Pytel obilí semlel vítr za hodinu

Dostatek stálých rovnoměrných větrů a naopak nedostatek vhodných vodních toků byl pro naše předky dobrým důvodem k tomu, aby budovali větrné mlýny. Jeden ze zachovalých mlýnů ve velmi dobrém stavu stojí v Horních Nových Dvorech nedaleko Bílovce.

Před sto lety bylo jen na území tehdejšího bíloveckého okresu padesát "větráků", jak se dříve větrným mlýnům sloupového typu říkalo. Mlýn má dřevěnou konstrukci, dokonce i všechny převody jsou ze dřeva.

Větrný mlýn byl do Horních Nových Dvorů převezen zřejmě roku 1910 z blízkého Leskovce. Renovován byl v roce 1965 a zásadní opravou prošel mlýn před čtyřmi léty.

Klíče od památky ochotně zapůjčí Leopold Sommer, který bydlí v blízkém bílém stavení č. 177.

Jak nám řekl jeho vnuk, není neobvyklé, že do mlýna zavítá skupinka dětí z mateřské školy. Nejčastějšími návštěvníky jsou však cyklisté. Není divu, mlýn dominuje krajině přibližně na polovině cyklotrasy 6078 mezi Fulnekem a Skřipovem.

V Cholticích můžete potkat posledního mlynáře

Když odbočíte v Litultovicích z hlavní silnice z Opavy na Olomouc a ujedete jen kilometr, ocitnete se v Cholticích.

Zdejší větrný mlýn byl postaven už v roce 1833 v Sádku. Do Choltic ho převezl na koňském povoze František Romfeld v roce 1878. Větrné kolo má průměr přes sedmnáct metrů a je tak údajně největším v České republice.

"Nebyl by problém mlýn spustit, ale já už to nezvládnu," posteskl si Konrád Romfeld, vnuk prvního majitele. Starý muž, který bydlí v domku na začátku vsi, však už kvůli zdraví na mlýn nechodí. Přesto se návštěvníkům svěří s osudem mlýna. "Mlelo se i v noci, roboty bylo dost. Někdy se pytel obilí semlel za hodinu, někdy to trvalo i čtyři. Za den pět metráků to poradilo, ale musel být větr, severák," popisuje poslední mlynář. "Byl jsem majitelem mlýna osm let do roku 1953. Pak jsem jej musel vložit do družstva a mlýn začal chátrat," říká Romfeld, který letos oslavil 85. narozeniny.

V choltickém mlýně můžete nakouknout i do "šalandy", což byla komůrka určená pro odpočinek mlynáře. Vypadá to tam, jako by si mlynář jen odskočil. Kromě skromného lůžka a stolku na zdi uvidíte viset sto let starou mapu vévodství slezského a malou harmoniku. "Kdysi se nechodilo do hospody jak teď. Besedy byly na větřaku. Hrálo se na harmoniku. Bylo tam hrubo zábav," vzpomíná starý mlynář.

A co se dělo, když se vítr stočil? Pomocí trámu se mlýn natočil podle potřeby. Buď to zvládl mlynář sám rumpálem nebo zapřáhl koně. "Když fučelo pod schody, už to nemělo ten výkon," líčí mlynář Romfeld.

Mlelo se celý rok. "V zimě přes fugy pěkně profukovalo. Proto jsme v šalandě měli maly pecek. Taky fajny vincek to byl," vzpomíná.

Ve skvěle udržovaném mlýně, který je dnes majetkem rodiny mlynáře, si prohlédnete také malou expozici nářadí a potřeb pro hospodářství.

MLÝN. Mlynář Konrád Romfeld stojí před hlavním ozubeným mlýnským kolem, které je napojeno na dřevěná křídla a díky důmyslnému systému převodů pohání mlýnské kameny.