Oblasti chovu zvěře nejsou funkční!

Oldřich Sedlář

Již dlouhá léta v myslivecké legislativě platí, že minimální výměra honitby pro chov zvěře je 500 ha. Kdo rozumí problematice myslivosti ví, že tato minimální výměra vyhovuje pouze chovu takové zvěře, která má malý „akční rádius“, tzn. že ke svému životu potřebuje jen několik desítek maximálně stovek hektarů životního prostředí. Jedná se převážně o zvěř drobnou a malé druhy šelem. Větší druhy zvěře, a to veškerá zvěř spárkatá a velké druhy šelem, však mají daleko větší nároky na prostor a proto k mysliveckému chovu určité populace těchto druhů zvěře je nutná daleko větší územní výměra. Podle ověřených poznatků je to například pro zvěř srnčí asi 1000 ha, pro daňčí, mufloní a černou zvěř asi 3000 ha a pro zvěř jelení až 5000 ha. Tyto praxí potvrzené zásady jsou vštěpovány již mladým myslivcům při přípravě na zkoušky z myslivosti.

S problémem chovu spárkaté zvěře si čeští myslivečtí odborníci dokázali poradit již téměř před padesáti lety. Myslivecké hospodaření s těmito na prostor náročnějšími druhy zvěře řešili tzv. „oblastmi chovu zvěře“. A tak například z iniciativy Doc. Ing. Nečase a Doc. Ing. Švarce, vynikajících praktic-kých znalců a chovatelů jelení zvěře byla založena první oblast chovu jelení zvěře „Žďárské vrchy“ již v roce 1958, která dobře plnila předurčené poslání až do roku 2002. Tato oblast chovu úspěšně „přežila“ i dobu minulých deseti let (1993 - 2002), kdy oblasti chovu nebyly žádným právním předpisem stanoveny ani „požehnány“. V roce 2003 došlo sice k obnovení činnosti chovu jelení zvěře „Žďárské vrchy“ z iniciativy Lesního družstva obcí Přibyslav a honitby Zámek Žďár Dr. Kinského - ale! z původní výměry asi 25 000 ha má nová oblast pouze 8500 ha, jsou v ní zapojeny pouze tři honitby místo 25 honiteb z let minulých. V této oblasti zvěře rychle ubývá, přitom neplní stanovený plán lovu ani NKS a většina lovu jelení zvěře je prováděna v honitbách sousedních - mimo oblast. Takže současný zákon o myslivosti oblasti chovu sice požehnal, ale prováděcí vyhláška č. 491/02 Sb. je degradovala na pouhý nic neřešící myslivecký „terminus technikus“. Proč se tak stalo ?

Přestože Zákon o myslivosti v § 3, odst.3 ukládá, že - cituji: „Normované stavy zvěře se uvádějí i pro oblasti chovu zvěře......“, tvůrci vyhlášky vyřešili tento požadavek po svém jednoduše tím, že v § 2, odst. 4 stanovili, že NKS v oblasti chovu se stanoví součtem NKS v jednotlivých honitbách do oblasti zahrnutých - což je základní omyl a vyjádření nepochopení významu chovatelských oblastí vůbec.

Podle citované vyhlášky je už omezena možnost zapojení do oblastí chovu těm honitbám, jejichž výměra lesní půdy podle této vyhlášky neumožňuje stanovit NKS. Tak už legislativně dochází ke značné redukci výměr chovatelských oblastí. Honitby, které svojí výměrou lesní půdy splňují podmínku vyhlášky a mohou mít stanoveny NKS, tudíž mohou zpracovat vlastní plán chovu a lovu a jejich zapojení do oblastí chovu nemá žádný praktický význam. Může se však stát, že v době sčítání a tvorby plánu nebude v dané honitbě momentálně žádná sledovaná zvěř (nebo potřebná pohlavní skladba - např. jenom samčí zvěř) a nebude možno plán lovu reálně sestavit. Nebo je možné, že - vzhledem k migraci zvěře v době lovu, nebude stanovený plán lovu možno splnit a tím dojde k riziku udělení pokuty státní správou myslivosti dle § 64, odst.4 zákona 449/02 Sb. až do výše 200 tis. Kč za neplnění plánu lovu. Ve snaze nedělat si problémy mnohé honitby, které sice splňují podmínky stanovení NKS daného druhu spárkaté zvěře, nemají o stanovení NKS zájem. Proto honitby, které nemají stanovený NKS, mohou dle § 36, odst. 5 výše citovaného zákona lovit neo-mezeně samičí zvěř a nakonec prakticky i samčí zvěř (není povinnost kontroly), takže se nepotřebují do oblastí chovu zapojovat. Živelným odlovem v těchto honitbách pak dochází k nenaplnění NKS, narušení pohlavní a věkové skladby zvěře chované v oblastech chovu. Takže tento nastolený legisla-tivní systém nezabezpečuje svoje poslání - odborné usměrnění mysliveckého hospodaření se zvěří, ale naopak má kontraproduktivní význam směřující k postupné totální likvidaci chovu sledovaného druhu zvěře.

Oblasti chovu zvěře by měly sloužit k jednotnému mysliveckému hospodaření s určitou populací sledovaného druhu zvěře, jejíž chov je žádoucí na vymezeném území, které je myslivecky obhospodařováno více uživateli honiteb a splňuje podmínky životních potřeb zvěře. To vše s cílem zachování určitého druhu v daném území pro příští generace.

Chceme-li využít „oblasti chovu“ jako mysliveckého prostředku hospodaření se zvěří, pak je podle mého názoru nutné:

- novelizovat vyhlášku 491/02 Sb. tak, aby do oblastí chovu byly zapojeny všechny honitby navazující bezprostředně na sebe, kde daná zvěř trvale žije a je možné s ní myslivecky hospodařit (obecný zájem), to proto, že oblast chovu musí mít stanoveny NKS pro celou výměru oblasti - nikoliv pro jednotlivé honitby;

- systém plánování chovu a lovu musí být praktikován souhrnně pro celou oblast (sčítání zvěře, návrh plánu lovu, rozdělovník odstřelu na jednotlivé honitby včetně jeho časové kontroly plnění a rebilancí přerozdělení plánu lovu podle momentálního výskytu zvěře v době lovu);

- aby chov a lov zvěře v honitbách zařazených do oblastí chovu byl realizován podle stejných zásad a kritérií včetně jeho kvantitativní a kvalitativní kontroly;

- aby lov chovaného druhu zvěře v oblasti dle § 36, odst. 5 zákona byl možný pouze v honitbách, kde je chov nežádoucí (mimo oblast chovu);

- aby výkonným orgánem krajského úřadu řídícího da-nou oblast chovu byl „poradní sbor“ složený ze zástupců zainteresovaných honiteb, řídící se metodickým pokynem vydaným MZe ČR;

- uvažovat o možnosti jisté ekonomiky oblasti formou vytvoření finančního fondu do kterého by mohla být směřována dohodnutá částka za každý ulovený kus dané zvěře a z něhož by byly adekvátně hrazeny náklady na škody zvěří, krmiva těm honitbám, které byly soustředěním zvěře zatíženy. (Podotýkám, že to se v praxi dosud nepodařilo prosadit.)

Za těchto předpokladů by měla chovatelská oblast daného druhu zvěře skutečně svůj myslivecký význam a nebyla by nic neřešícím mysliveckým termínem.

Oldřich SEDLÁŘ