neslouží jen jako sekretariát, máme tu učebnu, konají se zde zkoušky adeptů, slouží i pro práci s dětmi, pořádaly se tu i akce pro postižené děti. Je tu zázemí, společenská místnost, inspekční pokoj. Myslivci si sem chodí kupovat knížky, granule pro psy a další materiál. Kynologové zde mají umělou noru, pořádají se tu svody. I střelci si přijdou na své, chodí sem střílet myslivci, policisté i veřejnost. Skutečně toto místo využíváme maximálně.

Povíte nám nyní blíže o práci jednotlivých komisí? Můžeme začít u myslivecké.

Pravidelně pořádáme chovatelskou přehlídku trofejí. Zúčastňuje se každý rok i profesor Hromas. V květnu se koná přehlídka a měsíc před ní hodnocení trofejí. Při každé přehlídce vychází podrobný, obsahově i graficky velmi pěkně zpracovaný katalog. Máme již dlouholetou dobrou spolupráci s firmou, která nám tento katalog vyrábí. Přehlídky se snažíme pořádat pokaždé jinde, aby se sdružení vystřídala. Příprava přehlídky je náročná, včetně hodnocení trofejí. Díky tomu, že je příští rok třeba uskutečnit přehlídku do konce února, sdružení, které jí chtělo zajistit původně, nemá v té době volné prostory, takže bude probíhat ve Vizovicích v termínu 5. až 7. 3. 2005.

Myslivecká komise také zajišťuje podávání medikovaného krmiva. V tomto směru nám pomáhá i krajský úřad, přispívá nám částkou na nákup léčiva. Není to tedy pro myslivecká sdružení tak nákladné.

Dosahujete nějakých medailových ohodnocení u trofejí?

Každoročně máme několik medailových trofejí. Nejlepší trofeje pocházejí z obory Títěž, daňci hodnocení na 200 a více bodů. Je to obora, která má 202,1 ha, když byla před dvaceti lety založena, mnozí nevěřili, že z ní bude nějaký užitek, ale výsledky jsou skvělé. I z uniklých daňků se založila výborná populace.

Jakou máte spolupráci s pověřenými obcemi? Nebyly tu snahy rozmělnit přehlídku trofejí do více míst v jednom roce?

Zatím k ničemu takovému nedošlo, spolupráce s obcemi je velmi dobrá, se čtyřmi je dokonce výborná. Některé zástupce pověřených obcí máme mezi našimi lektory. Založili jsme v rámci kraje takzvanou krajskou koordinační radu ze zástupců okresů Zlín, Uherské Hradiště, Vsetín a Kroměříž. Schůzky zajišťuje vždy jeden z OMS. Takové setkání bývá slavnostní akce. Na setkání krajské koordinační rady někdy zveme i zástupce pověřených obcí. Vedoucího pracovníka krajského úřadu na oboru zemědělství, myslivosti, rybářství a včelařství máme u nás v dozorčí komisi. Dalšího pracovníka krajského úřadu, Ing. Mudráka, který pracuje v oboru myslivosti, máme v myslivecké radě.

Státní správa tedy u Vás funguje a komunikuje dobře, co myslivecká sdružení? Máte uzavřené smlouvy o spolupráci?

Smlouvy o spolupráci zatím nemáme, připravili jsme je po vzoru Vsetína, kde je má pan jednatel Janoušek velice precizně zpracované, ale zatím nejsou v platnosti. Jinak sdružení komunikují a spolupracují dobře, jen občas nám někdo zapomene oznámit, že změnili členy ve výboru, pak třeba obesíláme hospodáře kvůli přehlídce trofejí a stane se, že dopis přijde někomu jinému. Někdy si také informace mezi sebou nepředají. Jinak je ale spolupráce velice dobrá, máme tu sto honiteb a nemáme s žádnou problémy. Snažíme se rozvinout komunikaci po internetu, snad se tato forma spolupráce rozvine více. Na pořádání přehlídky trofejí se nám vždy sdružení aktivně hlásí. S umisťováním adeptů také problémy nemáme, protože většinou pocházejí adepti z rodin myslivců nebo z příslušné vesnice. Pokud jsou z města a nemají tu kontakty, snažíme se jim pomoci tak, že zajistíme absolvování odborné praxe v některé z blízkých honiteb. Přijetí za člena jim zajistit nemůžeme, to již záleží hlavně na nich.

