Začátek lovecké sezóny

Ing. Radek Kordač

Jako každoročně se zahájením lovu srnců přijíždějí do naší režijní honitby lovečtí hosté z Rakouska. Protože jde o začátek doby lovu, nastává obvyklý problém obeznat v honitbě srnce, který by splňoval kritérium průběrného odstřelu a přitom byl dobrý . S kolegy jsme si proto v průběhu dubna rozdělili honitbu, aby každý ve svém úseku obeznal zvěř a byl připraven na případný doprovod.

Já si ponechal severní část honitby, za obcí Malonty. Zvěře se ukazovalo dost, ale nic, co bych potřeboval. Ačkoliv jsem se pohyboval na dohled od vsi, celkem pravidelně, ještě za světla, vytahovala ven kromě srnčí i jelení a černá.

Hosté přijeli již v sobotu, ale protože na letošek vycházel 16. květen až na neděli, jeli jsme se večer do lesa jen podívat. Rozhodl jsem se pro krytou kazatelnu, u které mi den před příjezdem hostů vyšlo šest kusů jelení zvěře a kousek od ní prošel sekáč. Říkal jsem si, že bude alespoň na co se dívat. Ale jak to tak bývá, jako naschvál nám postupně přišly pouze dvě těžké srny a jedna čiplenka. Jelení, černou, ale ani srnce jsme nezahlédli.

Na ráno jsme se domluvili na čtvrtou hodinu. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že venku prší a fouká pěkný severák . Co naplat, lov může zrušit pouze host, takže jsem celkem s nechutí chtě-nechtě musel vyrazit na místo srazu. Než jsem tam dojel, počasí se sice trochu uklidnilo, ale když jsme odjížděli do honitby, stále pršelo. Tentokrát jsme vyrazili na kazatelnu stojící na okraji louky uprostřed komplexu lesa. Věděl jsem, že i za nepříznivého počasí tam bude relativní klid a nějaká zvěř by kolem mohla projít. Postupně přestávalo pršet, a tak jsme se asi hodinu po rozednění, když se okolo nás nic nedělo, domluvili, že zkusíme šoulat. Měl jsem v úmyslu postupně obejít tři starší paseky, které již byly zalesněné a zarostlé, ale ještě byly i ze země poměrně dobře přehledné. Když jsme došli na okraj druhé z nich, zahlédl jsem kus srnčí zvěře stojící ve vzdálenosti asi šedesát metrů od nás. Byl to srnec. Pomalu se popásal a odcházel směrem od nás. Obeznal jsem ho s konstatováním, že jde o nízkého šesteráka s krátkými výsadami, a dal hostovi pokyn, že může střílet. Zůstal jsem stát a pokynul mu, ať podle potřeby popojde tak, aby mohl dát jistou ránu. Zatímco lovec opatrně postupoval krajem vysokého lesa, stále jsem srnce pozoroval. Něco se mi na jeho paroží nezdálo. Vypadalo, že je poměrně silné, s krátkými výsadami téměř na konci lodyh, ale protože srnec odcházel šikmo ode mne a částečně ho zakrývaly mladé břízky, nešlo mi ho přesně přečíst. Asi po deseti minutách jsem zpozoroval, že se lovec, který mezitím popošel asi o 30 metrů krajem lesa, chystá střílet. Vzápětí padla rána. Srnec značil, vyrazil kupředu a ztratil se mi z očí. Došel jsem k lovci, ujistil ho, že rána byla dobrá, chvíli jsme počkali a vydali se na nástřel. Srnec ležel zhaslý asi dvacet metrů od nástřelu a nám se při pohledu na trofej zastavil dech. Ačkoliv jsme oba srnce dlouze pozorovali dalekohledy, nevšimli jsme si deformace levého parůžku! Vysvětluji si to tím, že jsme stáli na zemi, výhled nám chvílemi zakrývaly břízky a srnec byl nestále v pohybu.

Srnec ulovený v režijní honitbě Dopler Lesní správy Kaplice (Lesy České republiky, s. p.) vážil 16 kg. Jeho věk jsme odhadli na čtyři roky a atypickou trofej ohodnotili 69,75 b. CIC. Šťastný lovec odjížděl domů naprosto spokojený a my touto příhodou snad úspěšně zahájili letošní loveckou sezónu.