Od konce dubna do půli června prožívá Německo sezonu chřestu

Pole kolem vesničky Beelitz poblíž Berlína zakrývají fólie. V teple pod nimi sílí v půdě křehké stonky chřestu pro berlínské labužníky. Německá vášeň pro chřest ožívá každoročně od třetího týdne v dubnu a trvá zhruba dva měsíce. V té době sní každý Němec doma nebo v restauracích v průměru přes 800 gramů chřestu, třeba s máslovou omáčkou se žloutky - "sauce hollandaise".

Pěstitelé se ale obávají, že rozšíření Evropské unie přinese levnou konkurenci z Polska. Už teď se v polském pohraničí chřest německým zákazníkům dobře prodává. Nabídka chřestu na německém trhu kromě toho rostla v posledních letech rychleji než poptávka.

"V regionu vypěstujeme víc chřestu, než se sní v Berlíně a v Braniborsku," řekl Manfred Schmidt, předseda spolku Beelitzský chřest, který sdružuje 16 místních farem. Rolníci teď založili i společnost, jež hledá odbyt po celém Německu. Nejvíc chřestu vypěstuje Severní Porýní-Vestfálsko, druhé je Braniborsko s pověstnou beelitzskou oblastí. Na zdejší písčité půdě se chřestu daří dobře. O víkendech sem míří stovky rodin, aby si přímo u rolníků koupily křehkou bílou pochoutku. Vášeň pro chřest je v zemi tradiční.

V Beelitzu se v roce 1940 "špargl" pěstoval na 1000 hektarech. Po válce tento způsob obživy upadl a v roce 1990 patřilo chřestu jen 20 hektarů půdy. Letos už je to 940 hektarů a po celém Braniborsku pokrývají ochranné fólie 2200 hektarů polí. V sezoně pracuje na lánech u Beelitzu na 2500 lidí, 90 procent jsou Poláci. Chřestovou sezonu lze zužitkovat i turisticky. Místní krajina láká k projížďkám na kole, usedlosti nabízejí vyjížďky na koni.

Počátkem června se v Beelitzu budou slavit tradiční chřestové slavnosti s volbou královny. V nenápadném domě ve Schlunkendorfu je Muzeum chřestu plné nádob z majoliky s chřestovými motivy. Adelheid Reinigová z muzea se ale do budoucna obává právě levné polské konkurence. Ostatně i braniborský chřest lze podle ní kvůli nižším mzdám ve východním Německu pěstovat až o třetinu levněji než západoněmecký, což se západním zemím nelíbí.

Kilogram chřestu stojí v berlínském supermarketu necelá tři eura, za čerstvý z pole labužník zaplatí i 5,40 eur. V roce 2001 snědli Němci 72.471 tun chřestu. V zemi se ale vypěstovalo jen 52.250 tun této zeleniny, jíž se přičítají léčivé účinky a kvůli falickému tvaru i příznivý vliv na potenci. Z tuzemských polí totiž pochází nanejvýš 60 procent prodaného chřestu. Zbytek se dováží z Nizozemska, Řecka i z jižní Afriky. Domácí se snaží konkurovat levným dovozům čerstvostí.

"Naší výhodou je krátká cesta z pole na stůl," vysvětluje Schmidt. Chřest prý má jít "ráno ze země, do dvou hodin do obchodu a do dalších dvou hodin má být na stole". Čerstvý chřest má ještě sevřenou paličku a stonky musí při úderu o sebe zvučet. Braniborská vláda podporuje prodej přímo u usedlostí. Zemědělci dostávají podle Schmidta 45 procent nákladů na stavbu hospůdky či prodejny, které jsou tedy u každé farmy. Z těchto 45 procent je 75 procent z prostředků EU, zbytek od zemské vlády.