Čím se zabývá kulturně propagační komise? Zapojujete se nějak do kulturního života v regionu? Propagujete myslivost v místních médiích?

Tato komise se zabývá hlavně pořádáním kurzů pro adepty. Probíhají každoročně, pravidelně máme v posledních patnácti letech kolem padesáti zájemců o první lovecký lístek. Letos jich šlo ke zkouškám padesát tři. V lednu končíme další kurz a ke zkouškám by se mělo dostavit 40 adeptů. Letos jsme měli tři zkušební senáty, dva z našeho OMS a třetí z Uherského Hradiště. Snažíme se senáty obměňovat kvůli objektivnosti. Také naši lektoři absolvovali školení lektorů a zkušebních komisařů v Olomouci a Bzenci. Snažíme se adeptům vytvořit co nejlepší podmínky pro výuku i pro roční praxi, aby se mohli důkladně připravit na zkoušky.

Věnujeme se i dětem, našim mladým myslivcům. Uspořádali jsme pro ně letos soutěž „O Zlatou srnčí trofej“. Oslovili jsme za tím účelem školy, lidi, kteří mají bohaté zkušenosti i myslivecká sdružení ve snaze uspořádat tuto soutěž pro děti co nejzajímavější. Otázky jsme stáhli z internetu, podle kategorií, a trochu jsme si je pro naše podmínky upravili. Soutěž se skládala z poznávačky a testu. Zúčastnilo se jí dvanáct dětí. Není to sice moc, ale jsme rádi, že jsme tuto tradici znovu založili. Chceme v ní i nadále pokračovat. Abychom mohli myslivost zachovat do dalších let a obhájit její pozici, musíme si vychovávat mladé myslivce. Kromě této soutěže na regionální úrovni pořádají myslivecká sdružení dětské dny a společenské akce v příslušných obcích. Chystáme na jaro velmi zajímavou kulturní a mysliveckou akci setkání mysliveckých spisovatelů v Halenkovicích. Bližší informace o programu a přesném termínu konání se všichni zájemci dozví na stránkách Myslivosti.

Pořádáte nějaké koncerty nebo plesy?

Myslivecké sdružení v Lukově pořádá okresní myslivecký ples. V této obci je velký kulturní dům, který skýtá dostatečné prostory a zázemí. Zajišťují i autobusovou dopravu na ples. Tento ples se již stal tradicí a velmi důstojně reprezentuje mysliveckou kulturu.

Vrátíme se ještě na chvíli k práci s dětmi. Fungují tu nějaké kroužky mladých myslivců?

Fungují, ale je jich málo, dříve to bylo daleko lepší, při každé škole byl kroužek, spousta učitelů se věnovala mladým myslivcům, dnes chybí čas i nadšení. Je to zřejmě celorepublikový problém. Rádi bychom to ale změnili. Chceme na výchovu klást větší důraz, začít více pracovat s dětmi, zkvalitnit vzdělání adeptů, zajistit dobrou úroveň lektorů. Soustavné vzdělávání je velmi důležité. Chceme odbornost myslivců a hlavně mysliveckých funkcionářů dostat a udržet na vysoké úrovni. Za finanční podpory kraje proběhly semináře o zákonech souvisejících s myslivostí a o černé zvěři, zorganizovala je firma, která se specializuje na pořádání seminářů. Pro příští rok jsme se ale rozhodli, že si začneme semináře a školení organizovat sami, na okresech Vsetín, Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště. Od krajského úřadu máme na tyto akce přislíbeny dotace. Je naším cílem pořádat regionální semináře, které chceme věnovat místní problematice. Samozřejmě budeme pokračovat ve vzdělávání hospodářů a předsedů a chceme působit na vzdělávání všech členů myslivecké jednoty. Celkem máme na OMS Zlín 1790 členů. V celém Zlínském kraji je to přes sedm a půl tisíce členů ČMMJ.

Jak se veřejnost o vašich aktivitách dozví? Spolupracujete se zdejšími médii?

