PUTOVNÍ POHÁR MVDr. Jiřího Michálka

Čelákovice 14. 15. 8. 2004

Vladimíra TICHÁ , snímky Jan Tichý

Hovoří-li se o výkonu ohařů, většinou padají názvy dvou či tří plemen. Jako by nám trochu unikalo, že FCI skupina č. VII zná i jiná plemena a že i jejich styl práce může lahodit lidskému oku a být praktickým přínosem pro výkon práva myslivosti. Ten, kdo zavítal ve dnech 14. - 15. 8. 2004 do Čelakovic se mohl podívat, jak že na tom jsou plemena sdružená v Klubu chovatelů drsnosrstých a maďarských ohařů. Konala se tady soutěž o Putovní pohár MVDr. Jiřího Michálka a byla krásná a také zajímavá.

Zkoušelo se podle zkušebního řádu pro Podzimní zkoušky ohařů a zkušebního řádu pro Speciální zkoušky z vodní práce. Startovalo celkem 18 psů a paleta plemen byla pestrá. Slavnostního zahájení se zúčastnilo osm maďarských krátkosrstých ohařů, sedm německých drátosrstých ohařů, dva maďarští drátosrstí ohaři a jeden český fousek. Kvalita práce psů byla na slušné úrovni. Odpovídaly tomu i zadané známky, 10 x I. cena a 3 x II. cena. Pět psů provázela smůla, která znamenala, že soutěž nedokončili. Někdy se na tom podílela určitá nezkušenost vůdců nebo spíše nedocvičenost psa. Velkou roli hrálo ale i dlouhotrvající horko. Například vlečky se zkoušely na poměrně vysokém strništi, které více než českou krajinu připomínalo Saharu. Terénem pro dohledávky byla pro změnu řepa, která se nad pohozenou zvěří zavřela a pro psy nebylo úplně jednoduché odvést „čtyřkovou“ práci. Kladem ale pro někoho i záporem celé akce bylo velké množ-ství zvěře. Zajíci byli i tam, kde by je vůdci raději neviděli a „klid před zvěří srstnatou “ byl opravdu tvrdě prozkoušenou disciplinou.

Vítězem soutěže se stala fena maďarského krátkosrtého ohaře Vismyei- Vadász Pizske, vedená panem Sándorem Tapaszto. Asi není nutné zdůrazňovat, že dvojice přijela z Maďarska. Vyžla s typickým temperamentem předvedla krásnou práci na poli i ve vodě a vítězství i čekatelství CACIT a CACT si odnesla plným právem. Druhé místo a r. CACIT a CACT patřily německému drátosrstému ohaři Amírovi z Adamovských revírů vedenému panem Františkem Bajerem. Pomyslnou bronzovou medaili a r.CACT si odnesl další německý drátosrstý ohař Ben z Vlčích hor, vedený panem Martinem Blažkem.

Soutěž byla výborně zajištěna ze strany pořadatelů a korona i startující chválili i rozhodčí. Příjemným zjištěním byli mladí a také úspěšní vůdci. Ne každé plemeno má kynologický dorost a zdá se, že právě maďarští ohaři mladé lidi přitahují. Zdá se, že se trochu začíná měnit dlouhou dobu platný přístup. Někdo provozoval myslivost, pořídil si psa a tím se dostal ke kynologii. V současné době to občas funguje opačně a člověk se k myslivosti dostává proto, že si pořídil loveckého psa a zaujala jej činnost, ke které bylo plemeno vyšlechtěno.

Několik slov k MVDr. Jiřímu Michálkovi

MVDr. Jiří Michálek po absolvování Vysoké školy veterinární v Brně (1950) vykonával již po dobu základní vojenské služby funkci zástupce náčelníka interního oddělení Vojenské veterinární nemocnice v Hranicích na Moravě. Zde získal svůj vztah k práci ve veterinární nemocnici, kde ve funkci vedoucího chirurgického oddělení Krajské veterinární nemocnice v Kroměříži setrval od roku 1953 plných 36 let až do důchodu v roce 1989.

Po absolvování mysliveckých zkoušek se začal aktivně věnovat myslivosti a lovecké kynologii, která ho provázela celým životem až dodnes. Již od roku 1966 byl členem předsednictva OV ČMS v Kroměříži, kde vykonával funkci předsedy kynologické komise až do roku 1990. Od roku 1970 byl členem celostátního Klubu chovateľov hrubosrstých stavačov, kde později zastával i významnou funkci poradce chovu.

Dr. Michálek se stal prvním propagátorem maďarského hrubosrstého ohaře u nás. Jako první si v roce 1970 dovezl ze Slovenska fenu BESSY VEČA od chovatele pana Doskočila ze Šaly. Tím začal chov tohoto plemene v Čechách. Tato fena měla potom v průběhu let 1973-1982 vrhy celkem se 60 štěňaty.

V roce 1973 založil svoji chovnou stanici z Pompejské kolonády, ve které celý svůj život chová maďarské hrubosrsté a krátkosrsté ohaře. Název této evropsky uznávané chovatelské stanice pochází od repliky pompejské kolonády, která je umístěna v zahradách kroměřížského zámku velmi blízko jeho bydliště.

V této stanici odchoval vrhy pro plemeno MODr s počtem štěňat 42 a vrhy pro plemeno MOK s počtem štěňat 38, která byla exportována i do Rakouska, Německa a Holandska.

1992 byl celostátní klub v rámci rozdělení naší federace rozdělen. U nás vznikl samostatný Klub hrubosrstých a maďarských ohařů, ve kterém byl Dr. Michálek od jeho založení až do konce roku 1998 poradcem chovu (v té době mu bylo již 75 let).

Dr. Michálek za svoji dlouholetou aktivní a významnou činnost pro rozvoj československé myslivosti a kynologie převzal řadu čestných uznání, diplomů a medailí. Z těch nejvýznamnějších jmenujme alespoň bronzovou, stříbrnou a zlatou medaili Za zásluhy o československou myslivost a bronzovou medaili za Zásluhy o rozvoj slovenské myslivosti.

Od roku 1999 je Dr. Michálek čestným členem Klubu hrubosrstých a maďarských ohařů.

JUDr. Jan BARTÁK