Spolupracujeme s redaktory Zlínských novin. Samozřejmě se objevují i články rozporuplné, ale s tím nic nenaděláme. O našich akcích se objevují články nejen v místním tisku, máme také svůj vlastní Zpravodaj, který posíláme na myslivecká sdružení. Jsou v něm zprávy z jednotlivých komisí, také o akcích, které se chystají a které proběhly, píšeme tam mysliveckým sdružením co jim nabízíme a naopak, co od nich vyžadujeme.

Jaké je složení adeptů? Jsou mezi nimi i ženy?

V posledních 10-15 letech je v kurzu vždy nějaká žena, už jich bylo v jednom kurzu osm, jinak průměrně 2-3.

Vyskytuje se tu nějaká konkurence v pořádání zkoušek adeptů?

Konkurenci ve formě odborných středních škol zde nemáme. Všichni potenciální uchazeči tak absolvují kurz u nás.

Mohli byste nám povědět něco o kynologii v okrese Zlín? Jaké kynologické akce pořádáte?

Kynologie v okrese Zlín vzkvétá, máme tu mnoho nadšených kynologů a v průběhu roku se uskuteční mnoho kynologických akcí. Na jaře začínáme jarním svodem, v průběhu roku se potom konají veškeré zkoušky, letos jsme měli i lesní zkoušky ohařů, příští rok budou také, každý rok pořádáme barvářské a lesní zkoušky malých plemen, letos byly poprvé se zadáváním titulu CACT, protože z kynologické komise byl zájem, abychom dělali nějakou větší akci, pojmenovali jsme ji jako soutěž o Lesní pohár. Také se u nás letos uskutečnil celorepublikový sraz chovatelů velšpringršpanělů. Kynologické akce probíhají stále ve stejných honitbách kvůli množství zvěře. Asi jako všude máme problémy s drobnou zvěří, ale naštěstí tu máme tři honitby, kde je drobné zvěře dostatek, což je důležité hlavně pro ohaře. Jedná se o honitby mysliveckých sdružení MS Tečovice, MS Háj-Mysločovice a MS Skalka - Otrokovice. Je s nimi výborná spolupráce. Hledáme i další lokality pro pořádání zkoušek, abychom nezatěžovali stále stejné lokality. V příštím roce chystáme i speciální zkoušky z vodní práce v honitbě MS Lukov-Vlčková, kde probíhal letos již zmíněný Lesní pohár. Členové kynologické komise pomáhají při zajišťování všech těchto kynologických akcí, také zájemcům poradí a pomáhají s výcvikem. Většina jich působí jako rozhodčí. Vedoucí kynologické komise je Karel Růžička, který je rozhodčí z výkonu a také vynikající vůdce a chovatel.

Máte rozhodčích dostatek?

Vždy záleží na počtu přihlášených psů na zkoušky. Máme mnoho rozhodčích, kteří sami vodí psy, což je velmi dobré, protože bez praktické zkušenosti určitě rozhodčí nemá takovou úroveň. Ale pokud vedou, nemohou zároveň posuzovat. Pokud nám tedy rozhodčí chybí, pozveme je z okolních OMS, i v tomto máme výbornou spolupráci v rámci kraje.

Přibývají Vám mladí rozhodčí? Máte nějaké čekatele?

V letošním roce nemáme, ale v příštím roce budou čtyři, dva úplně noví, z toho jedna dáma, a dva si budou rozšiřovat kvalifikaci. Takže se naše soběstačnost opět vylepší.

Jsou dostatečné počty psů na sdružení?

To je problematičtější. V některých MS není přístup k této problematice odpovídající, ani na společné hony si neopatří dostatek lovecky upotřebitelných psů. Ale to už je spíše otázka státní správy, která by na toto měla dohlížet.

Říkali jste, že máte problémy s drobnou zvěří, jaké jsou stavy ostatních druhů zvěře?

Hlavní zvěří je u nás ještě stále zvěř srnčí. Náš okres je rozdělen na dvě lokality horskou část, Valašskoklobouckou, tam nikdy drobné zvěře moc nebývalo a teď už tam není skoro žádná, zato tam žije jelení zvěř, daňčí, mufloní a černá. Byla tu založena oblast chovu jelení zvěře, která se dnes obnovuje.V jedné oblasti byl dříve vypuštěn i jelenec viržinský, bohužel však doplatil na nekázeň některých lovců. Druhá část, o které jsme se bavili v souvislosti se zkouškami lovecké upotřebitelnosti psů, tedy Tečovice, Mysločovice a také Otrokovice, to je oblast, kde je více drobné zvěře, udržují se tam slušné stavy zajíců, bažantů. Dalo by se říci, že jsou zde stavy drobné zvěře průměrné.

Zabýváte se nebo zabývali jste se umělým vypouštěním nějakého druhu zvěře?

Měli jsme odchovnu bažantů, zjistili jsme však, že je takovýto odchov ekonomicky velmi nevýhodný. Náklady na odchov bažantů jsou dnes příliš vysoké a pro běžné myslivce finančně neúnosné. Měli bychom tedy dělat všechno proto, abychom zvelebili divoké chovy.

Je známo, že tady na Zlínsku máte velmi kladný přístup k ekologii a k ozeleňování krajiny. Mohli byste nám povědět, jak se zdejší myslivci zapojují do péče o krajinu?

Naše krajina je v rámci republiky poměrně zachovalá, nachází se zde chráněné oblasti Bílé Karpaty, Vlára. Máme tu dokonce raritu lokalitu, kde se divoce vyskytuje bažant královský, v okolí Tlumačova. Snažíme se například zvěři vysazovat původní ovocné stromy. Předseda naší myslivecké komise je lesní inženýr a má svoji soukromou lesní správu, v rámci té vysazují a realizují územní systém ekologické stability. Sázejí původní valašské odrůdy dřevin i ovocných stromů, což je pro zvěř velmi prospěšné. I když je krajina poměrně zachovalá, snažíme se jí pomáhat, jak to jen jde. Chceme zahájit kampaň na očistu krajiny, na zlikvidování divokých skládek, které zatěžují krajinu nejen u nás, ale v celé republice.

Snažíte se tedy zapojit i myslivecká sdružení do zvelebování krajiny, do výsadby?

Záleží na jednotlivých sdruženích, například v Halenkovicích se myslivci dohodli se starostou, bylo vysazeno takzvané biocentrum a myslivci o ně pečují. Pomáháme i s další novou výsadbou v okrese. Některé zemědělské podniky nám tu svými rekultivacemi vytvořily málem měsíční krajinu, což je třeba napravit. Snažíme se krajinu opět oživit, vysazujeme původní zeleň na místa kam patří. Naše snaha je zapojit co nejvíce sdružení do realizace územních systémů ekologické stability.

Samozřejmě jsme se snažili alespoň z kraje roku informovat o možných dotačních titulech. Zájem o informace byl poměrně velký, brožury o dotačních titulech byly rozebrány. Horší je to potom se samotnou realizací, když zástupci sdružení zjistí, že je třeba vyplňovat formuláře a předkládat plány, netroufají si, odradí je to, což je škoda. Přemýšlíme, jak jim toto zpracování podkladů usnadnit a podpořit je v jejich plánech.

To je jedna z věcí, ve které by měli myslivcům pomoci jak ČMMJ centrálně, tak okresní myslivecké spolky. Měli by poradit se zpracováním podkladů, informovat. Veškerou administrativu a byrokracii jim pomoci zvládnout.

Na toto je třeba, aby na okresních mysliveckých spolcích byli vzdělaní jednatelé, ochotní učit se stále něco nového, a je dobře, že u nás jich většina taková je. Protože i lidé ve státní správě, kteří tyto prostředky rozdělují, na nás tlačí, abychom je nenechávali propadnout, chceme se na našem OMS zaměřit na poradenskou službu a pomáhat se zpracováním podkladů na čerpání dotací. Stává se například, že vůdce udělá podzimní zkoušky s českým fouskem a vůbec neví, že by za to mohl dostat tisíc korun. Právě k tomu chceme naše myslivce vést, aby tyto peníze čerpali. Je škoda, že někteří jsou v tomto směru trochu konzervativní, až nedůvěřiví. Doufáme, že se nám to podaří změnit.

Na začátku jste nám vyprávěli o vzniku střelnice a její slavné minulosti. Jak vypadá současnost?

Střelectví, jak již bylo naznačeno ze začátku, má u nás obrovskou tradici. Díky aktivitě naší střelecké komise tuto tradici obnovujeme a udržujeme. Koná se tu spousta zajímavých závodů a akcí. Byl zde založen Střelecký myslivecký klub. Na střelnici se střídáme s policisty a se sportovními střelci, ale máme i střelecké akce pro veřejnost. Od května do října je možnost cvičné střelby i pro nemyslivce. Členové střelecké komise jsou vždy ochotní našim členům poradit a pomoci, když je potřeba. Kromě brokové střelnice máme i malorážkovou. Bohužel, přestože mysliveckým sdružením nabízíme přijatelné podmínky, jen symbolický nájem za střelnici, možnost střílet v sobotu i v neděli, zájem není takový, jaký bychom si představovali. Letos zatím trénovalo střelbu jen sedm mysliveckých sdružení, což je poměrně málo na 100 honiteb, protože procvičování střelby je velice důležité v zájmu bezpečnosti.

Nemají sdružení nějaké soukromé střelnice? Třeba cvičí na nich?

Je tu pár menších soukromých střelnic, patřících mysliveckým sdružením. Jsou na hranici zákona, ale není žalobce, není ani soudce. Vždyť si dnes člověk nesmí střelit pomalu ani v honitbě do pařezu. Jak si potom můžu nastřelit kulovnici? Kdyby jiné střelnice nebyly v provozu, určitě by chodila sdružení více k nám.

Říkali jste, že máte výbornou spolupráci se státní správou. Máte stejně dobrou spolupráci i s ostatními organizacemi? Například s ochránci přírody?

S ochránci přírody spolupracujeme, jsme s nimi stále v kontaktu. Působí zde sdružení ochránců Kosenka, na Vláře. Berou nás pozitivně, nemáme s nimi žádné rozpory, posílají nám i svou výroční zprávu a různé časopisy. Je ale nutno říci, že zatímco tady ti naši ochranáři na Valašsku nás berou jako kolegy, celorepublikově ochranáři s myslivci dobře nespolupracují.

V tom máte bohužel asi pravdu. Je ale moc dobře, že aspoň někde spolupráce funguje. Co domluva se zemědělci? Stává se třeba, že se myslivecké sdružení se dohodne s vlastníky půdy, se zemědělci, o prodeji nebo pronájmu kusů půdy, které jsou neobhospodařovatelné, a založí remízek pro zvěř nebo vysází nějaký biokoridor?

Myslím, že takovéto dohody fungují u všech mysliveckých sdružení, že se snaží s místními vlastníky dohodnout na vyčlenění pozemků pro pohyb a pobyt zvěře. Dobrá spolupráce je s malými vlastníky, akorát je problém, že jestliže tito vlastníci čerpají nějaké dotace na svou půdu, nelze je na tu samou půdu čerpat dvakrát, takže myslivci nemohou požádat o podporu na výsadbu remízků nebo pásů zeleně na pozemcích malých vlastníků.

V tomto případě je lepší spolupráce s většími firmami. Zaprvé u nás mnoho soukromníků není a zadruhé velké firmy disponují větším množstvím pozemků, které mohou ze svého hospodaření vyčlenit. Zůstalo nám tu mnoho zemědělských společností, spolupráce funguje tak, že je v této společnosti myslivec-agronom, ten rozhodne, že například osejí kolem cest pětimetrové biopásy, jetelinu, a hned se v ní začnou objevovat zajíci a srnčí. Jedná se většinou o ústní dohody, pro zvěř je to však velmi prospěšné.

Chceme teď řešit situaci tak, že by se tyto zemědělské podniky podílely na tlumení divočáků v místech, kde jsou přemnožení. V lesních porostech nám divočáci škody nedělají, tlačí se do polí, do nejproduktivnějších oblastí. Občas se zatoulají do cenných osivových či jiných kultur a to už jdou škody do statisíců. Zatím jsme se ale vždy dohodli.

Působilo Vám problémy uvedení honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti?

Pokud jde o změny, které vyplynuly z platnosti nového zákona o myslivosti, tak můžeme říci, že se většiny honiteb v našem okrese nijak výrazně nedotkly. Došlo pouze k mírným změnám hranic a v několika případech také ke změně uživatelů honiteb. Všech sto honiteb v našem okrese tak je schváleno a má své uživatele. Pokud víme, tak pouze ve dvou nebo třech případech došlo ke sporům týkajících se hranic, které jsou v současnosti řešeny soudní cestou.

Na závěr jsme trošku vyzpovídali paní Olgu Královou nejstarší českou adeptku 71 let

Ve většině okresů probíhají kurzy uchazečů o první lovecký lístek. OMS Zlín se však letos může chlubit jednou zvláštností mezi adepty najdete jedenasedmdesátiletou, vitální a optimistickou Olgu Královou, která se do Beskyd přistěhovala z USA na penzi. Je momentálně v ročním kurzu a v lednu bude skládat zkoušky. Při návštěvě OMS Zlín nebylo možné vynechat příležitost vyzpovídat tuto zájemkyni o myslivost.

Jak jste se vlastně v Čechách objevila a co Vás přivedlo právě k myslivosti?

Tak já jsem se tady neobjevila, ale znovuobjevila, protože pocházím u Ostravska, kde jsem žila do svých 35 let, v USA jsem žila 32 let. Pracovala jsem na mnoha místech jako ošetřovatelka v léčebných a sociálních ústavech. Když jsem se před čtyřmi lety rozhodovala, kam se v Čechách vrátit na penzi, tak jsem upřednostňovala čisté neporušené přírodní prostředí. Na internetu jsem si zjistila, že v Beskydech je ještě zdravé neporušené prostředí. Proto jsem si koupila domek v Petrůvce u Luhačovic. Můj syn je námořní důstojník a jezdí občas za mnou. Vždy jsme měli v rodině vztah k přírodě, již jako malá jsem trávila veškerý volný čas v přírodě. Byla jsem sokolka a skautka a tak byl můj vztah k přírodě jednoznačně daný.

A v Americe, kde je mnoho lovců, jste našla nějaký vztah k lovu či myslivosti?

V Americe jsem lov ani myslivost neprovozovala, ale vlastnila jsem malou čtrnáctihektarovou farmu, kde mi zvěř chodila doslova do kuchyně a kde jsem se o ní také starala. To můj syn lovcem byl a v Americe lovil jelence. Já jsem spíš poznávala přírodu pod vodou, byla jsem aktivní potápěčkou a mám složeny potápěčské zkoušky.

Proč tedy po návratu do Čech právě myslivost?

Pro myslivost jsem se rozhodla proto, protože jsem chtěla být vzdělaná a informovaná a chtěla jsem vědět, na co se kolem sebe v přírodě dívám. Já jsem doposud třeba nerozlišovala co je jelen a co srnec, beru myslivost jako součást všeobecného vzdělání. Myslím si, že i přes svůj věk mohu přírodě prostřednictvím myslivosti pomáhat, chci zvěř krmit, starat se o myslivecká zařízení a přispívat myslivosti i finančně.

Ale přece jen, myslivost není zrovna typická záliba paní důchodového věku.

Tady jsem sice na penzi, ale chtěla jsem si vyplnit volný čas především aktivně. Zvolila jsem proto myslivost také jako prostředek k udržování psychické i fyzické kondice. V žádném případě nechci skončit v houpacím křesle, aktivně se také starám o zahrádku a ověřuji si principy organického přírodního hospodaření. Pořídila jsem si všechny možné knihy o myslivosti a videokazety, chci například poznat podle stop jaké druhy zvěře v honitbě žijí.

A budete, respektive chcete být normální řadovou členkou ČMMJ?

Ano, samozřejmě, vím, že nestihnu tolik co ti mladší, ale chci se do myslivecké praxe zapojit a pomáhat, požádala jsem o členství v MS Lhoty, zatím mi ale neodpověděli. Zatím se pilně připravuji na lednové zkoušky v kurzu, všechny přednášky si nahrávám na diktafon a doma si je pak přehrávám.

Pořídíte si také loveckou zbraň a budete lovit?

Zatím si na střílení moc netroufám, protože jsem si vědoma toho, že to chce cvik a zdokonalování, takže bych mohla zvěř zasáhnout ne zcela správně na komoru. Hledám ale zbraň pro ženy, případně si pořídím jen malorážku.

Děkujeme za rozhovor.

Připravili Ing. Kamila KAASOVÁ a Ing. Jiří KASINA

Snímky: Zdeněk Kögler, Ing.Martin Pavlíček